K současnému úspěchu Blakely přivedly především pevná vůle, vytrvalost, píle a odhodlání jít za vytyčeným cílem. Přestože měla praktickou inovaci - nenápadné stahovací spodní prádlo lichotící postavě -, zpočátku ji nikdo nechtěl podpořit. "Dokonce i právník, od něhož jsem chtěla pomoc při sepsání žádosti o patent, můj nápad označil za šílenost a zeptal se mě, zda to není skrytá kamera," vzpomíná dnes pětačtyřicetiletá blondýna.

"Navíc většina právníků, za nimiž jsem šla, chtěla honorář tři až pět tisíc dolarů. To bylo příliš," dodává manažerka, jejíž startovní kapitál bylo pracně naspořených pět tisíc dolarů.

NEBOJ SE POCHYBIT

Odradit se ale nenechala a zvolila metodu levnější. "Nakoupila jsem příslušnou literaturu, kterou jsem nastudovala, a nakonec jsem žádost sepsala sama," vypráví Blakely, jejíž firma dnes zboží prodává ve více než padesáti zemích světa a dosahuje obratu kolem 400 milionů dolarů ročně. Přesvědčení, že se vyplatí bojovat za vlastní nápady, Blakely vštípil její otec, povoláním právník. Ten ji a jejího bratra vždy chválil i za chyby či porážky, které zažili, a chtěl, aby o nich otevřeně mluvili například doma při společné večeři. "Když jsem třeba ve škole zkazila písemku, povzbudil mě, že to příště zajisté bude lepší," vypráví manažerka, která se původně chtěla vydat v jeho profesních šlépějích. Taktika jejího otce jí dle vlastních slov vzala strach z neúspěchu.

Proto se rychle vzchopila i poté, co dvakrát propadla v přijímacích zkouškách na práva. Bylo jasné, že se bude muset realizovat jinak. Počátkem devadesátých let, když už měla v kapse titul bakaláře v oboru komunikace, začala pracovat v disneylandu ve floridském Orlandu. "Dnes se tomu mí rodiče smějí, ale tehdy jim do smíchu moc nebylo. Měla jsem sice diplom, ale mou hlavní náplní práce bylo uvádět v hnědém polyesterovém kostýmu návštěvníky k atrakcím," vzpomíná manažerka a matka jednoho syna v rozhovoru pro deník Daily Mail.

Po třech měsících ale této práce zanechala a přestěhovala se do Atlanty, kde pro firmu Danka začala prodávat faxy. "Dali mi do ruky telefonní seznam a řekli, že mám na starosti oblast čítající čtyři okresy. Měsíčně jsem musela prodat přístroje nejméně za dvacet tisíc dolarů," vzpomíná Blakely, u které se první podnikatelské vlohy projevily již jako u malé dívky. Tehdy na Halloween dům svých rodičů vyzdobila jako strašidelný a snažila se od sousedů vybírat vstupné.

Sara Blakely

- Narodila se 21. února 1971 ve floridské Clearwater Beach. Její otec je právník, matka umělkyně.

- V roce 1993 získala bakalářský titul na Florida State University v oboru komunikace. Posléze chtěla studovat práva, u přijímacích zkoušek ale dvakrát neuspěla.

- Po krátkém intermezzu v disneylandu začala pracovat pro firmu Danka, kde prodávala faxy.

- Koncem devadesátých let se ve svém volném čase začala zabývat vývojem stahovacího spodního prádla, které si v roce 2000 nechala pod značkou Spanx zaregistrovat.

- V březnu roku 2012 ji časopis Forbes označil za nejmladší selfmade ženskou miliardářku, časopis Time ji v témže roce zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. V roce 2006 založila nadaci Sara Blakely Foundation, která podporuje vzdělávání žen a jejich podnikání. V roce 2013 se připojila ke kampani The Giving Pledge (volně přeloženo darovací slib) a slíbila věnovat nejméně polovinu svého jmění na charitu.

- Blakely je vdaná za bývalého rapera a podnikatele Jesse Itzlera, s nímž má jednoho syna.

