reklama

Paroubek si spletl vlastní velikášství s velikostí

Názory
Čtěte více: Paroubek Jiří | ČSSD
  • Návrat do vrcholné politiky se Jiřímu Paroubkovi zřejmě nepodaří.
  • Až příliš tlačí na pilu a neumí zvolnit.
  • Působí dojmem, že mu jde spíše o moc, než že by chtěl pomoci ČSSD.
Komentátor HN Petr Honzejk. Komentátor HN Petr Honzejk. Foto: HN - Matej Slávik

Jiří Paroubek se chce vrátit ve velkém stylu do politiky. Má údajně řadu nabídek a po volbách to prý rozjede. Takže si rovnou řekněme, že je dobré přistupovat k jeho záměru s krajní skepsí. Návraty se v české politice obecně nedaří: kdo jednou vystoupí či je vystoupen, zpravidla se už na trať nedostane. A když, tak jen na trať vedlejší, která vede maximálně k definitivnímu zesměšnění. Skutečně úspěšně a ve velkém stylu se vrátili jen ti největší - Václav Klaus a Miloš Zeman. A ač by k nim chtěl Paroubek moc a moc patřit, při vší úctě takový formát není. Jen si plete velikost s velikášstvím.

Bylo to vidět už na jeho nedávném pokusu vlomit se zpět do ČSSD. Pokud máme věřit jeho vlastnímu popisu, dostal velice slušnou nabídku – na ministerský post. On ale odmítl, toužil být rovnou volebním lídrem. Znamená to, že ve skutečnosti nechtěl pomoci, chtěl se jen dostat k moci. Vjet do Lidového domu buldozerem. Není divu, že mu postavili zátarasy. Kdekoli jinde to bude nejspíš podobné.

Paroubek je inteligentní, pracovitý, ambiciózní, urputný. Jenže ambicióznosti a urputnosti mu bylo naděleno v míře daleko převyšující jeho ostatní kvality. Právě to ho vynáší i sráží zároveň. Příklad? Na jednu stranu vytáhl skomírající ČSSD, která získala v roce 2004 ve volbách do europarlamentu 8,8 procenta hlasů, na 32 procent v roce 2006. Prokázal urputnost, zaťatost. Nic podobného nikdo v české politice nedokázal. Jenže současně nikdo nedokázal z volebních úspěchů nakonec vytěžit tak málo jako on. V roce 2006 měl spolu s komunisty 100 hlasů, nakonec ale poziční šachy prohrál. V roce 2010 ve volbách dokonce zvítězil, ale nikdo s ním nechtěl nic mít.

Dalo by se říci, že Paroubek by mohl být mistrem světa v tlačení na pilu. Což je dovednost, která sice umožňuje dostat se rychle těsně před cíl, ovšem v samotném závěru, kdy je potřeba jemnější technika, je naopak její aplikace mírně řečeno kontraproduktivní. Marná sláva, ale v politice platí: Dokud není hotovo všechno, není hotovo nic. Takže je sice možné, že když se Paroubek dívá do zrcadla, vidí skvělého politika. Z objektivnější perspektivy na něj ovšem už tak skvělý pohled není...

To samozřejmě neznamená, že Paroubek neměl a nemá v pohledu na současnou českou politiku v lecčems pravdu. Jeho analýza, proč sociální demokraté prohrávají o parník s Babišovým hnutím ANO, byla trefná a navrhované kroky inspirativní. Jak pokud jde o program, tak o marketing a koneckonců i o osobu lídra. Bohuslav Sobotka skutečně není zrovna strhující typ.

Ovšem znovu: Právě tak, jak je Paroubek pronikavý při pohledu na politiku, je – eufemisticky řečeno - nepronikavý při pohledu na sebe. Jak si mohl myslet, že ho v ČSSD přivítají, když v uplynulých letech dělal všechno, aby stranu poškodil? Jeho projekt LEV 21 měl podobnou povahu jako projekt Zemanovců – snažil se odloudit ČSSD voliče. Volební výsledek LEV 21 byl sice nakonec na hranici politického vtipu, ale to na věci mnoho nemění. Ne, sebereflexe nepatří mezi Paroubkovy silné stránky.

Paroubkovi usilujícímu o comeback zřejmě zcela nedochází ani další, možná ještě důležitější záležitost: jakákoli strana, která by o jeho angažování ve viditelné pozici uvažovala, bude riskovat, že se budou znovu přetřásat podivnosti s ním spojené. Nejde jen o obskurní okolnosti rozchodu s manželkou Petrou, což je zajímavý materiál především pro psychology. Jde hlavně o okolnosti financování jeho individuálních politických projektů nebo o zázračný kontrakt na knihu, kterou skoro nikdo nečetl, ale za kterou expremiér inkasoval čtyři miliony korun, což vzdáleně upomnělo na zázračné zbohatnutí Stanislava Grosse.

Lapidárně řečeno: Paroubkova zpráva o stavu české politiky je přesná, ale její nositel je bohužel trvale poškozen.

Z pohledu relevantních politických hráčů platí: Paroubek může být v politice možná ještě dobrý sluha, ale zcela určitě by byl zlý pán. A protože, jak vidno, sloužit nechce, chce jen panovat, je racionální před ním zachovávat ostražitost. S návratem do politiky to nebude tak prosté, jak si expremiér představuje. ČSSD a asi i jiné strany možná potřebují někoho, jako je Jiří Paroubek. Ale bylo by zvláštní, kdyby jim nedošlo, že by to v žádném případě neměl být Jiří Paroubek osobně.

Petr Honzejk
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Kromě chaty na Lipně nic nemám, říká Zimola. Jeho rodině přitom patří rozlehlé pozemky

Nemusíte ze mě mít strach, řekla Le Penová voličům a "pozastavila" své působení v čele Národní fronty

Číňané jdou proti Audi či BMW. Tamní miliardář najal na vývoj luxusních vozů západní odborníky

ČEZ chce opustit Bulharsko, dostal nabídku od Energo-Pro a dalších sedmi firem

České kloubní výživy si oblíbili Rusové i žirafy. Rodinná firma Orling má i vlastní stádo koní

reklama