reklama

Aux armes, citoyens! Dva ze čtyř favoritů voleb ve Francii chtějí rozbít nynější EU

Speciál HN
  • Prezidentské volby ve Francii ještě nikdy nebyly tak ostře sledované.
  • Tentokrát jde o mimořádně důležité rozhodnutí, které může pohnout osudem celé Evropy.
  • Preference hlavních čtyř kandidátů na prezidentský úřad se v posledních týdnech tak vyrovnaly, že uspět může prakticky kterýkoliv z nich.
Nejočekávanější volby roku 2017 jsou tu: Francouzi volí prezidenta. Nejočekávanější volby roku 2017 jsou tu: Francouzi volí prezidenta. Foto: Reuters

Po známém pařížském náměstí Trocadéro, odkud je nezapomenutelný výhled na Eiffelovu věž, korzuje trojice vojáků. V ruce samopaly a bedlivě sledují davy turistů. Francouzi žijí už řadu měsíců ve výjimečném stavu poté, co zemi zasáhlo několik teroristických útoků. Naposledy je ve čtvrtek večer vyděsila střelba na pařížské třídě Champs-Élysées, při níž zahynuli dva policisté.

V této napjaté atmosféře teď půjdou Francouzi rozhodnout, kdo se stane novou hlavou jejich země. Prezidentem. Nebo prezidentkou.

"Vůbec poprvé jsou francouzské prezidentské volby celosvětovou událostí. Pokud by vyhrála euroskeptická kandidátka Marine Le Penová, zpochybní to existenci Evropské unie i eura coby světové měny," prohlašuje Dominique Reynié, ředitel respektovaného pařížského think-tanku Fondapol.

Jak se volí francouzský prezident

1. kolo – 23. dubna 2017

V prvním kole budou tuto neděli Francouzi vybírat mezi 11 kandidáty. Pokud ani jeden z nich nedostane přes 50 procent hlasů, uskuteční se za dva týdny druhé kolo. Do něj postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola.

2. kolo – 7. května 2017

Francouzi budou volit mezi dvěma postupujícími z prvního kola. Do Elysejského paláce zamíří ten, který získá více hlasů.

Volí se ve Francii i ve světě

Francouzi mohou volit i ve světě na ambasádách a zastupitelstvích – v Česku na francouzském velvyslanectví v Praze. Hlasují také obyvatelé tuctu francouzských zámořských území, jako jsou například Guyana nebo ostrovy Guadeloupe či Martinik. 

Tři dny před volbami se v Paříži opět střílelo

Z pařížské třídy Champs‑Élysées byla ve čtvrtek večer ohlášena střelba, při které přišli o život nejméně tři lidé – dva policisté a útočník. Podle pařížské policie, kterou citovala agentura Reuters, šlo s největší pravděpodobností o teroristický čin, na němž se podíleli minimálně dva útočníci. Jeden z nich byl podle listu Le Parisien na útěku. Tři jiné policejní zdroje, na které se odvolala agentura Reuters, uváděly, že mohlo jít o ozbrojenou loupež. Mluvčí ministerstva vnitra sdělil, že je příliš brzy hovořit o motivu střelby. Podrobnosti nebyly do uzávěrky HN známy.

Útočník, jehož policisté zastřelili, byl podle Reuters policii z minulosti znám. Bezpečnostní složky krátce po útoku prohledávaly jeho bydliště.

Pařížská policejní prefektura na Twitteru vyzvala, aby se lidé třídě Champs‑Élysées a jejímu okolí vyhnuli. Nad místem střelby přelétával vrtulník, uvedla agentura Reuters.

Stanice metra u Vítězného oblouku, který se nachází uprostřed bulváru, byla uzavřena. Policie zablokovala také velkou část třídy, kam se sjelo mnoho policejních aut, napsal deník Le Figaro.

K Paříži se proto nyní bude upírat pozornost celého světa. Protože se však neočekává, že by některý z kandidátů získal nadpoloviční většinu hlasů už teď v prvním kole v neděli, finále dvou nejúspěšnějších přijde na řadu za dva týdny.

