Profil v sociálních sítích — myslím, že tím klidně můžeme rozumět „na Facebooku“ — má více než polovina českých dětí ve věku 9 - 12 let a kolem 90 % dětí ve věku 13 - 16. Tvrdí to studie EU Kids Online.
Dítě mladší třinácti samozřejmě nesmí mít profil na Facebooku, ale jak řekl Švejk při pohledu na rozstřílený vlak Červeného kříže v Lupkovském průsmyku: Vono je vůbec moc věcí na světě, který se nesmějí dělat, ale můžou se provádět.
Studie je stará bezmála rok (a není špatná), v posledních dnech ji u nás zpopularizovalo Národní centrum bezpečnějšího internetu a Telefónica, která tyto výsledky mimo jiné používá k propagaci svého Strážce internetu - antiviru s rodičovskou ochranou za 59 korun měsíčně.
Bezpečnost ovšem není produkt, který se dá koupit, bezpečnost je, jak experti rádi zdůrazňují, proces neustálého učení. Uživatel se může například naučit, že rodičovský zámek webových adres mnoho neřeší a že výborné antiviry jsou zdarma; za ušetřených sedm stovek ročně můžete vzít děti na výlet a tam si s nimi v klidu popovídat o Facebooku, bezpečnosti a životě.
Na antivirech zdarma se koneckonců často vydělává víc než na těch za peníze. Avast Software má podle Miroslava Motejlka loňský zisk před zdaněním 1,1 miliardy Kč, což je jednak o 72 % víc než v předchozím roce, jednak přes 70 % aktuálních tržeb! To je zisková marže, která už ani nevypadá jako sen, ale jako překlep.
Kéž by na tom tak byla větší část české ekonomiky. Jenže není; podle nejnovější zprávy IMD klesla česká konkurenceschopnost na 33. místo na světě. Za Kazachstán, jak škodolibě a trochu masochisticky zdůraznila všechna média.
Po škodolibosti je poptávka a po masochismu jakbysmet, žebříčky konkurenceschopnosti však není třeba brát smrtelně vážně. Vznikají kombinací tvrdých a měkkých dat, čímž vznikají další měkká data. Nepopisují příliš dobře, jak na tom ekonomika je, popisují, jaké pocity vyvolává. A při naší známé schopnosti vidět věci černě a takto o nich též referovat je spíš s podivem, že na tom žebříčku jsme pořád ještě tak vysoko.
On-line archiv legendárního Johna Peela, o němž velmi pěkně a poučně píše Pavel Klusák, je další ukázkou, že spory o copyright jsou většinou dost mimo. Skutečný problém hudebního průmyslu nespočívá v krádežích copyrightovaného materiálu, ale v obrovském objemu toho necopyrightovaného.
Skutečným problémem tvůrců není pirátství, ale nezájem způsobený nadprodukcí. Jen než byste si přehráli toho Peela… a až to budete mít, pusťte se do prohlížení Open Culture a za pár let mi přijďte říct, jak jste s tím daleko. Nebo si pouštějte postupně celý Bandcamp - dokud nic nestahujete, je to zadarmo (velká část stahování odtamtud ale taky). A tak dále.
V češtině vyšla arcibible übergeeků, sepsaná v dobách, kdy slovo geek ještě neexistovalo. Vždycky jsem si myslel, že je nepřeložitelná. Taky to trvalo třiatřicet let, než se někdo odvážil… ale výsledek stojí za to. Kniha Gödel, Escher, Bach amerického polyhistora Douglase Hofstadtera je konečně k dispozici domácímu publiku.
Její podtitul v originálu zní Věčná zlatá stuha, v překladu však Existenciální gordická balada, což má svůj důvod… a tím začíná 830 stran hry s Achillem, želvou, matematikou, překlady, fugou, programováním a Lewisem Carrollem.
Překladatelský tým čítal osm lidí. Myslím, že se sice skvěle bavili, ale zároveň nadřeli jak koně. Jenže - když se nenadřete jako kůň, může to vůbec být skvělá zábava? Vydání té knihy přispělo ke konkurenceschopnosti České republiky, což tvrdím zcela vážně.