Připravovat kvalitní festivalový program pro desetitisíce lidí je "těžký risk", říká jeden z dramaturgů Colours of Ostrava Jiří Moravčík.
Hudební publicista, který se už dvě desetiletí specializuje na world music, tedy fúze etnické hudby různých kontinentů s rockem či jinými žánry, a především na africkou hudbu, přiznává, že okouzlení "světovou hudbou" z přelomu tisíciletí už trochu vyprchalo.
To postupně mění obchodní model světových hudebních festivalů, mezi něž patří i Colours of Ostrava. Ten před deseti lety začínal především jako výrazná objevitelská platforma pro hudbu různých zemí a kontinentů.
Tehdy ho navštívilo sedm tisíc lidí, letos pořadatelé připravili areál pro 35 tisíc návštěvníků.
Stylová čistota je passé
"Festivalový trend je dnes multižánrovost. Už se nehraje na stylovou čistotu jako dřív - na jazzový festival, festival world music, rockový festival," říká Moravčík, který pravidelně navštěvuje evropské hudební festivaly. Podle něj je nutné na velkém festivalu nabídnout ze všech hudebních žánrů to nejlepší - od těch masových po velice náročné projekty, u nichž se téměř nepředpokládá, že přitáhnou lidi.
Colours of Ostrava si ale vyzkoušely, že opak je pravdou a náročné projekty se prosadí. Moravčík líčí, jak byla například v roce 2007 ředitelka festivalu Zlata Holušová nervózní před koncertem norského saxofonisty Jana Garbarka. Garbarek sice patří k nejrespektovanějším hudebníkům planety, ovšem jeho publikum je spíše menšinové.
Přesto Holušová zařadila jeho koncert na jedno z hlavních pódií. "Nakonec Garbarka slyšelo sedm tisíc lidí," líčí Moravčík. A podobné to bylo s anglickým skladatelem Michaelem Nymanem.
Další zkouškou publika bude letošní koncert amerického smyčcového Kronos Quartetu, specializujícího se na soudobou hudbu, který vystoupí s finským akordeonistou Kimmo Pohjonenem.
Colours of Ostrava jsou jako gambleři: nevydělávají, ale točí velké peníze - rozhovor ZDE
Björk v Ostravě nevystoupí, hrozí jí trvalé poškození hlasu - čtěte ZDE
Role chytrého mainstreamu
Aby právě takoví hudebníci stejně jako skupiny hrající world music mohli dostat větší prostor, začala podle Moravčíka spousta festivalů ve světě, které byly dříve zaměřené na world music, postupně pouštět do svých programů chytrý mainstream.
"Baštou world music byl například festival v německém Rudolstadtu, kde dnes zpívají také Marianne Faithfull, Lucinda Williams, Laurie Anderson a řada dalších hvězd, které by tam dříve posluchač nečekal. Na festivalu, kde návštěvník běhá od jednoho neznámého jména k druhému, to má obrovský úspěch. Lidé najednou vidí někoho známého, s kým se identifikují. Takových festivalů je víc a nechala se jimi inspirovat i Zlata Holušová," vysvětluje Moravčík.
Letos festival pozval přes padesát zahraničních kapel včetně mnohých, které patří do "škatulky" world music, ale třicet z nich ještě nikdy v Česku nehrálo. "Většinou jsou pro zdejší publikum naprosto neznámé. Ale až je lidé uslyší, budou uhranuti," domnívá se Moravčík.
Převrat v Mali v muzice: slepecký pár do ČR nepřijede, Tinariwen pomáhají na místě - čtěte ZDE
Janelle Monáe přiveze do Ostravy spasitelskou androidku, která utekla segregaci - čtěte ZDE
Jak pokračuje příběh
Účast "bezejmenných" kryjí na Colours of Ostrava velké hvězdy jako třeba kanadská písničkářka Alanis Morissette. A někdy i tuzemské celebrity jako kapela Charlie Straight či loni Nightwork, jejichž účast budí diskuse rozdělující publikum.
"Je to festivalové politikum, které má naprosto reálný základ," vysvětluje Moravčík.
"Například Nightwork přilákají hodně lidí, ovšem ten příběh pokračuje. Lidé sice přišli na Nightwork, ale pak se z různých diskusních fór po festivalu dozvídáme, že si na ně už ani nevzpomenou, protože jsou unešení z toho, co viděli na Colours po nich - třeba malijského zpěváka Salifa Keitu nebo americké Swans. Prostě přiznávají, že by na tyhle hudebníky nikdy bez Nightwork nešli."