Práce u Danka byla pro Blakely tvrdá škola. Jednalo se o studenou akvizici, většina potenciálních zákazníků nic koupit nechtěla. "Přestože jsem si to tehdy nemyslela, byl to jeden z nejlepších tréninků. Tehdy jsem se naučila, že ,ne' nemusí znamenat ,ne' a že možná nejdříve třicetkrát zaslechnete ne, ale pak přijde jedno ano," cituje Blakely Daily Mail. Dnes si těchto zkušeností váží a pokládá je za velký přínos pro podnikání. "Navíc jsem pochopila, že když se prodáváte s humorem a podaří se vám lidi rozesmát, máte 30 sekund navíc," tvrdí podnikatelka, která se v té době pokoušela pracovat i jako komička. Její šarm a komunikační schopnosti zabraly, v pouhých pětadvaceti Blakely povýšili na trenérku prodejců.

DRŽ SVŮJ NÁPAD POD POKLIČKOU

Za práci, která ji živila, sice Blakely byla vděčná, nicméně celou dobu snila o tom, že se jí podaří prorazit s nějakým vlastním produktem. Jednoho horkého dne koncem devadesátých let pak zcela náhodou dostala nápad, který byl základem jejího dnešního úspěchu.

"Tenkrát mi bylo sedmadvacet a chtěla jsem na party zazářit v úzkých bílých kalhotách. Problém ale byl, že se v nich buď rýsovala moje celulitida, nebo byl vidět otisk kalhotek," vzpomíná Blakely. "Zašla jsem proto do obchodu a hledala vhodné prádlo, které by nedostatky zamaskovalo a neházelo žádné faldy. Ale všechno, co bylo v nabídce, spíše připomínalo úzké sportovní oblečení a bylo nepohodlné," dodává.

Vtom ji napadlo, že by si pod kalhoty mohla obléct punčochy, které dobře vytvarují postavu a zároveň vyhladí pokožku. A jelikož nechtěla, aby byly v otevřených sandálech punčochy vidět, rozhodla se jejich spodní část ustřihnout, aby měla de facto jen punčochové nohavice. "Punčochy se sice trochu vyhrnovaly nahoru, ale můj pokus nakonec vyšel a já sklízela jen komplimenty za to, jak skvěle vypadám," vzpomíná Blakely. V té chvíli si uvědomila, že právě to je onen produkt, který hledala, jen bylo třeba jej vypilovat.

Pustila se proto do rešerší, co na trhu již existuje, jaké materiály lze použít a jak vůbec navrhování spodního prádla funguje. "Nikdy jsem neabsolvovala žádný kurz podnikání či módy, všechno pro mě bylo nové. Ve své práci jsem se zkrátka řídila tím, co bych si od zboží přála jako zákazník," vypráví manažerka.

Na svém nápadu zprvu pracovala ve volném čase a nikomu se s tím moc nesvěřovala. "V prvním roce práce jsem o tom nikomu nic neřekla a to je nakonec možná i důvod, proč jsem nakonec měla úspěch. Zkrátka jsem se do toho pustila," tvrdí Blakely s tím, že této rady by se měli držet začínající podnikatelé.

Dle jejího názoru jsou právě v počátku nové nápady velmi zranitelné a komentáře okolí mohou člověka od další práce odradit. Reakce, které sklidila poté, co po roce práce kamarádkám a rodině svou inovaci představila, ji v tom utvrdily. "Musela jsem si vyslechnout řeči ve stylu: Ale co když už to dělá někdo jiný? Nebo: Vrazíš do toho všechny své úspory a stejně tě za půl roku nějaká velká firma spolkne a bude po všem," vypráví Blakely. "Kdybych něco takového slyšela na úplném začátku, asi bych toho rychle nechala a dál prodávala faxy," dodává.

Náhodě neponechala ani název firmy, nad nímž prý přemýšlela více než rok. "Všimla jsem si, že hodně známé značky jako například Coca-Cola a Kodak mají v názvu ,k'. Jeden z kolegů komiků mi navíc řekl, že na lidi písmeno ,k' působí pozitivně a vede je k úsměvu. Proto jsem jej chtěla mít v názvu také," vysvětluje manažerka. "Jednou mě pak při cestě autem zničehonic napadlo Spanks," dodává. Při registraci značky se ale na poslední chvíli rozhodla konečné "ks" změnit na "x", aby byl název něčím zvláštní a lidé si jej snadno zapamatovali.

Dnes je Spanx ve Spojených státech synonymem pro stahovací prádlo. Stahovací prádlo se navíc stalo běžnou součástí nabídky módních firem, nabízí jej dokonce i řetězce, jako je H&M.

