Pokud jde o načasování, musel prezidentskou kandidaturu Vladimíra Franze vymýšlet génius politického marketingu. Na počátku okurkové sezony, kdy národ s úlevou začíná zapomínat na výkony politické reprezentace, se zprvu pomalu na sociálních sítích rozjíždí zdánlivě recesistická akce, která se postupně mění ve vážně zamýšlenou iniciativu - pokud je tedy opravdu vážně myšlena.
Což je na tom všem nejdráždivější. Nic proti Vladimíru Franzovi, tohle není ani tak zpráva o něm. Zkuste si jen porovnat, kolikrát jste v posledních dnech slyšeli něco o něm a kolikrát o kandidátovi nejsilnější strany Jiřím Dienstbierovi, který - což vás možná překvapí - zahájil minulý týden svou oficiální kampaň v Lánech. Nebo o Přemyslu Sobotkovi, což snad má být prezidentský kandidát vládnoucí ODS.
Další protest
Že si přímou volbou prezidenta zadělaly klasické politické strany na problém, je zjevné už jen ze dvou zmíněných příkladů, ovšem pokračovat by šlo dál. Například Karlem Schwarzenbergem, který v poslední době dělá vše pro to, aby svou kandidaturu obrátil v symbolický a nepříliš pěkný konec své jinak docela úctyhodné veřejné kariéry.
Jako by se právě teď ukazovalo, že strany vlastně možnost přímé volby přes dlouholeté sliby nebraly vážně a nakonec se do ní vzájemným hecováním dostrkaly, aniž by jejich stratégové vážně přemýšleli, že to bude chtít i nějaké ty kandidáty, které je třeba delší čas připravovat - a také na ně připravovat voliče.
Což se nestalo - a abychom byli fér, možná že by to byla zbytečná práce. Prezidentské volby se s největší pravděpodobností změní v další protestní hlasování, v němž bude základním předpokladem úspěchu co možná nejhlasitější distanc od stávajícího politického establishmentu. A pak již bude záležet na osobním vkusu každého voliče, podle čeho bude vybírat.
Názorový server HNDialog najdete také na Facebooku ZDE
Zatímco u Miloše Zemana nebo Jana Fischera je třeba k uvěření v jejich zdánlivou odlišnost od vysmívaných politiků, které jsme si léta dobrovolně volili, značná absence paměti, Vladimír Franz se tu zjevuje jako muž odjinud, vzdělaný, úspěšný ve svém oboru, charismatický, i díky své vizáži exotický. Jako by se v něm ledaskomu zhmotňovaly vzpomínky na revoluční časy, kdy se zprvu milovanými politickými lídry stávali lidé, o nichž většina populace neměla ještě měsíc předtím ponětí.
Vybíráme úředníka
Jenže v prezidentských volbách se nevybírá král majálesu, dokonce nevolíme ani národní svědomí, ale přes všechny monarchistické propriety funkce v zásadě "pouze" výkonného úředníka, mimo jiné taky velitele ozbrojených sil, profesionálního politika, jehož zásahy do politického provozu sice nemají být denní rutinou, přesto do něj pravidelně vstupuje.
K tomu se samozřejmě docela hodí znát některé kandidátovy názory na různá témata. Vladimír Franz nám je jistě sdělí, pokud svůj běh na Hrad myslí opravdu vážně. Že se ale může stát i pro některé vcelku soudné lidi "černým koněm závodu", svědčí o zmatení pojmů, které ve svém důsledku nutně povede jen ke zklamání. Kancelář prezidenta republiky není jiná galaxie (byť se nás tom někteří její zaměstnanci snaží přesvědčit), jejímž obsazením budou automaticky vyřešeny problémy naší reality - protože ta vzniká někde úplně jinde.
To samozřejmě není problém Vladimíra Franze. Já jen, abyste neřekli, že vás nikdo včas nevaroval.