reklama

Pracovní oběd s šéfem ekolo.cz Jakubem Ditrichem: Ježdění na elektrokole není projev lenosti

Pracovní oběd
Čtěte více: pracovní oběd | jídlo | osobnosti | tipy
  • Byla to láska na první pohled.
  • Servírka řekla, že ho musí mít.
  • Nikoliv však mého spolustolovníka Jakuba Ditricha, šéfa firmy ekolo.cz, ale jeho růžovou skládačku na elektrický pohon.
jarvis_58a59906498ec909014791b9.jpeg Servírka řekla, že ho musí mít. Foto: Miloš Čermák

Známe se už déle než 20 let, byl jedním z internetových průkopníků v Česku. U jeho tehdejší firmy Globe jsem měl v druhé polovině 90. let "zaparkovanou" svou doménu Extra.cz. A trocha nostalgie byla namístě, vždyť jsme zrovna tento týden slavili čtvrtstoletí oficiálního "připojení" bývalého Československa k internetu.

Jakub Ditrich vystudoval produkci na FAMU a na katedře animace na výkonných počítačích Silicon Graphics, jež byly ty nejlepší, které se daly v té době pořídit, sám pro sebe "objevil" internet. A měl ho naservírovaný z první ruky, protože ve vedlejší budově Akademie věd bylo připojení přímo z páteřní optické sítě.

Diplomku napsal na téma Využití internetu ve filmové praxi. A ještě na škole začal dělat s kamarády webové stránky na zakázku. "Například pro českou pobočku firmy Dell. Prý když to tehdy viděl šéf firmy Michael Dell, okamžitě jim nařídil, ať to vypnou. A zakázal pobočkám samostatnou kreativitu," směje se Jakub Ditrich.

jarvis_58a59906498ec909014791bd.jpeg
jarvis_58a59907498ec909014791c1.jpeg
jarvis_58a59907498ec909014791c5.jpeg

Pro náš páteční oběd vybral restauraci Podolka, konkrétně tu v Karlíně, mimo jiné proto, že mají v nabídce dost vegetariánských jídel. Což se potvrdilo, i když to při pohledu na denní menu trochu skřípe. Se značkou "vege" je i pizza s krůtím masem.

"Chybička se vloudí," krčí rameny sympatická servírka. "Ale jestli chcete, já vám ji vege udělám a vůbec vám tam tu krůtu nedám!" Jakub Ditrich se raději rozhoduje pro kompletně vegetariánský wrap se zeleninou. "A polévku. Boršč," říká.

Jenže to znamená další problém. "Ten boršč je hovězí, taky není vege," namítne servírka. "Ale je to boršč a ten miluju," oponuje Ditrich, který naštěstí není nekompromisním vegetariánem. Maso nemusí, nikoliv nemůže. "Já vám to naberu bez masa," slibuje servírka. Což se zase hodí mně a nabízím se, že si dotyčné maso do svého boršče rád vezmu. A k tomu grilovanou krkovičku. Tím by jídlo mělo být vybráno.

Globe fungoval řadu let, pak se původní společníci nepohodli a Ditrich svůj podíl prodal. Firma se následně spojila se svým konkurentem. Ditrich pak několik let pracoval jako konzultant na volné noze. Například v ČSA pomáhal s internetem, na pražském magistrátu radil s nikdy nerealizovaným projektem bezplatného městského wi-fi připojení.

Pracovní oběd s Jakubem Ditrichem
Restaurace Podolka

◼ V karlínské zóně kolem stanice metra Křižíkova patří tenhle dvoupodlažní podnik s jednoduchým čistým interiérem k nejoblíbenějším. Což potvrzuje skutečnost, že přes poledne zde velmi obtížně hledáte místo k sezení.

◼ Obsluha vás ale nikterak nestresuje odmítavými pohledy a vy máte možnost v klidu vyčkat, než se nějaké uvolní. Zájem o tuhle restauraci vychází z příznivé kombinace cen a dobrého jídla z kvalitních surovin.

◼ Jak zdůrazňují webové stránky Podolky, na své si zde přijde vegetarián, celiak i milovník masa. A ta příjemná spontánní obsluha vaši polední siestu jen umocňuje.

"Byl to šílený projekt, ve kterém se utopily stovky milionů, a mně bylo jasné, že s tím nechci mít nic společného." Stres napomohl tomu, že začal mít problémy se zády. "Vyhřezly mi plotýnky a v podstatě jsem se nemohl hýbat," říká. Ale jak to bývá, všechno zlé je k něčemu dobré, takže v době, kdy nechodil a většinu času surfoval na webu, dostal nápad podnikat v oboru elektrokol.

Ptám se, jestli byl už předtím cyklistou. "Prakticky ne. Jednou v životě jsem jel větší závod, to byl Král Šumavy. A v cíli mi málem museli volat rychlou lékařskou pomoc," směje se. Proč ne, vlastně je to o důvod víc pořídit si kolo s elektromotorem. "Našel jsem si tedy na webu jednu britskou firmu, a jakmile jsem se dal zdravotně dohromady, vydal jsem se tam."

