Takřka bezděčným dovětkem nedělní zprávy o další, už čtvrté kandidatuře Angely Merkelové na post německé kancléřky se stalo toto: svoje rozhodnutí oddalovala dlouhé měsíce, jak už to mívá ve zvyku, když stojí před nějakým velkým rozhodnutím. Leč teď, po vítězství patrně dost izolacionistického, především ale značně šíleného a nepředvídatelného Donalda Trumpa v Americe, jí nezbylo než se nadechnout a už to říct. A my kolem, kdo věříme ve svobodu, demokracii, úctu k právu, kdo soucítíme s trpícími a bojíme se sílícího populismu vůkol, jsme si mohli oddechnout. Angela, patronka Západu a matka všech jistot, se rozhodla do toho jít znovu.
Ne že by to celé nebyla v zásadě pravda. Jenže pokud máme v Merkelové vidět civilizačního Antitrumpa, chtělo by to také, aby byla méně jako Hillary Clintonová. Bývalá první dáma Spojených států neměla žádné jasné poselství, co chce změnit, prostě co chce dělat jinak, než už to činil Barack Obama. Ale Američané změnu požadovali, ať už vlastně jakoukoliv.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
