reklama

Zásah Bruselu proti Polsku škodí celé Evropě

  • Evropská komise spuštěním monitorovacího procesu udělala obrovskou chybu. Přeceňuje svoje schopnosti i legitimitu.
  • Pokus podmanit si veřejné instituce není ničím novým ani v Polsku, ani v našem regionu, ani v Evropě.
  • Státníci v Bruselu a dalších hlavních městech „staré“ Evropy by měli Středoevropanům více důvěřovat. Již nežijeme v 90. letech.

Jednu věc bych rád vyjasnil hned v úvodu. Nejsem fanouškem pana Kaczyńského a podporuji evropskou integraci. Přesto jsem přesvědčený, že Evropská komise učinila chybný krok, když spustila proceduru, která má ověřit, zda je v Polsku narušena vláda práva. Komise si na sebe vzala větší díl zodpovědnosti, než je schopna unést. Ostrý tón z Bruselu navíc jen posiluje radikály ve Varšavě. Bruselské instituce by více než útržkům emocionální debaty měly důvěřovat skutečnosti, že sami Poláci jsou dostatečně demokratičtí, aby si vše vyřešili doma.

Polsko se na politické mapě Evropy znovu objevuje jako problematický článek. V posledních týdnech bylo o Polsku napsáno mnoho, avšak abychom dostali úplný obrázek a dokázali odhadnout další vývoj, měli bychom zajít hlouběji do historie. Především dvě události jsou důležité.

Zaprvé, Právo a spravedlnost vyhrálo polské volby hlavně díky tomu, že v kampani slibovalo něco docela jiného, než nyní činí. Hovořilo o hospodářském rozvoji a sociálním státě, nikoli o obléhání veřejných institucí. K jeho úspěchu přispěly i chyby a slabost do té doby vládnoucí Občanské platformy, která ztratila legitimitu v očích běžných občanů.

Mnohem důležitější je zdůraznit, co se v Polsku nestalo. Společnost se ze dne na den nepřiklonila k tvrdému konzervatismu a euroskepticismu. Jak potvrdilo měření v posledním eurobarometru – celoevropském průzkumu veřejného mínění – Poláci stále patří mezi nejodhodlanější podporovatele EU. Pozitivně Unii vnímá 55 % občanů, což je více, než kolik představuje evropský průměr, nebo než ukázaly výsledky v některých západoevropských zemích. V Německu a v Nizozemsku nahlíží na EU kladně jen 34 %, v Lucembursku jen 45 % občanů.

Moje druhá vzpomínka se datuje do roku 2007. V listopadových předčasných volbách tehdy polští voliči nejen poslali do opozice Právo spravedlnost hned po dvou letech vládnutí, ale zároveň odstranili z parlamentu xenofoby z Ligy polských rodin a populisty sdružené v partaji Sebeobrana. Celá Evropa tehdy tleskala Polsku za jeho proevropskou volbu.

S těmito vzpomínkami na paměti bychom se měli všichni v Evropě trochu upokojit. Ve Varšavě žádný převrat neprobíhá a demokracii se daří velmi dobře.

Pokus podmanit si veřejné instituce, za který je vláda premiérky Szydłové kritizována, není ničím novým ani v Polsku, ani v našem regionu, ani v Evropě. Obyčejně tento proces ale trvá měsíce. Obsazování institucí bývá zpomalené uzavíráním skrytých dohod a tajnými koaličními kompromisy, aby nakonec vítěz málokdy dosáhl maxima svých cílů. Právo a spravedlnost má však většinu v sejmu i senátu a navíc poddajného prezidenta, takže si troufá vyvádět před otevřenou oponou. Dopouští se ale velké chyby, neboť voliči jim jejich neomalenost mohou spočítat. Volby nikdo v Polsku nezrušil, ani nezruší.

Poláci už vlastně odpovědět dokázali. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že podpora Práva a spravedlnosti klesá. Nespokojenost společnosti je navíc viditelná v ulicích polských měst.


