Začne to drtivou ránou do hlavy. A následujících 137 minut už se z ní divák nevzpamatuje. Nový film o komiksovém superhrdinovi s vysouvacími kovovými drápy Wolverinovi, který dnes vstupuje do kin, zahodil převleky i kápě a oblékl se do posledních cárů lidskosti, jež v tomto postapokalyptickém světě zbyly.

Tak jako jeho originální název Logan se i samotný snímek obejde bez fetišů komiksové mytologie včetně jména ústředního hrdiny. A přitom: pokud je některý z dosavadních deseti filmů komiksové série X-Men mytický v silném slova smyslu, je to právě Logan.

Tahle země není pro mladý, chce se při jeho sledování zvolat v narážce na známý snímek bratří Coenů. Nejenže Logan je jako jeden z mála komiksových filmů nepřístupný mládeži bez doprovodu dospělých − to kvůli brutalitě a krvi. Především jeho postapokalyptická krajina blízké budoucnosti mnohem spíše připomíná temný coenovský western než typickou komiksovou akční zábavu.

Logan, jak zní civilní jméno hrdiny Wolverina, stárne. A jako by i vzácný kov adamantium pokrývající jeho kostru mohl chytit rez. Herec Hugh Jackman tentokrát svýma přísnýma, posmutnělýma očima a neupraveným plnovousem připomíná spíše Clinta Eastwooda z jeho westernových rolí než vtipkujícího rošťáka z předchozích x-menovských filmů.

A hranice mezi Texasem a Mexikem, kde Logan řídí luxusní limuzínu a utápí se v smutku i sebedestruktivních sklonech, má mnohem blíže k té nejtemnější verzi současné Ameriky než ke komiksově přepáleným vizím apokalypsy z posledních dílů X-Men.

Režisér snímku James Mangold si nepochybně pamatuje na úplně první díly této série, jimiž Bryan Singer před 17 lety definoval moderní komiksový film coby životaschopný vysokorozpočtový žánr, který může lámat kasovní rekordy a přitom hovořit o společenských a politických problémech. Tehdy byli mutanti symbolem všech utlačovaných menšin. Nyní nastal čas podívat se do jejich nitra a zjistit, zda jsou někde uvnitř také lidmi.

Právě tady se Mangold projevuje jako nostalgický režisér, který má rád osudový svět starých westernů. V Loganovi několikrát zazní přímá citace snímku Shane z roku 1953. "Dobro a zlo jsou jako cejch. Nemůžeš se jich zbavit," cedí přes rty pistolník z obrazovky a později i jedenáctiletá Laura, kolem níž se celý děj filmu Logan točí.

Dvě věty v kostce shrnují, proč western i komiks patří k žánrům ustavujícím moderní americkou mytologii. V Loganovi se oba mýtotvorné žánry sblížily a režisér Mangold dokazuje, že ty dávné věty ani dnes nezní pateticky. Jeho film je navíc i rodinné drama, byť v něm žádná skutečná rodina neexistuje. Ale sledovat chátrajícího Wolverina a profesora Xaviera, který byl v předchozích dílech jakýmsi otcem utiskovaných mutantů, na pokraji fyzických i duševních sil je jako vidět zánik světa, jenž měl v očích fanoušků trvat navěky.

Film

Logan: Wolverine
Režie: James Mangold
CinemArt, česká distribuční premiéra 2. března

Když Logana z jeho sebedestruktivní letargie vytrhne potřeba ochránit mladou mutantku Lauru, vydává se spolu s ní a Xavierem na dlouhou cestu do vysněného úkrytu kdesi v Dakotě. Není to jen únik před nepřáteli do domnělého bezpečí či pouť vstříc budoucnosti. Ve filmu, jehož převažujícím tématem je stárnutí, jde na této výpravě též o smíření se s minulostí.

Na rozdíl od nedávného Deadpoola, který byl splněným snem mladistvých fanoušků o patřičně sprostém, krvavém a nekorektním komiksovém filmu, Logan svou "nepřístupnost mládeži" využívá k vážným, chmurným a také politickým účelům.

Nebýt tří strhujících i zdrcujících akčních scén, šlo by o temné westernové drama z bezútěšného světa, kde po komiksu není ani stopy. A byť tu během boje kovové drápy superhrdinů propichují těla i lebky v krvavých smrštích, na násilí se nekouká hezky. Obzvlášť to platí o nejdrásavější zpomalené akční sekvenci, jaká kdy byla na plátně k vidění − hledět na ni není "super", opravdu to bolí. Pravý opak zábavných zpomalených akčních videoklipů z předchozích dílů série.

Ne náhodou Logan končí písní Johnnyho Cashe Man Comes Around, v jejíchž posledních verších se zpívá o postavě Smrti, kterou následuje samo peklo. V závěrečném snímku o Wolverinovi je stejně důležitý člověk z titulu písně jako smrt a peklo, které se zde vznáší nad obrysy až příliš skutečné krajiny. Ale zároveň tu v centru pozornosti stojí děti, které dokážou být k smrti děsivé, přitom však přinášejí naději.