Krátká rekapitulace jedné názorové výměny. V textu Nevyhnutelné fiasko headhuntera Andreje Babiše jsem napsal, že personální frašky s kandidátem ANO na primátora či výměna vedení hotelu Thermal nejsou jen ojedinělým omylem Andreje Babiše, ale příznakem rok trvajícího personálního chaosu ANO. Pan Babiš na text odpověděl polemikou Můj problém je to, že se snažím něco dělat. V něm své chyby ve volbě lidí uznává.

Zároveň ale říká, že pokud nechce mít za zády žádné Dalíky, Šloufy a Tvrdíky, takže jinak to moc nejde. A pak připojil úvahu: „Na rozdíl od autora komentáře si nejsem jistý, že lidi personální změny zase až tak zajímají. Zajímají spíš novináře. Lidé chtějí výsledky. Ty ale nemůžeme čekat hned, některé změny se projeví možná až po letech.“ Opravdu to je tak, že Češi nekoukají na to, kdo je vede? Nebyl bych si tak jistý.

O lidi jde až v první řadě

Je možné, že Babiš soudí podle sebe. Když v roce 2011 ještě jako předseda ministrany popisoval své šance v politice, prohlásil: „Jsem bývalý člen KSČ, bývalý pracovník podniku zahraničního obchodu. Jsem takový ten prospěchář starého režimu, který do strany vlezl, aby mohl cestovat do zahraničí, nejsem asi historicky morální ideál.“ A vida, nyní je předsedou nejpopulárnější strany. Ale z toho, že svým úspěchem a soudním sporem o spolupráci s StB ukázal, že lidem bývalí kariérní komunisté nevadí, nelze dovozovat, že mu projde u příznivců personální chaos, který praktikuje.

Úvodní text této názorové výměny bezprostředně reagoval na několikátý pokus hnutí ANO sestavit pražskou kandidátku s hodnověrným lídrem do podzimních komunálních voleb. Praha přitom nemůže být lepším příkladem toho, že o lidi jde v politice až v první řadě. Dnes už neuvěřitelných 54 procent hlasů v roce 2006 nezískala přece ani tak ODS, ale především Pavel Bém. V roce 2010 nejlepšího pražského výsledku ČSSD nedosáhla kvůli svému programu, ale kvůli hodnověrnému Jiřímu Dienstbierovi v čele. A o TOP 09 se Zdeňkem Tůmou v čele není nutné hovořit. Proto samozřejmě i ANO hledalo v první řadě silnou váhu do čela a až pak se staralo o program. Nechce se věřit, že by tomu Babiš nerozuměl a opravdu si myslel, že personální změny jeho pražskou kandidátku nepoškodí.

V Nečasově rytmu

Možná ale Babiš myslel celostátní politiku. Mé argumenty ale budou stejné. Dají se přece vypočítávat personální kauzy už od roku 1990, například od chabého zisku lidovců ve volbách toho roku kvůli kauze předsedy Josefa Bartončíka (tehdy ještě spolupráce s StB lidem vadila). Nebo je možné vypočítávat personální omyly od konce a pak nejvýmluvnějším argumentem bude nejspíše vláda Petra Nečase. Ten nucenou výměnou tuctu ministrů lidi tak znechutil, že jeho kabinetu ke konci důvěřovalo jen 8 procent lidí.

O správný čuch na lidi tedy jde i lidem, nikoliv jen novinářům, pane Babiši. A přestože lidé ANO stále rekordně důvěřují, mnozí z nich personální omyly jistě zaznamenali. A až na výsledky vlády ANO nejspíše nepočkají. To člověku, který dva roky tak usilovně verbuje kdejaké známé jméno na nejrůznější kandidátky, není asi nutné vysvětlovat.