Z jedenácti uchazečů o prezidentské křeslo v Elysejském paláci mají reálnou šanci probít se do druhého kola jen čtyři. Vedle zmíněné šéfky protiimigrační Národní fronty Marine Le Penové je to někdejší ministr socialistické vlády, dnes centrista Emmanuel Macron, pravicový expremiér François Fillon a radikálně levicový Jean-Luc Mélenchon. Pátému v pořadí, socialistovi Benoitu Hamonovi, se už valné naděje nedávají.

Podle mnohých budou volby referendem o postoji Francouzů k Evropské unii, podobně jako loňské hlasování Britů o brexitu.

Není to jen Le Penová, kdo z uvedeného kvarteta sází na protievropské nálady. Také Mélenchon tvrdě kritizuje Evropskou unii a volá po razantních změnách. Po rozbití unie, jak ji známe v současnosti. Fillon je zase znám svou náklonností k Rusku.

Otevřeně proevropský je jen Macron. Požaduje "více Bruselu" a slibuje pod vedením tradičního německo-francouzského tandemu další sbližování členských států.

Francie přitom vždy stála v táboře hlavních zastánců integrace, byla zakládajícím členem současné unie a dlouhodobě patří mezi země, které určují její fungování a směr.

Kam půjde Francie, tam půjde i Evropa, konstatoval nedávno vlivný bruselský server Politico. Evropská unie dokáže přežít brexit, jenže odchod Francie, tedy frexit, by ji uvrhl do existenční krize, ze které by se už nevzpamatovala. Právě proto mohou tyto prezidentské volby ovlivnit podobu starého kontinentu na dlouhé roky dopředu.

Sama Evropa je přitom na rozcestí a tápe. Prochází nebývalou krizí: čekají ji náročné rozhovory o vystoupení Velké Británie z EU, neustává ani příliv migrantů zejména ze severní Afriky. O slovo se také stále častěji hlásí populisté, kteří svou filozofii opírají právě o kritiku všeho "bruselského".

Nadcházející prezidentské volby označují mnozí analytici za nejméně předvídatelné v moderních dějinách země. V dřívějších letech bývali dopředu jasní dva hlavní favorité, kteří pak zpravidla bez nějakého překvapení postoupili do druhého kola. Jenže to tentokrát vůbec neplatí.

Čtveřici nejvážnějších kandidátů dělí podle předvolebních průzkumů jen několik málo procentních bodů. A zejména v posledních týdnech před volbami se rozdíly začaly stírat opravdu výrazně. Jestliže se ještě v lednu zdálo, že o Elysejský palác se ve druhém kole utká centrista Macron s populistkou Le Penovou, tahle "jistota" se najednou rozplynula. Mohutně se na ně dotahuje radikálně levicový Mélenchon a naději udržuje i republikán Fillon. Preference všech čtyř se tak aktuálně nachází v rozmezí statistické chyby. Znamená to, že postoupit může úplně kdokoliv z nich.

Co může dál celé hlasování výrazně ovlivnit, jsou nerozhodnutí voliči. Jen pár dnů před volbami zhruba třetina Francouzů ještě stále neví, komu nakonec svůj hlas dá. A mnozí raději volit nepůjdou. Výsledek se proto dá předvídat opravdu jen stěží.

SPECIÁL HN: KAM SE VYDÁ FRANCIE

Francie prochází složitým obdobím. V zemi vládne pesimismus, nedůvěra k politikům a zavedeným politickým stranám. Odpor k reformám přetrvává a obyvatele straší obavy z dalších teroristických útoků. Vůbec poprvé v dějinách francouzské páté republiky, která byla ustanovena v roce 1958, budou Francouzi vybírat novou hlavu státu ve výjimečném stavu, jenž posiluje pravomoci policie. Ozbrojení vojáci jsou už měsíce vidět nejen na turisticky významných místech, jako je zmíněné Trocadéro, ale třeba i v pařížském metru a jinde.

Rozpoložení francouzské společnosti se silně odráží i do volby prezidenta. "Tyto prezidentské volby jsou surrealistické," konstatoval nedávno Laurent Joffrin, šéf francouzského listu Libération. A naprosto vystihl atmosféru, která se vznáší kolem letošního hlasování.

