Předně se musím českým hokejistům omluvit. V průběhu základní skupiny šampionátu jsem napsal, že hrají mizerně a ještě se vymlouvají na všechno možné. Už to není pravda. Zápas se Švédskem tenhle dojem dokonale smazal. Výsledek skvělý, postup zasloužený.
V logice předchozích výroků našich reprezentantů, že za výsledky nemohou oni, ale soupeři, by to sice mohlo znamenat, že naši hráli pořád stejně, tedy nic moc, ale Švédové byli tentokrát slabší než slabí. Ale tyhle jedovatosti nechám stranou.
Všechno beztvaré a bezkrevné je zapomenuto, hokejovému národu se opět vaří v žilách krev rudá jako dresy bojovných hrdinů. Těšíme se na sobotní semifinálové derby se Slovenskem, doufáme v titul, který by znamenal opakování zázraku z Německa 2010, kdy tým po mizerných výkonech ve skupině také začal válcovat vše, co proti němu stálo.
Jednu poznámku si ale neodpustím: Co je to za turnaj, kde nejlepší týmy hrají pět zápasů úplně zbytečně a kde sportovní peklo od ráje odděluje úspěch či pád v jediném (čtvrtfinálovém) zápase? Zkouším tuhle logiku převést do ekonomické oblasti a představuji si, kam by asi dospěla firma či odvětví, kde by se zaměstnanci čtrnáct dní jen tak flákali a pak tři dny makali nadoraz.
Takhle to může úspěšně fungovat snad jen v účtárně aténských dopravních podniků před uzávěrkou nebo v redakci čtrnáctideníku Svět socialismu, pokud si ještě na tenhle skvost normalizační žurnalistiky pamatujete. Jinde těžko. V normálních poměrech je k úspěchu potřeba stálé vysoké nasazení, bez něj můžete chodit štěstíčku naproti jak chcete a bude vám to dokonale k ničemu.
Což je, domnívám se, důvod pro zavedení normálních poměrů v hokeji. Od začátku šampionátu by se mělo o něco hrát. Takže: Buď zmenšit počet týmů na deset. Nebo hrát úvod ve čtyřech skupinách po čtyřech týmech a vyřazovací boje na dva vítězné zápasy. Nebo prostě zkusit cokoli, co ze šampionátu udělá vzrušující podívanou na čtrnáct dní a ne jen na prodloužený víkend.
Za těchto okolností by výkony týmů asi nevypadaly jako noc a den, jako u toho našeho. Přesto nyní omluvu našich hokejistům zopakuji a budu se těšit, že si v sobotu užiju postup do finále a v neděli mistrovský titul ve sportu, který sice zná v globálním měřítku jen zlomek lidí, ale který je pro většinu z nás Čechů často důležitější než aktuální výše DPH. Takže Do toho!