Na keříčcích podobných azalce, které pocházejí ze západní Afriky, roste opravdu zázračná bobule. Plodům rostliny Synsepalum dulcifilum pojmenovaným podle vysokého obsahu mirakulinu se v angličtině říká miracle berry.
Přímé spojení se zázrakem potvrdí každý, koho honí mlsná a přitom si dává pozor na štíhlou linii. Mirakulin je bílkovina, která dokáže přesvědčit chuťové pohárky, že kyselá jídla chutnají sladce. Toho se v roce 1995 chopila jedna tokijská restaurace. Začala lákat zákazníky na jídelníček, ve kterém ani jedna z položek neměla více než 100 kalorií.
Japonští vyznavači diet díky ní dostali příležitost do sebe nacpat koláče a zákusky z příšerně kyselých citronů a limetek: jim ale chutnaly, protože si předtím dali jedinou „zázračnou“ bobulku.
Karibská třešeň rodí třikrát do roka. Má třicetkrát víc vitamínu C než pomeranč - čtěte ZDE
Ovoce akee přeplulo Atlantik s otrokáři, nebo možná na proslulé lodi Bounty - čtěte ZDE
Mirakulin navazuje svou aktivní glykoproteinovou molekulu s řetězci sacharidů na receptory chuťových pohárků; molekula pak nakrátko upraví jejich funkci. Účinek záleží na konzumované potravině. Sladké jídlo dál nepřisladí, protože se nejedná o sladidlo, s velkým úspěchem se ale setká například při polykání nepříjemně hořkých léčiv.
Šarlatové bobule vyrůstají z bílých kvítků a dosahují zhruba velikosti hroznového vína. V západní Africe ji už používají jako sladidlo už stovky let, ale pro Západ ji objevil americký cestovatel David Fairchild až ve třicátých letech dvacátého století.
Keřům se bohužel v chladnějších podnebných pásech nedaří a kuličky se navíc při převozu rychle kazí. Až díky sublimačnímu sušení je mohou vyzkoušet i lidé v jiných částech světa.
Chuť: Když rozkoušete dužinu "zázračné" bobule, ucítíte jen neurčitě sladkou chuť. Ať potom během několika hodin sníte sebekyselejší potravinu, budou ji vaše chuťové buňky vnímat jako sladkost.
Zdroj: 1001 chutí, které musíte poznat, než umřete (Frances Caseová a kol., vydal Volvox Globator)