reklama

Francouzský prezident bude nutně potřebovat "svůj" parlament. Le Penové může překazit referendum o opuštění EU

  • V neděli odstartují dvoukolové prezidentské volby a ani po nich si Francouzi od volebního shonu příliš neodpočinou.
  • Už v červnu budou vybírat nové složení dolní komory parlamentu - Národního shromáždění. Toto hlasování má letos mnohem větší význam než obvykle.
  • Právě ve volbách do Národního shromáždění se rozhodne, zda nový prezident, ať už to bude kdokoliv, získá v parlamentu potřebnou většinu.
„Madame Frexit“: Marine Le Penová, šéfka francouzské Národní fronty, zdraví svoje příznivce při březnovém předvolebním setkání v Lille. „Madame Frexit“: Marine Le Penová, šéfka francouzské Národní fronty, zdraví svoje příznivce při březnovém předvolebním setkání v Lille. Foto: Reuters

O budoucnosti své země budou Francouzi v nejbližších měsících rozhodovat hned dvakrát. V neděli odstartují dvoukolové prezidentské volby, v červnu půjdou voliči k urnám znovu, vybírat nové složení dolní komory parlamentu − Národního shromáždění. Parlamentní volby budou mít tentokrát mnohem větší význam než obvykle. Právě v nich se rozhodne, zda nový prezident získá potřebnou většinu mezi poslanci, bez které nedokáže naplnit svůj program. I proto je deník Le Monde nedávno označil za "třetí kolo prezidentských voleb".

Z vedoucí čtveřice kandidátů si většinu může nejlépe zajistit republikán Francois Fillon, který má za sebou nejsilnější opoziční stranu. "Jedině já dokážu získat většinu. Žádný jiný kandidát to nezvládne," vzkázal voličům několikrát Fillon. Ostatní o ni budou muset bojovat.

Bez většiny v parlamentu by se budoucí hlava státu musela připravit na složité soužití, kterému se ve Francii říká "kohabitace". Ta nastává v okamžiku, kdy jsou prezident a premiér z opačného politického tábora. Pravomoci prezidenta jsou v takovém případě okleštěné, ztrácí velkou část vlivu na domácí dění a zůstává mu jen oblast bezpečnosti a zahraniční politiky.

Když vyhraje Le Penová…

Už brzy mohou ve Francii začít demonstrace. "Pokud Le Penová v prezidentských volbách vyhraje, vyjde do ulic část lidí, kteří ji nevolili," domnívá se Laurent Joffrin, ředitel francouzského listu Libération. "Objeví se i případy občanské neposlušnosti a velká vůle proti Le Penové bojovat," dodal na svém nedávném setkání se zástupci evropského tisku.

Na potíže Le Penová narazí i v parlamentu. Předsedkyně Národní fronty má jen velmi malou šanci, že si v parlamentu zajistí většinu, potřebuje získat 289 křesel v 577členném Národním shromáždění. Aktuálně má přitom jen dva poslance.

Kohabitace

◼ Ke kohabitaci dochází ve chvíli, kdy jsou prezident a premiér ve Francii z opačného politického tábora a šéf státu nedokáže získat většinu v parlamentu.
◼ Ve Francii se vyskytuje poměrně zřídka. Omezuje pravomoci prezidenta, kterému zůstává oblast zahraniční politiky a bezpečnosti.
◼ Poprvé se s ní v roce 1986 potýkal tehdejší socialistický prezident Francois Mitterrand. Premiérem se po parlamentních volbách stal Jacques Chirac. Kohabitace trvala jen dva roky, po prezidentských volbách v roce 1988 Mitterrand parlament rozpustil a ve volbách získali jeho socialisté většinu.
◼ Druhá kohabitace trvala také dva roky, a to konkrétně v letech 1993 až 1995, kdy byl prezidentem opět Mitterrand a premiérem konzervativec Édouard Balladur.
◼ Poslední a třetí kohabitaci Francie prožila v letech 1997 až 2002. Prezidentem byl Jacques Chirac, zatímco premiérem socialista Lionel Jospin.

