Na olympijských hrách v roce 1988 v Soulu zažil favorizovaný basketbalový tým USA šok. Američané nevybojovali "povinné" zlato. "To bylo trapné, pamatuji si, že někteří hráči tam dokonce nechali své medaile," prohlásil později pivot David Robinson.
O čtyři roky později měla Barcelonská mise jasný cíl. Nejen přivést zlato zpět do Spojených států, ale také očistit svou čest před miliony domácích i zahraničních fanoušků. Tak začal realizační tým pod vedením hlavního trenéra Chucka Dalyho dávat dohromady jeden z nejlepších celků historie.
Základním kamenem sestavy měl být sedmadvacetiletý Michael Jordan, čerstvý obhájce titulu v NBA. Jenže rodící se legenda byla zvyklá trávit léto hraním golfu a o mezinárodní basketbal nejevila sebemenší zájem. "Doufal jsem, že mě nepozvou," řekl Jordan s odstupem času. "Snažil jsem se nějak šalamounsky odmítnout." Jordan nakonec na nabídku kývl, ale dal si podmínku, aby hráli i ostatní hvězdy NBA. "Nechtěl jsem tam jet všechno odřít sám," říkal.
O hvězdné spoluhráče nakonec Jordan nouzi neměl, svou účast potvrdil například legendární rozehrávač NBA Erwin "Magic" Johnson, který zažíval velký "comeback" po roční pauze. Johnson se nakazil virem HIV, ani ten ho ale o lásku k basketbalu nepřipravil. Rozehrávač Los Angeles Lakers přemluvil i svého velkého rivala a přítele Larryho Birda z konkurenčních Celtics. Ten původně kvůli dlouhodobému zranění zad také nechtěl jet. "Jsem rád, že mě Magic nakonec přemluvil, bylo pro mě moc důležité na konci našich kariér nastoupit s ním bok po boku," přiznal Bird.
Jak později připustil i David Robinson, i pro něj byla účast Jordana, Johnsona a Birda motivující. "Když vidíte, jací hráči jedou reprezentovat, tak musí jít o něco velkého, řeknete si. Každý toho pak chtěl být součástí."
Tak se k týmu postupně přidávali další superhvězdy NBA na vrcholu svých kariér. Patrick Ewing, Scottie Pippen, Clyde Drexler, duo z Utahu John Stockton a Karl Malone nebo problémista Charles Barkley tak vytvořili kostru týmu, který nemíval obdoby. "Jedenáct budoucích členů síně slávy v jednom týmu, to se někdy jen těžko zopakuje," prohlásil Jordan.
Hvězdám chyběl týmový duch
Rivalita byla jedním z hlavních problémů týmu. Tréninky se odehrávaly ve vypjaté atmosféře a rozmazlené hvězdy se soustředili více na sebe než na týmovou hru. "Každý byl zvyklý být ve svém týmu tím nejdůležitějším, proto se všichni chtěli ukázat, nikdo nechtěl být náhradníkem toho druhého" řekl Jordan.
Jeho slova potvrdil i přípravný zápas s výběrem amerických univerzit, který mladíci bez jediné zkušenosti s profesionálním basketbalem vyhráli. Ostuda. Šokovaní hráči se marně snažili najít vysvětlení takového propadáku. Tým snů nedokázal porazit nezkušené juniory. Hráče nepodržel ani trenér Daly, který většinu zápasu nechal sedět Jordana a taktizoval spíš proti svému týmu.
Na druhý den byl ale naplánován zápas znovu. Všechno pak začalo dávat smysl. Daly využil prohru jako ukázku, že i jeho hvězdy mohou prohrát. Byl to geniální tah, poučené primadony v odvětě naprosto dominovaly a poprvé se prezentovaly jako tým.
Šílenství v Barceloně
Po příletu do dějiště olympijských her čekalo na americké basketbalisty neuvěřitelné šílenství. "Když jsme přistáli, všude byly helikoptéry, policisté a davy lidí. Říkali jsme si, co strašného se tu stalo" prozradil Clyde Drexler. "Pak jsme si uvědomili, že to všechno je tu kvůli nám," smál se. "Řekl jsem klukům, že jestli tenhle turnaj nevyhrajeme, bude to snad největší zklamání v historii sportu," dodal Barkley.
