Podle ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka je běžné, že prohlášení, které v úterý vydali čtyři nejvyšší ústavní činitelé k setkání dalajlamy a ministra kultury Hermana, připravuje jeho ministerstvo. Budiž. Není ale běžné, aby taková provolání byla psána pod tlakem cizího státu, jako se to stalo v případě Číny, která intervenovala na Pražském hradě i na českém velvyslanectví v Číně. A už vůbec není, nesmí být běžné, aby si ministr zahraničí o takovém nátlaku nic nemyslel, beze slova kapituloval a jen vykonal, co dostal nařízeno.

Lubomír Zaorálek (i premiér Sobotka) se vyhýbá konfliktům s prezidentem, nechá ho v zahraniční politice dělat, co chce. Jeho pozice je podřízená, až služebná − viz nulové jednání o novém velvyslanci v USA Kmoníčkovi, kterého si prezident Zeman prosadil bez diskuse a odporu. Důsledkem je rozmlžená zahraniční politika, které v cizině nerozumí, jakkoliv se Zaorálek tváří, že Zemana nikde neberou vážně a za českou pozici je brán názor vlády.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se