Volby do Národního shromáždění jsou dvoukolové, stejně jako volba prezidentská, a umožňují zformování takzvané republikánské fronty, kdy se ostatní strany proti kandidátům Národní fronty spojí, a zamezí tak jejich vítězství. Odborníci odhadují, že v nejlepším případě se protiimigrační a euroskeptické partaji podaří získat sto zástupců v parlamentu.

Le Penová patří mezi hlasité kritiky evropské integrace. Usiluje o takzvanou Evropu národů, svazek, který spolupracuje jen ve vymezených otázkách. Plánuje, že se pokusí vyjednat nové podmínky členství Francie v Evropské unii. Hodlá například rozpustit schengenský prostor volného pohybu a znovu uzavřít francouzské hranice, mluví také o opuštění eurozóny a návratu k franku. O těchto bodech hodlá vyjednávat s vedením Evropské unie. A poté nechá Francouze o setrvání v unii hlasovat v referendu.

"Do šesti měsíců po svém zvolení do prezidentského úřadu hodlám svolat referendum. Francouzům v něm položíme tuto otázku: Chcete odejít z Evropské unie?" prohlásila Le Penová na setkání s novináři. Pokud Brusel kývne na její požadavky, tak Francouzům doporučí, aby hlasovali pro setrvání v unii. Takový scénář je ale jen velmi málo pravděpodobný.

Pokud naopak k dohodě nedojde, Le Penová vyzve voliče, aby po vzoru Britů hlasovali pro "frexit". "Obrátím se k francouzskému lidu, aby hlasoval pro odchod z unie," plánuje prezidentská kandidátka.

Je ale otázka, zda bude mít Le Penová vůbec možnost takové referendum svolat. Ve francouzské ústavě se píše, že "Francouzská republika je součástí Evropské unie". Frexit by proto vyžadoval změnu ústavy, kterou může navrhnout pouze vláda, poté ji musí schválit obě komory parlamentu a nakonec ještě lidé v referendu. Bez poslanecké většiny se tak možná prezidentka neobejde.

Jedinou skulinu, kterou by Le Penová mohla proces obejít, nabízí článek 11 ústavy a s ním spojený příklad z historie. V roce 1962 tehdejší prezident Charles de Gaulle na jeho základě obešel parlament a vyhlásil referendum o přímé volbě hlavy státu. Experti tvrdí, že tento krok nebyl v souladu s ústavou, de Gaulle byl ale natolik silný, že jej dokázal prosadit. Pokud se Le Penová bude u nejvýraznější poválečné hlavy francouzského státu inspirovat, znepřátelí si Ústavní soud a zřejmě vyvolá ústavní krizi.

Pokud se jí přece jen podaří referendum svolat a voliči si odhlasují setrvání v unii, podá prý demisi. "Pokud bych Francouze požádala, aby odešli z Evropské unie, a oni to v referendu odmítli, nic z mého programu bych nemohla naplnit. V takovém případě bych neměla co dělat v prezidentské funkci," uvedla Le Penová, která sama sebe často označuje za "madame Frexit".

speciál HN: francie určí osud evropy

… a když zvítězí Macron

Do středového kandidáta Emmanuela Macrona se jeho političtí rivalové často strefují. Tvrdí, že má pro vrcholovou politiku nedostatečné zkušenosti a že nedokáže vládnout Francii. Poukazují také na to, že dosud nikdy nekandidoval.

Přesto se z málo známého Macrona, který založil své hnutí En Marche! (Vpřed!) teprve loni v dubnu, stala během relativně krátké doby jedna z nejvýraznějších osobností francouzské politiky. Neokoukaná tvář slibuje voličům, zklamaným zavedenými partajemi, závan svěžího vzduchu a hlavně pak rozchod s tradičním rozdělením na levici a pravici. Takový přístup se mu vyplácí, Francouzi na jeho tvrzení, že není "ani z levice, ani z pravice", slyší.