CELEBRITY FIRMĚ POMOHLY

Když měla prototyp hotový, začala hledat výrobce, který by jí s produkcí pomohl. Vzala si týden dovolené a osobně se vydala do státu Severní Karolína, kde většina amerických firem aktivních v tomto oboru sídlí. "Všude mě ale odmítli. Byli zvyklí jednat jen s velkými společnostmi a v mém návrhu neviděli žádný přínos," vypráví Blakely. Dva týdny po svém návratu domů ale nakonec přece jen měla štěstí. Jeden z producentů jí zavolal a řekl, že by ji rád podpořil a při výrobě pomohl. Na otázku, co jej nakonec přimělo změnit názor, se jí přiznal, že o jejím nápadu hovořil se svými dcerami a ty mu řekly, že to má obrovský potenciál.

Výroba ale nebyla vše. Blakely si nechala svůj produkt patentovat a pečlivě se věnovala vývoji. Co se týče střihů, zavedla například rozdílné velikosti v pase. "Dřív mělo stahovací prádlo pro každou velikost stejný objem pasu. Štíhlým ženám bylo proto zpravidla volné a těm silnějším se naopak do pasu zařezávalo a tvořilo nechtěné faldy. To u Spanx děláme jinak," vypráví Blakely, která první prototypy nechala testovat své kamarádky, maminku, a dokonce i babičku. Dnes má Spanx v nabídce již přes 200 výrobků - od stahovacích kalhotek a podprsenek přes plavky a džíny až po trička pánská.

Vedle vývoje bylo ale třeba zajistit také prodej výrobků. Zde se Blakely v první řadě rozhodla pro zářivě červené krabičky, aby její zboží v regálech vyniklo, a vydala se je propagovat u nákupčích velkých firem. Svou první velkou objednávku na tři tisíce kalhotek získala u obchodního řetězce Neiman Marcus. Když od nákupčí dostala jen deset minut na prezentaci, rovnou se jí zeptala, zda by s ní nezašla na dámskou toaletu. "Tam jsem jí v praxi ukázala, jak na mně stahovací prádlo vypadá," vypráví Blakely. Nákupčí to přesvědčilo a rovnou objednala zboží pro sedm poboček. Poté následovaly další řetězce jako Bloomingdale's či Bergdorf Goodman. Jen v prvním roce Spanx dosáhl obratu ve výši čtyř milionů dolarů, v roce druhém to již bylo milionů deset.

Hlavním motorem úspěchu firmy ale byly a jsou filmové či hudební celebrity, které se k nošení Spanx otevřeně přiznávají. Jednou z prvních byla známá americká moderátorka Oprah Winfrey, která v roce 2000 Spanx dokonce označila za jeden z nejlepších výrobků roku. To byla nejlepší reklama, kterou si Blakely mohla přát. Když pak o dva roky později měla prezentaci na teleshoppingovém kanálu QVC, prodalo se během šesti minut osm tisíc jejích kalhotek. S úspěchem firmy rostlo i jmění Blakely, časopis Forbes ji v roce 2012 označil za nejmladší selfmade miliardářku světa.

Část svého jmění se Blakely rozhodla věnovat na charitu a rozjela například nadaci pro pomoc ženám podnikatelkám. "Peníze jen umocňují to, jaký člověk je. Když je někdo blbec, je z něj díky penězům blbec ještě větší. Když je někdo milý, pak je díky penězům ještě milejší. Je fajn peníze vydělávat, ale také je utrácet a rozdávat," řekla časopisu Forbes.

Za jednoho ze svých mentorů označuje Richarda Bransona, taktéž miliardáře a vlastníka společnosti Virgin. "Je velmi přívětivý, navíc je hrozně akční. Zatímco jiní ještě analyzují, jak by se dal nějaký nápad do detailu vyvinout, on se příliš nezdráhá a rovnou na něm začne dělat," vysvětluje Blakely. Branson si od ní naopak vzal k srdci radu při najímání nových pracovníků. "Nejchytřejší věcí, kterou jsem kdy udělala, bylo přijmout někoho, kdo vyniká v mých slabinách," řekla mu prý kdysi Blakely. A o čem manažerka dál sní? "Chtěla bych vynalézt pohodlné lodičky a pak půjdu do důchodu," žertovala kdysi v rozhovoru pro Daily Mail. "Jsem si jistá, že když dokážeme vyslat lidi na Měsíc, tak dokážeme i tohle," dodala.

Zdroj: Forbes, Wall Street Journal, Daily Mail, Business Insider, Inc.

Související