David Marek: Kromě Německa, Rakouska a Nizozemska může krize pohltit kohokoliv

Kvůli reformám současné vlády se Španělsko vyhnulo nutnosti žádat o kompletní záchranný program a vystačí si jen s pomocí pro své banky. Řekl to v neděli předseda tamní vlády Mariano Rajoy. Reagoval tak na sobotní oznámení ministra svého kabinetu, podle něhož země požádá o zahraniční finanční pomoc pro bankovní sektor.

"Pokud bychom neudělali to, co jsme udělali za posledních pět měsíců, tak by v sobotu byla na stole intervence," řekl Rajoy na tiskové konferenci. Co si o finanční injekci Španělsku myslí David Marek?

ANKETA
Věříte ve stabilitu evropského bankovního sektoru?
Ano		1223 (19%)
Ne		4814 (76%)
Nevím		288 (5%)

Španělsko jako příjemce finanční pomoci – v čem je jeho situace jiná než u Řecka?

Španělská krize je asi nejvíce podobná té irské. Nejde totiž o nezodpovědnost vlády a nedostatky její fiskální politiky - ta byla v posledních patnácti letech nadprůměrně dobrá v rámci celé Evropské unie. Jde o něco zcela jiného, o krizi bankovního sektoru, ve kterém došlo k nadměrnému růstu hypoték a dalších úvěrů.

Problémy tamních bank přerostly nejen je samotné, ale i celou španělskou ekonomiku jako takovou a možnosti vlády pomoci vlastnímu finančnímu sektoru. Proto se vláda musela obrátit o pomoc na ostatní země eurozóny. Nikoli kvůli nezodpovědné vládě a vlastní fiskální politice, ale kvůli tomu, že není schopna zvládnout příliš rozsáhlý problém.

Španělsko volá o pomoc. Trápí ho realitní krize, nezaměstnanost a nízká poptávka
Španělsko požádá eurozónu o finanční pomoc pro své banky. Formální žádost nicméně ještě nebyla předložena. Eurozóna v prohlášení uvedla, že je připravena Madridu poskytnout až 100 miliard eur (2,53 bilionu korun), jakmile obdrží španělskou žádost. Španělsko se po Řecku, Irsku a Portugalsku stane čtvrtou a největší zemí eurozóny, která je nucena požádat o zahraniční finanční pomoc.
<< první < předchozí | další > poslední >>

Nejvyšší nezaměstnanost v EU - Španělsko trápí nejvyšší nezaměstnanost ze zemí EU, která v dubnu činila 24,3 procenta. Průměr v EU je přitom 10,3 procenta. Důvodem vysoké nezaměstnanosti je kromě ekonomických problémů i velká ochrana pracovního trhu a moc odborů, takže řada firem jen opatrně přijímá nové pracovníky či se těžko zbavuje nadbytečné pracovní síly.

Nejvyšší nezaměstnanost v EU	Problém? Krach realitního trhu	Miliardy eur pro bankovní sektor nepomohly
Propad ekonomiky - klesající poptávka	Druhá recese za poslední tři roky	Případ Španělska je trochu něco jiného než Řecko

	Celkem nalezeno: 1.
	Zobrazuji: 1 - 1.

Jedná se tedy o problém celoevropský?

Krátkodobě se jedná spíše o určitou úlevu pro Evropu. Řeší se situace o které všichni věděli, že se řešit musí (a to v poměrně blízké době). To, že by Španělsko mohlo být nesolventní, bylo už delší dobu zřejmé. A teď konečně leží na stole alespoň nějaké řešení.

Dlouhodobě to nicméně neznamená úlevu – řešení dluhové krize v eurozóně to není. Řeší se tím jen jeden lokální problém a nikoliv špatné nastavení eurozóny jako takové.

Konkrétně je třeba zamyslet se nad tím, jak doplnit měnovou unii o bližší spolupráci v oblasti fiskální politiky a bankovních služeb. Tudíž si myslím, že se (dříve nebo později) eskalace problémů eurozóny vrátí.

Mluví se o 100 miliardách eur, bude to stačit?

V případě Řecka (a pravděpodobně v nejbližší době i Portugalska) jde o to, že se plány na stabilizaci veřejných financí ukázaly jako příliš ambiciózní - nesplnitelné. V případě Španělska by ale na sanaci bankovního sektoru tato částka stačit měla.