Špatné svědomí z Maďarska

Nadto spustila Komise monitorování situace v Polsku, aby zjistila, zda došlo k narušení vlády práva. Zdá se, že mnoho lidí v Bruselu, Berlíně – anebo v Praze, jak mohu slýchat každý den – má obavu o budoucnost polské demokracie. Všichni si pamatují, jak se váhalo s jakýmikoli opatřeními vůči Maďarsku, a kam to vedlo. Jsou přesvědčení, že nyní je v sázce osud polské demokracie.

Orbánovo Maďarsko bylo ale jiný případ. Fidesz v roce 2010 získal ústavní většinu, kterou Právo a spravedlnost nedisponuje. Maďarsko tehdy mělo za sebou léta hospodářské stagnace, a Orbán byl proto schopen zajistit si dlouhodobou podporu střední třídy. Poláci se dnes podobně jako Maďaři v roce 2010 ve zlém rozešli s dosavadní politickou elitou, ale dle průzkumů veřejného mínění se jejich životní úroveň stále zlepšuje. Orbán byl také důmyslnější v tom, že změny realizoval postupně, a tím se vyhnul návalu vnější kritiky. To Jarosław Kaczyński chce mít do léta hotovo.


Velká chyba Komise

Na hrubý pytel hrubá záplata, řekla si Evropská komise, a začala se polským případem zabývat. Jakkoli hovoří o nestranném posouzení a schovává tento krok za mlhu byrokratické procedury, jedná se o politické rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky, které Komise nedokáže předvídat.

Komise nakonec bude muset rozhodnout, zda je vše ve Varšavě v pořádku, anebo s negativním konstatováním předá věc do rukou členských států.

Uplatní-li se druhý scénář, Maďarsko i další země střední a východní Evropy zablokují jakékoli rozhodnutí, které by Polsko ranilo. Výsledkem celého dobrodružství tak bude pouze prohloubení nedůvěry mezi západem a východem EU, tedy zhoršení vztahu, který je již dost rozjitřený odlišnými pohledy na řešení uprchlické krize.

Pokud se celá záležitost uzavře kompromisem a Komise uzná, že se nic tak hrozivého v Polsku neděje, získá na všem jen Jarosław Kaczyński. Vláda využije stanovisko Komise jako štít vůči další kritice. Rozčilení pak budou zejména ti, kteří dnes v mrazu v polských městech proti krokům vlády protestují. Důvěra v evropské instituce se tímto mezi Poláky rozhodně neposílí.

Stejně jako v roce 2007 i dnes to Poláci zvládnou sami. Západní Evropa se stále drží určitého paternalistického přístupu vůči Evropě střední. Jedná se o dědictví rozšiřovacího procesu. Státníci v Bruselu a dalších hlavních městech „staré“ Evropy by měli Středoevropanům více důvěřovat. Již nežijeme v 90. letech. Přeceňování vlastní legitimity ze strany unijních institucí našemu regionu více škodí, než pomáhá. Vytváří falešný vztah mezi učitelem a žákem, kterému ale ani jedna strana nehodlá, nebo nemůže dostát. Představitelé EU ho využijí ke zvýraznění vlastní důležitosti či odpoutání pozornosti od jiných problémů a středoevropští lídři k populistické kritice nenáviděného Bruselu. Proto považuji kroky namířené vůči Polsku za velkou chybu.

A připomínám: nejsem fanouškem pana Kaczyńského a podporuji evropskou integraci.


Text v upravené podobě vyšel 25. ledna v deníku SME.


Vít Dostál

Autor je ředitelem Výzkumného centra AMO


AMO, Vít Dostál
Přeposlat
Diskuse
reklama

Češi vidí své zdravotnictví lépe než Švýcaři, cítí se bezpečněji než Němci. Ale mučí je drahé bydlení, potvrzuje databáze Numbeo

Češi si kvůli dražším bytům půjčili už přes 150 miliard. Objem hypoték může i přes zpřísnění ČNB překonat nový rekord

Velká koalice končí, Německo bude opatrnější k plánům na integraci EU. Jestli se Merkelová spojí s FDP, je se mnou konec, prohlásil Macron

Ázerbájdžánské dělostřelectvo se chlubí českými houfnicemi. Ministerstvo netuší, jak se do země i přes embargo dostaly

Volební deník Petra Honzejka: Triumf Babiše, nástup pirátů, konec Kalouska? Pomalu. Průzkumy jsou proroctví s ručením omezeným

reklama