V úvodním zápas si americký výběr poradil s Angolou. Televizní komentátoři zápas označili za možná nejméně vyrovnaný sportovní duel historie. Ještě před poločasem vedli Američané rozdílem 46:1, Jordan byl k nezastavení, hráči si nahrávali na smeče za zády, za hlavou, o zem. Pobláznili už tak nadšené barcelonské publikum. Ve vteřině se ale mohlo vše otočit proti nim, kontroverzní Barkley udeřil loktem jednoho z hráčů Angoly a ukázal Evropě tvář "zlých" Američanů. "Několikrát mě napadl on, tak jsem mu to vrátil," hlásil nenapravitelný provinilec. Barkley si nakonec ještě dlouho získával publikum zpět.
Jednoduchá cesta do finále
Jestli měl někdo favority alespoň potrápit, byli to Chorvaté. Souboj byl o to pikantnější, že za Chorvatsko nastupoval jeden z nejlepších evropských hráčů tehdejší doby Tony Kukoč. Kukoč byl čerstvým úlovkem Chicaga Bulls pro následující sezonu, Jordan s Pippenem se tak postavili svému budoucímu spoluhráči. "Hádali se o to, kdo ho bude bránit," prozradil Karl Malone. "Věděli jsme, že se celý svět dívá, chtěli jsme tomu Evropanovi ukázat, jak to chodí v NBA," smál se Pippen. Kukoč se skutečně nezmohl na nic a Američané slavili další vítězství. Tentokrát o 38 bodů.
Šílenství, jaké americký tým způsoboval, stále rostlo. "Pracovníci na stadionu po nás chtěli podpis, ochranka chtěla podpis i ostatní sportovci chtěli podpis, když jsme někam šli, bylo to jako promenáda" prozradil rozehrávač Stockton. "Lidi nás považovali za superhrdiny, všude nás pronásledovaly stovky lidí," řekl Bird a Magic Johnson se přidal. "Jeden hráč si nás dokonce fotil ze střídačky."
Jak Johnson připomněl, Američané měli obrovskou podporu a to jim pomohlo i na hřišti. Hráli nejlepší basketbal ve svých životech a poráželi jednoho soupeře za druhým. "Právě sledujete spíše umění než sport," hlásil televizní komentátor. "Bylo to jak basketbalové sympozium, ukázka toho, jak se to má dělat," smál se Malone.
Jestli ale někdo z amerického týmu vyčníval, byl to právě Michael Jordan. "Když Michael někam šel, všude po něm lidi doslova šíleli, nikdy jsem něco takového neviděl, u žádné celebrity," přiznal se Barkley. Jordan prožíval nejúspěšnější období své kariéry a celý svět se o tom mohl přesvědčit. "Jsem rád, že jsem jel, je to obrovská čest být tu společně s nejlepšími sportovci světa. To je něco, co budu jednou vyprávět svým dětem," změnil svůj postoj později šestinásobný mistr NBA.
Dream team čekal souboj o zlato znovu s Chorvaty. Celý svět měl poslední příležitost vidět tým snů v akci. "Chtěli jsme od začátku dominovat, to jo," řekl Chris Mullin. "Ale jakým způsobem se nám to nakonec povedlo, míč létal z ruky do ruky a do koše, byl to skutečný týmový výkon," dodal. Američané nakonec vyhráli o 32 bodů a hráče byli při předávání medailí dojatí. "Tenkrát jsem si uvědomil, že jsme právě změnili historii," řekl Malone.
"Nikdy jsem nezažil silnější pouto, než jaké jsme měli tenkrát v týmu," prozradil Barkley. "Nikdy jsem nebyl tak pyšný, z basketbalu jsme vytvořili celosvětový sport. Mluvil jsem s Parkrem, Ginobilim i Nowitzkim. Všichni mi řekli, že basketbalu propadli právě díky dream-teamu," dodal.