Předvolební kampaň je plná nečekaných obratů a skandálů, které neustále nabírají na obrátkách. Neuplyne snad ani jeden den, aby francouzská média nezaznamenala další aféru, překvapivý výrok nebo nečekaný posun v preferencích.

Zásadní změnou oproti minulosti je propad tradičních stran, které se v prezidentství střídaly − republikánů a socialistů. "Jsme svědky krize tradičních politických stran a hluboké touhy po obměně politického vedení," upozorňuje analytik Yann-Sven Rittelmeyer z bruselského think-tanku European Policy Centre.

Socialisty potopilo, že jejich dosluhující prezident François Hollande nedokázal naplnit sliby, jejichž pomocí se před pěti lety dostal do Elysejí. Zaklínal se, že se mu podaří vyvést Francii z hospodářské krize a sníží vysokou nezaměstnanost. To se mu ale příliš nepodařilo, ekonomika stagnuje a míra nezaměstnanosti se drží kolem 10 procent. Hollande se proto rozhodl radši mandát vůbec neobhajovat a šance kandidáta socialistů Benoita Hamona jsou mizivé.

Mohlo by se zdát, že právě tohle zvýší šance pravice, aby se po pěti letech její člověk celkem pohodlně vrátil do křesla prezidenta. Ještě na podzim se čekalo, že právě kandidát Republikánů postoupí s Le Penovou do druhého kola a tam ji hladce porazí. Jenže Republikány dohnala jejich minulost. 

KANDIDÁTI NA FRANCOUZSKÉHO PREZIDENTA

Za svého adepta na prezidentské dostihy si členové a příznivci strany zvolili v primárkách Françoise Fillona, bývalého premiéra z éry prezidenta Nicolase Sarkozyho. Nejprve se zdálo, že je to vynikající tah, protože další republikánští adepti v pořadí byli obtěžkáni hříchy minulosti. Sarkozy figuruje v několika skandálech, které se stále vyšetřují, a někdejší premiér Alain Juppé byl v minulosti dokonce pravomocně odsouzen. V době, kdy působil na pařížské radnici, kryl fiktivní zaměstnávání několika lidí.

Jenže podobná věc záhy dostihla i Fillona. Z vítězství v primárkách se těšil jen pár týdnů, když v lednu satirický týdeník Le Canard Enchainé odhalil, že Fillonova manželka dlouhá léta brala jako asistentka v Národním shromáždění vysoký plat, aniž by údajně odváděla jakoukoliv práci. Fillona, který se prezentoval jako "pan Čistý", to srazilo z pozice jasného favorita.

A do ní se díky tomu paradoxně dostal muž, jehož by do té doby tipoval jen málokdo. Emmanuel Macron. Do loňského srpna totiž seděl jako ministr hospodářství ve vládě, již sestavil vysoce nepopulární prezident Hollande. Tedy v týmu, který socialistům de facto zdecimoval vyhlídky na pokračování jejich člověka v Elysejích. Macron se ale od socialistů odstřihl, loni založil centristické hnutí Vpřed! a s ním zahájil prezidentské tažení. Po Fillonově klopýtnutí se z outsidera stal rázem pověstným černým koněm.

Být mimo proud zavedených stran je evidentně to, co voliče přitahuje. I proto v posledních týdnech nabral dech také další bývalý socialista Jean-Luc Mélenchon. I někdejší ministr školství ve vládě Lionela Jospina kandiduje na vlastní pěst. Stejně jako Macron i on loni založil hnutí Nepoddajná Francie, byť předtím po odchodu od socialistů byl pár let v radikální Levicové frontě a sedí za ni i v europarlamentu.

Tento euroskeptický zastánce 32hodinového pracovního týdne, odchodu z NATO nebo kritik volného obchodu sbírá především voliče socialistického kandidáta Hamona. Boduje hlavně u lidí, které oslnily Mélenchonovy rétorické schopnosti i ofenziva na sociálních sítích. "Je to jako jaro. Nic nevidíte, a najednou bum! Všude jsou květiny," komentoval obratný řečník Mélenchon svůj nečekaný skok v průzkumech.