Měla by stačit nejenom k tomu, aby se aktuálně sanovaly španělské banky, ale aby v budoucnu byla k dispozici i určitá rezerva. Nikdo ale teď nedokáže odhadnout, jak vysoká recese ve Španělsku může v příštím roce nastat.

Pokud bude dvouprocentní (jak se očekává) – bude to zvládnutelné, pokud by měla být pětiprocentní, pak se může stát, že 100 miliard eur stačit nebude.

Plynou z víkendových jednání nějaké závazky pro španělské banky?

V momentě, kdy se hlavním akcionářem bank stane španělská vláda (skrze svůj fond na sanaci bankovního sektoru), bude i daleko více mluvit do řízení těchto bank – ať už se bude jednat o odměňování manažerů, nebo o způsob jejich hospodaření.

Velmi na to doplatí aktuální soukromí akcionáři, sanací bude rozředěn jejich podíl. Vláda si bude chtít pohlídat svou investici tak, aby nepřišla nazmar - ba naopak, aby se spíše zhodnotila.

A pro jistotu, aby to nebylo jen na španělské vládě, dohlédne na sanaci ještě i Mezinárodní měnový fond (MMF), což byla ostatně i podmínka, kterou si kladly oba zúčastněné týmy. MMF by měl dohlédnout na to, aby peníze určené pro španělské banky byly využity co nejefektivněji.

Co v pondělí čekat od bankovního sektoru na burzách?

Finanční trhy už věděly, o co jde. Velká část událostí, ke kterým došlo v posledních hodinách, je tedy už v cenách akcií tamních bank zakomponována.

Teď tedy nepůjde ani tak o to, jak se to promítne konkrétně na španělských bankách, ale jak se tento víkend otiskne do celkové nálady na trhu.

Řeší se tu jen jeden z krizových momentů (nikoliv poslední, ale jeden z těch aktuálních a zásadních), což je pozitivní. Proto bych čekal, že nálada na finančních trzích bude spíše dobrá.

Nehrozí, že se z pomoci Španělsku stane nebezpečný precedens, který říká: "Požádejte si o peníze a dostanete je"?

Skutečně to tak začíná vypadat. Zdá se, že se do problémů po čtyřech zemích dostane i nějaká pátá, šestá a sedmá. S takovým „zachraňováním“ je vždy spojen morální hazard - riziko, že místo toho, aby se vlády snažili dát situaci do pořádku, obrátí se na ostatní země eurozóny (případně Mezinárodní měnový fond) o pomoc. Nechce se jim využívat složitou a nepopulární cestu na domácí půdě.

Je ale potřeba, aby s touto „externí pomocí“ byly vždy spjaty i tvrdé podmínky a určitá ztráta suverenity. Je důležité, aby někdo vždy dohlédl na to, že jsou ty pomocné prostředky využity dobře a že zároveň nesnižují motivaci dát si věci do pořádku se svými zdroji - doma.

Které země by tedy mohly být těmi, které budou žádat o další peníze?

V případě Portugalska se ukazuje, že bude schopné se vrátit se pro peníze na finanční trh a financovat své dluhy až příští rok, za současných výnosů by to byla sebevražda. Takže je potřeba, aby záchranné fondy počítaly s případnou další pomocí i pro tuto zem.

Pokud Řecko setrvá v eurozóně (na což nám odpoví řečtí voliči již zanedlouho), bude také velmi složité dodržet druhý záchranný plán. I ten je až přespříliš ambiciózní. Bylo by proto dobré počítat s dalšími financemi i pro tuto zem.

Obtížné by bylo zachraňovat Itálii. Financovat na tři roky třetí největší zemi eurozóny ze záchranných fondů (místo toho, aby se financovala vlastním způsobem) by více než vyčerpalo současnou kapacitu záchranných fondů. S Itálií by to tedy bylo daleko nejnáročnější.

Když se ale podíváme na to, jak vypadají veřejné finance, resp. zadlužení všech sektorů ekonomiky - tedy i domácností i firem, bank a vlád, tak se situace zdá být poměrně nestabilní prakticky ve všech zemích eurozóny. V podstatě kromě Německa, Rakouska a Nizozemska se jakákoliv jiná země dá označit jako další potenciální adept na pokračování dluhové krize.