Fanoušci filmového i komiksového díla Alejandra Jodorowského už si zvykli na ledacos. Mohou se ve filmu, kde klauni rozdávají kokain mentálně postiženým dětem, probírat duchovní témata? Může mít krvavý komiksový sci-fi příběh, který si vyprávějí dva roboti, strukturu středověkého románu, jímž se prolíná japonský samurajský kodex?

Snímky Svatá krev i komiks Kasta Metabaronů na obě otázky odpověděly kladně. A z podobných zdrojů inspirace čerpá také další slavné Jodorowského dílo, komiks Bílý láma, který vznikal v rozmezí let 1988 až 1993 a nedávno vyšel česky.

Příběh z Tibetu těsně před čínskou okupací není tak „divoký“ a eklektický jako ta dvě díla. Ale ani v něm se nezapře, že Jodorowsky není pouze umělec, ale též mystik a muž, podle něhož by umění mělo na své příjemce působit jako psychedelické drogy.

Původem chilský tvůrce, který se v 50. a 60. letech minulého století věnoval surrealismu v Paříží a poté avantgardnímu divadlu v Mexiku, se k psaní komiksů dostal poměrně pozdě. A hned spolupracoval s jeho největší legendou, tedy alespoň na evropském poli. Spolu s kreslířem Möebiem, jehož tvorba ovlivnila též výtvarný styl Káji Saudka, vytvořil sci-fi ságu Incal, v jejímž svébytném vesmíru se odehrává mimo jiné Kasta Metabaronů.

Bílý láma se drží mnohem více při zemi. Tedy alespoň z hlediska reálií. Jodorowsky, který se vždy věnoval tarotu, alchymii, šamanismu a dalším duchovním praktikám, vytvořil příběh o duchovním osvícení tentokrát na základě tibetských buddhistických praktik.

Chlapec ze Západu jménem Gabriel se v něm stane dalším převtělením mocného tibetského lámy, jenže na post je intrikami dosazen mentálně zaostalý hoch, který se ke všemu jmenuje Ježíšek, neboť je potomkem jednoho z prvních pokřtěných Tibeťanů.

Od prvních stránek se tu projevuje, že Jodorowsky rád ukazuje nejen mystiku a duchovno, ale též jejich odvrácené stránky. Tibet tak není duchovní idylou, kterou by napřed ohrozili Evropané a posléze ji definitivně zničili Číňané, byť příběh je zarámován střetem jak s jedněmi, tak s druhými.

Gabrielova pouť k duchovnímu probuzení se odehrává ve špinavém světě, v němž se neustále vyjevují ty nejhorší lidské vlastnosti. Duchovní výšiny jsou tu stejně důležité jako krev a bláto.

Jodorowsky vypráví velké příběhy, nové podivné mýty pro dnešní podivnou dobu. I v Bílém lámovi se skutečností jen lehce inspiruje. Takže duchovní praktiky přecházejí v magii, která patří spíše do říše žánru fantasy, a v příběhu vystupují mluvící sněžný muž či kočka, která je schopná zabít i koně.

Také se však v Bílém lámovi projevuje fakt, že Jodorowsky není tradiční vypravěč. Nezajímá ho klasicky vystavěný příběh, rád skáče v čase i mezi tématy. Díky detailní, byť neokázalé a nenápadné kresbě výtvarníka Georgese Besse je pobyt na těch 300 stránkách Bílého lámy radost, ale mnohdy čtenáře dopředu žene spíš kvalita kresby než napětí z toho, co bude dál.

„Rok vola přišel a dravec s volskou tlamou přišel orat naši zem. Rudá vlajka a kola neštěstí jsou už u nás,“ píše se na závěrečných stránkách o příchodu Číňanů, jejichž vpád je naplněním prorockého snu ze samotného počátku tohoto komiksového románu.

Komiks

Alejandro Jodorowsky, Georges Bess

Bílý láma

2016, Nakladatelství Crew, přeložil Richard Podaný, 302 stran, 710 korun

Nejsilnější na těch slovech a na doprovodných obrazech, jimž dominují fotky předsedy Mao Ce-tunga a rudá barva vlajek i krve, není čtenářský pocit velkého příkoří páchaného na „svatém“ národu. Po několika stovkách stran, na nichž se snad všechny postavy projeví přinejmenším jako sobci a na nichž se uděje spousta příkoří a neštěstí ještě před vpádem „rudého nepřítele“, se z cesty k osvícení stává metafora toho, jak by se svým životem měl nakládat každý bez ohledu na druh své víry, či na to, zda nějakou víru vůbec vyznává.

Na příběh z Tibetu je v Bílém lámovi poměrně dost krve a naturalistických výjevů. A Jodorowsky si poťouchle dělá legraci ze všeho, co zavání příliš masovým následováním pravidel, ať už jde o pobyt v klášteře, vegetariánství či buddhistické principy nenásilí.

„Pozdě v noci, když lidé odpočívají, procházím podzemními chodbami Lámaserie, protože mě znudila vegetariánská strava, a hledám si pěknou vypasenou myš,“ říká v komiksu Lin-Fa, pán koček, a dodává: „Pak uctivě olíznu svého hlodavčího bratra, uznám, že i on má buddhovskou podstatu, překousnu mu vaz a ve vší uctivosti ho sežeru.“

V tom je Jodorowsky nejlepší. Vyznává fakt, že cesta k čemukoli, včetně osvícení, je individuální. A s chutí, vtipem, byť též ve vší uctivosti sežere všechny čtenáře, kdo příliš lpí na dogmatech a prostých pravdách.