Letošní předvolební kampaň také ukázala, že se rozplynulo i tradiční rozdělení na levici a pravici, které dlouhá léta určovalo francouzskou politickou scénu. "Tyto volby charakterizuje štěpení společnosti na dva tábory. Jeden prosazuje ,otevřenost' a druhý naopak 'uzavření se', zatímco dříve to bylo štěpení na levici a pravici," tvrdí Emmanuel Riviere, ředitel společnosti pro průzkum veřejného mínění Kantar.

komentář: Ne Putinovi. Jak to říct francouzsky?

Toto nové dělení nejlépe zosobňuje jak Macron, který vidí v globalizaci příležitost a podporuje evropskou integraci, tak Le Penová, jež naopak prosazuje ochranářskou politiku, je proti evropské integraci či přistěhovalectví. Oba pak ve svých programech mísí tradiční levicové i pravicové postoje. Například Macron sám několikrát prohlásil, že jeho hnutí není ani nalevo, ani napravo. A vidět je to i u Le Penové. Ta ve svém hospodářském programu mixuje levicové návrhy s pravicovými. Takže prosazuje zachování 35hodinového pracovního týdne nebo snížení věku pro odchod do důchodu se snížením sociálních odvodů nebo firemních daní.

"Rozdělení na levici a pravici jsme už překonali, Francouzi už to tak nechtějí," říká Le Penová, podle které se společnost štěpí na zastánce globalizace a patrioty. "Já jsem z tábora vlastenců, kteří ještě věří ve Francii. A já také získávám voliče, kteří dříve hlasovali jak pro levici, tak pro pravici, a to na úkor takzvaných tradičních stran, které se nyní propadají. Toto štěpení prošlo už Velkou Británií i USA," tvrdí Le Penová.

Těsné průzkumy naznačují, že o nové hlavě státu Francouzi rozhodnou až ve druhém kole 7. května. Pokud by v něm byla právě Le Penová, zřejmě bude čelit podobné situaci jako její otec Jean-Marie. Zakladatel radikální strany se v roce 2002 dostal do druhého kola a Francouzi masově znovuzvolili Jacquesa Chiraka, byť s ním v křesle prezidenta nepanovala bůhvíjaká spokojenost. Dostal ale přes 80 procent hlasů.

Poznámka Arabisty Zdeňka Müllera: Jakou roli hrají menšiny? 
stazESenyE soubor

Podobnou situaci, že lidé ve druhém kole hlasovali proti jednomu z kandidátů, však Francie zažila už vícekrát. Neplatí to jen pro prezidentské volby − ve Francii se dvoukolově hlasuje i v parlamentních či regionálních volbách. Momenty, kdy se voliči musí vzdát svých politických postojů a hlasovat proti svému přesvědčení, ale podle odborníků dlouhodobě vyvolávají napětí a nespokojenost ve společnosti.

"Voliči ve Francii jsou už frustrovaní tím, že nehlasují pro někoho, ale musí hlasovat proti někomu. Například takhle se do prezidentského úřadu dostal i François Hollande. Většina lidí se tehdy chtěla zbavit Nicolase Sarkozyho," říká Yann-Sven Rittelmeyer z think-tanku European Policy Centre. "Zklamání prohlubuje i skutečnost, že často nemohou najít kandidáta, kterého by opravdu chtěli podporovat. To vysvětluje nejen jejich frustraci, ale také únavu z politiky. A proto také hodně Francouzů vůbec volit nebude."

Nízká volební účast může přitom letos sehrát rozhodující roli. Čím méně lidí přijde, tím větší jsou šance Le Penové − ze všech kandidátů má vůbec nejpevnější jádro skalních příznivců. Ti ji společně s nízkou volební účastí mohou vynést až do Elysejského paláce.

Zdroj: OpinionWay

Simone Radačičová
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Kromě chaty na Lipně nic nemám, říká Zimola. Jeho rodině přitom patří rozlehlé pozemky

Nemusíte ze mě mít strach, řekla Le Penová voličům a "pozastavila" své působení v čele Národní fronty

Číňané jdou proti Audi či BMW. Tamní miliardář najal na vývoj luxusních vozů západní odborníky

ČEZ chce opustit Bulharsko, dostal nabídku od Energo-Pro a dalších sedmi firem

České kloubní výživy si oblíbili Rusové i žirafy. Rodinná firma Orling má i vlastní stádo koní

reklama