Ponk je už skoro archaické slovo spojené s ruční prací. Když ale stejnojmenné brněnské hudební trio ve složení cimbál, housle a kontrabas předminulý víkend vystoupilo na prestižním veletrhu world music Womex ve španělském Santiagu de Compostela, podle manažerky Anny Mašátové tam jeho název vyvolal jinou asociaci − s punkovou hudbou.

Tři roky existující Ponk má teď díky Womexu, kam ho vybrala festivalová porota "sedmi samurajů" jako jedinou kapelu ze střední Evropy, příležitost prosadit se v zahraničí.

Na Womex přijíždějí tisíce pořadatelů koncertů a festivalů i hudebních novinářů z celého světa obhlížet budoucí "koně" globálních pódií.

Už cestou do Compostely zahrál Ponk ve Švýcarsku své první vystoupení na Západě. Tento pátek kapelu čeká koncert v Drážďanech, který ještě s účastí na Womexu nesouvisí.

Podle dlouholetého promotéra koncertů world music Dušana Svíby, který se kapele stará o zahraniční angažmá, se pozvání na Womex naplno projeví až příští léto nebo za dva tři roky.

"Zájem médií a promotérů na Womexu nás překvapil, poetika Ponku zjevně velmi silně rezonuje ve Skandinávii a Kanadě, ale přišli za námi i pořadatelé a novináři například z Itálie, Belgie, Slovinska, USA a Austrálie," přibližuje zájem Svíba.

Ponk je po duu Tara Fuki a skupině Clarinet Factory teprve třetí kapelou z Česka, která byla na Womex v jeho dvaadvacetileté historii pozvána.

Akustické trio, které říká, že hraje "postfolklor" a stejně tak nazvalo svou debutovou desku, jež letos získala cenu Anděl v kategorii world music, svým způsobem "ponk s punkem" propojilo. Jeho adaptace moravské i slovenské lidové hudby jsou instrumentálně úsporné a vyznačují se důraznými "rockovými" riffy.

Ústřední nástroj tria, cimbál, pak skutečně připomíná pracovní stůl, do něhož Eduard Tomaštík často tluče paličkami jako kladívky. Jeho cimbál tak rytmickými vzorci nahradí i bicí nástroj.

Obvyklý emotivní přístup interpretace lidové hudby zpěvák Michal Krystýnek potlačuje střízlivým projevem. Zvuk tria proto může působit chladně, ve skutečnosti je ale spíš "cool".

Napětí z nenaplněných, či spíš nepřepálených emocí známého lidového repertoáru, čehosi zahaleného ve spodním proudu crossoverové hudby, tak může nakonec posluchače pozitivně dráždit a paradoxně až dojímat.

Sál, kde se Ponk na Womexu představil, byl podle promotéra Svíby plný. "Už během koncertu za námi přišlo i několik pořadatelů opravdu vynikajících a známých festivalů, například FMM Sines v Portugalsku, Sunfestu v kanadském Ontariu nebo italského Ariano Folk Festivalu, a nešetřili chválou," říká Svíba.

A podle manažerky Mašátové hned po vystoupení vznikly rozhovory s britskými či švédskými novináři. "Důležité jsou i ohlasy na sociálních sítích, kterých se ,urodilo' značné množství," dodává manažerka.