Jeho hnutí rychle nabírá nové členy a postupně se mu daří budovat také viditelnou základnu v regionech. Ve volbách do Národního shromáždění hodlá postavit kandidáty ve všech volebních obvodech. Doufá, že se mu podaří získat co nejvíce mandátů.

Přesto ani pro Macrona nebude snadné zajistit si většinu. Analytici se obávají, že jeho mladé hnutí ji získá jen těžko. Macron, kterému se díky dokonalé hře na klavír přezdívá Mozart z Elysejského paláce, bude muset prokázat, zda má vedle hudebního nadání také schopnost vyjednávat a uzavírat složité politické dohody.

Bez toho a bez podpory poslanců může jeho vláda skončit debaklem. "Pokud Macron vyhraje prezidentské volby, bude většinu v Národním shromáždění nutně potřebovat. Jinak nebude mít vůbec žádnou moc," zdůraznil na setkání s evropskými novináři Dominique Reynié, ředitel pařížského think-tanku Fondapol. V praxi by měl mnohem méně moci než prezidenti Francois Mitterrand nebo Jacques Chirac, když se potýkali s vládou svých oponentů.

"Oba ale za sebou měli silnou politickou stranu. V 80. letech stála za prezidentem Mitterrandem Socialistické strana, výrazně zastoupená v parlamentu i v regionech. Byla schopná organizovat různé schůze, demonstrace a působit na voliče. A stejné to bylo u Chiraka," vysvětluje expert s tím, že tak silnou pozici Macronovo hnutí na politické scéně ještě nemá.

Nutnost hledat spojence

Macron se ale může z podobného patu, který by omezil jeho možnosti, vymanit. "Pokud prezident nemá většinu, musí najít spojence. A to se může Macronovi podařit. Pro Le Penovou by to ale bylo mnohem těžší," vysvětluje Laurent Joffrin, šéf listu Libération.

Do jeho hnutí mohou přejít jednotlivci z řad republikánů i socialistů. "Přesto ale Macronova vláda nemusí být stabilní, protože jeho případní spojenci ho mohou vydírat a požadovat různé politické ústupky. I proto mají červnové parlamentní volby větší význam než obvykle," dodává. Vše bude záviset na tom, jak velkou podporu mu voliči v obojích klíčových volbách dají. Pokud silnou, tak by se ostatní partaje mohly dostat pod tlak, aby mu umožnily vznik životaschopné vlády, jež bude schopná provést zemi galského kohouta tolik potřebnými reformami.

V jeho prospěch hraje podpora, které se mu zatím dostává od významných osobností francouzské politiky. Na jeho stranu se přidal například centrista a uznávaný politik Francois Bayrou, podpořili ho i socialistický ministr obrany Jean-Yves Le Drian nebo někdejší premiér Manuel Valls.

"Možná si bude Macron moci vybrat členy své vlády z různých politických stran a připravit program, který by získal podporu v parlamentu," dodává Reynié.

Pokud se to Macronovi nezdaří, hrozí Francii politická nestabilita, kdy ambiciózní mladý prezident bez pravomocí nedokáže prosadit slibované změny, mezi něž patří především odkládané reformy nutné k modernizaci ekonomiky. Frustrace a nespokojenost ve francouzské společnosti porostou a podpora populistických stran stoupne. To bude šance pro Le Penovou v dalších prezidentských volbách, které se mají konat v roce 2022.

Simone Radačičová
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Kromě chaty na Lipně nic nemám, říká Zimola. Jeho rodině přitom patří rozlehlé pozemky

Nemusíte ze mě mít strach, řekla Le Penová voličům a "pozastavila" své působení v čele Národní fronty

Číňané jdou proti Audi či BMW. Tamní miliardář najal na vývoj luxusních vozů západní odborníky

ČEZ chce opustit Bulharsko, dostal nabídku od Energo-Pro a dalších sedmi firem

České kloubní výživy si oblíbili Rusové i žirafy. Rodinná firma Orling má i vlastní stádo koní

reklama