reklama

Optimalizátor a zneužívač

Čtěte více: stát | daně | zneužití | sociální dávky
  • Zneužívač dávek i daňový optimalizátor jsou nakaženi toutéž sociální chorobou.
  • Můžeme ji nazvat syndromem získaného selhání odpovědnosti.
  • U optimalizátorů bohužel chorobu nediagnostikujeme a značná část lidí si myslí, že by optimalizátoři naopak měli společnost řídit.
Komentátor HN Petr Honzejk. Komentátor HN Petr Honzejk. Foto: HN - Matej Slávik

Představte si zdravého člověka, který žije ze sociálních dávek. Mohl by pracovat, ale prostě se mu nechce, takže má "vymakaný" systém, jak ze státu vysosat co nejvíc. A protože je chytrý, daří se mu to. Úspěšně bruslí v paragrafech, přesně ví, jak se kdy tvářit, co kde říci, aby dostal maximum a všechno přitom bylo naprosto legální. Obírá stát a směje se. A teď z druhé strany. Představte si člověka, který by mohl platit daně, ale prostě se mu nechce. Vymýšlí, jak zaplatit co nejmíň, pokud možno nic. No a protože je chytrý a vlivný, daří se mu to. Úspěšně bruslí v paragrafech, přesně ví, co udělat, aby to bylo dokonale legální. Obírá stát a směje se.

Asi se shodneme, že aktivity obou jedinců jsou srovnatelně škodlivé. Ohlodávají stát z opačných stran. Jeví se proto zajímavým, že činnost prvního nazýváme s krajním opovržením "zneužívání dávek", činnost druhého naopak smířlivě "daňovou optimalizací". Vysvětlení je ale vlastně prosté. Činnost horních společenských vrstev byla ve srovnání s analogickou činností spodiny vždy nazývána jazykem eufemistickým: zatímco chudák "sprostě lže", sociálně lépe postavený se "nekonzistentně vyjadřuje". Zatímco drobný živnostník "krade", oligarcha "provádí složitou daňovou operaci". Různý (nejen) jazykový metr přetrvává dodnes, spravedlnost nespravedlnost.

Ale k tomu, co je podstatné. Ke srovnání našich modelových individuálních hrdinů: "zneužívače" a "optimalizátora".

Kvalitativní rozdíl mezi nimi není, kvantitativní ovšem ano. A pořádný. Počítejme.

Takový šikovný zneužívač dávek může měsíčně pumpnout stát na nejrůznějších příspěvcích třeba o 10 tisíc korun. Slušná práce. Ovšem daňový optimalizátor, který si pořídí například pár miliard korunových dluhopisů vlastní firmy s šestiprocentním úrokem, to je jinčí jura. "Ušetří" na daních dejme tomu milion měsíčně.

Výsledek porovnání? U "zneužívače" stát registruje minus 10 tisíc korun na výdajích, u "optimalizátora" minus milion na příjmech. Čistě matematicky je z pohledu státního rozpočtu daňový optimalizátor stokrát horší než zneužívač dávek (například odněkud z předměstí Varnsdorfu, kterým tentýž optimalizátor okázale opovrhuje.)

Lze namítnout, že se to takto mechanicky počítat nedá, protože optimalizátor třeba zaměstnává lidi, což je společensky a ekonomicky přínosné. Jenže kde je psáno, že pokud by lidi nezaměstnával optimalizátor, nezaměstnal by je někdo jiný, kdo by třeba i platil daně, tak jak má? Takže můžeme v klidu zůstat u toho, že společenské minus generované jedním megaoptimalizátorem vydá zhruba za minus stovky pasivních lidí na dávkách. V obou případech ve vší legálnosti samozřejmě.

Ani zneužívač, ani optimalizátor za sebe v jistém smyslu nemohou.

Zneužívač často vyrůstal v sociálně vyloučené lokalitě, kde se podobně patologicky chovají všichni kolem, je v bezvýchodné situaci, neměl žádný pozitivní vzor, a tak funguje, jak se naučil, nic jiného než pumpnout stát si ani neumí představit. "Nikdo si přece nechce brát od státu míň, než může," říká se v jeho ghettu.

Podobně jako on i optimalizátor vyrůstal v sociálně vyloučené lokalitě svého druhu. V ghettu, kde vždy platila maxima jít za vlastním prospěchem bez ohledu na cokoliv a nosit co nejvíc do vlastního hnízda. Jako on se chová dost lidí kolem něj, takže mu jeho vlastní hamižnost nepřijde divná. "Nikdo nechce platit státu víc, než musí," říká se s úšklebkem v jeho ghettu, s vědomím, že jeho obyvatelé mají dost prostředků na to, aby nemuseli platit fakticky skoro nic.

Zneužívač i optimalizátor jsou vlastně nakaženi dvěma typy téže sociální choroby. Můžeme ji nazvat třeba syndromem získaného selhání odpovědnosti. Jenže zatímco u zneužívačů se většinová společnost shodne, že jde o chorobu (a někteří aplaudovaní politici dokonce říkají, že je potřeba ji "léčit prací"), u optimalizátorů chorobu většinově nediagnostikujeme. Nezanedbatelná část lidí je dokonce ochotná uvažovat o tom, že by některý z nich mohl po svém způsobu naopak společnost z vrcholné pozice léčit. Což je úvaha, na které je, abychom se přidrželi medicínské terminologie, něco možná až patologického.

Petr Honzejk
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

U nás vedou mezi benefity stravenky, v USA pojištění, v Číně poukazy na měsíční koláčky, říká šéf Sodexa

Zrušení rozsudku nad Davidem Rathem je velmi zvláštní, říká Lenka Bradáčová. Je přesvědčená, že odvedla precizní práci

Rusko brání naše tradiční hodnoty, myslí si čtvrtina Čechů. Většina by si Kreml přála jako garanta bezpečí, ukázal průzkum

PayPal nově pojistí i digitální zboží a služby. Na Českém trhu očekává společnost další růst

Konec legrácek, začíná kampaň, říká staronový šéf lidovců Bělobrádek po tom, co mu sjezd schválil koalici se Starosty

reklama