Elektrokolový misionář

Rodící se obor se Jakubu Ditrichovi zalíbil. A jako podnikatel viděl i tehdejší díru na trhu. V roce 2007 založil firmu ekolo.cz a o rok později dovezl první elektrokola.

O další dva roky později začala firma vlastní kola vyrábět, pod značkou AGOGS. "Jsou to kola, jejichž koncept vymýšlíme my a projektuje je náš šéfkonstruktér na Tchaj­-wanu. Potkali jsme se někdy v roce 2009 a od té doby spolupracujeme. Máme už 10 modelů, od malé skládačky po horské kolo," říká Ditrich.

O díře na trhu se už nedá mluvit, konkurence je velká. Ale potenciál trhu taky. Kolik elektrokol se dnes prodá ročně? "To je zajímavá a zároveň zapeklitá otázka," poznamená Ditrich. "Oficiálně se jich doveze 40 tisíc. Ale část z toho je šedý dovoz klasických jízdních kol, protože ta jsou zatížená anti­dumpingovou přirážkou 48,5 procenta. Za elektrokolo se platí clo pouhých šest procent. Takže se spousta kol deklaruje jako elektro."

Reálně se v Česku prodá 20−25 tisíc elektrokol, odhaduje Ditrich. A to je málo, rozhodně v porovnání se sousedním Německem, které je sice na počet obyvatel osmkrát větší, ale elektrokol se tam prodá více než dvacetkrát víc. A v polovičním Norsku dvakrát víc. Růst prodejů tedy nepochybně přijde.

Co mu brání? A proč je u nás zájem o elektrokola zatím malý, když v prodeji běžných bicyklů trhá Česko rekordy? Ono to svým způsobem souvisí. Češi jsou ohromní fandové do cyklistiky, ale téměř výhradně do té sportovní. Kolo se u nás moc nepoužívá jako dopravní prostředek. Spíš se bere jako relax a způsob, jak se "odrovnat" o víkendu. Ne se pohodlně a rychle dopravit ve všední den do práce.

"Často slyším názory, že ježdění na elektro­kole je fixlování a projev lenosti. Což je naprostá hloupost!" říká Jakub Ditrich. "Nejčastější věta, na kterou jsem už alergický, zní: Jo, to je moc hezká věcička. Určitě si ji koupím, až to budu potřebovat." Prostě elektrokola se berou jako alternativa pro cyklisty, kteří už nemají sílu všechno "ušlapat". Zatímco ve většině evropských zemí je elektrokolo už dnes běžný dopravní prostředek.

Prosazuje se také v sharingových programech ve městech místo běžných kol. Elektrokola si lze na kartu půjčit ze stojanu − jezdíte po městě a v jiném stojanu ho vrátíte. "Takhle jsem se synem za dvě libry projel na klasickém kole za den půlku Londýna," říká. K jízdním kolům přibývají ta elektro a například v Madridu už celý projekt postavili na elektrokolech. "Půlhodinu máte zadarmo. A za půlhodinu se na elektrokole dostanete po městě prakticky všude," vysvětluje Ditrich.

Praha na podobný velkorysý projekt stále čeká, byť její kopcovitý terén je pro elektrokola jako stvořený. Ale to zatím pochopily jen některé firmy, třeba Vodafone. "Nabízíme společnostem menší flotily, optimálně od pěti do deseti kusů. Ale chce to mít ve firmě early adoptera, který to ostatním vysvětlí a přemluví je, aby elektrokola začali používat. Pak už jsou většinou v provozu nepřetržitě."

V Podolce, kde jsme se "vege" i "nevege" naobědvali, byl Jakub Ditrich oním elektrokolovým misionářem. Když jsme odcházeli a on na růžovou skládačku nasedal, vyběhla naše servírka ještě na chodník a vyprosila si svezení. A když kolo vracela, přísahala, že ho musí mít.

Jen si na něj ještě musí našetřit ze spropitného.

Miloš Čermák
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus
reklama

Babiše bychom měli žalovat. Ztráta důvěryhodnosti by byl konec nezávislosti ČT, říká Wollner

Živě: Babišovo hnutí si zvolilo nové vedení. Kandidáta na prezidenta vybere až v referendu

Mobilní veletrh v Barceloně ovládnou telefony bez rámečků. Vrátila se i legendární Nokia

Babišův nepostradatelný. Faltýnek hlídá, aby ANO fungovalo, jak šéf potřebuje

Metr na operu Jiřího Černého: New York chce Rusalku znova a znova

X
Nemáte-li registraci, pokračujte zde
Nepamatuji si heslo
Potřebujete poradit?
Volejte:233 071 197
e-mail: predplatne@economia.cz