Praha zohavená

Ondřej Formánek

29. 2. 2016 15:16 ▪ Aktualizováno ▪ 13 min. čtení

Novinka! Audio článek

Poslechněte si článek v audio podobě. Během poslechu se nepřeklikávejte pryč z článku.

Přehrát článek

[name_short] [notes.note_1] [notes.note_2]

[name] [notes.note_1]

[email] Přihlášený uživatel

[number] Platnost do: [valid.month]/[valid.year]

Možnost kdykoliv zrušit

Upozornění 2 dny před automatickou obnovou předplatného

Přeji si dostávat obchodní sdělení společnosti Economia, a.s., o jiných, než objednaných či o obdobných produktech a službách. Více viz Informace o zpracování osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání

Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje předplatné i na delší období a tištěné vydání.

Jste přihlášený

Pro účet již máte aktivní předplatné.

Dočíst článek

Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111

Spravovat předplatné

Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111

Třetí dějství: Smíchovské nádraží. Autor ▪ Libor Fojtík

Kdyby si váš známý vybavil byt starožitným nábytkem a pak si každou skříň, stůl i křeslo polepil reklamními samolepkami, řekli byste si, že je to buran nebo blázen. K architektuře našich měst se přitom chováme úplně stejně a zdá se, že je nám to jedno. Málokde v Praze je vizuální smog tak koncentrovaný a odpudivý jako v okolí stanice metra Anděl. Přitom se nejedná o žádnou periferii.

Říká se tomu vizuální smog. Všudypřítomné zamoření veřejného prostoru reklamními cedulemi, vývěsními štíty, plakáty vylepenými legálně i načerno, citylighty i velkými billboardy.

Kdybychom si ho zkusili představit jako hudbu, asi by nejvíc připomínalo návštěvu kolotočářů, kde se jednotlivé stánky a atrakce vzájemně přeřvávají vyhráváním banálních popěvků a do toho lidem vyzvánějí mobily. Architektura je v takovém zamoření ztracená a v přísném ohledu absurdně zbytečná jako někdo, kdo se mezi těmi kolotoči pokouší zahrát klavírní sonátu.

Zbývá vám ještě 95 % článku

První 2 měsíce předplatného za 40 Kč