Žádné hvězdy, jen osamocená gigantická Marilyn Monroe jako filmová madona shlížela ještě v úterý z plakátu na tiché a poloprázdné francouzské Cannes.
Jako by ani neměl za čtyřiadvacet hodin začít v přímořském letovisku filmový festival, na který se sjedou desetitisíce filmařů a nákupčích a tisíce novinářů.
Také červený koberec, mediální zkratka pro jednu z nejstarších přehlídek filmu, organizátoři pokládají až ve středu. Loni po něm do festivalového paláce směřoval první den v Cannes milovaný Woody Allen jako doprovod k úvodnímu snímku Půlnoc v Paříži.
Letos Allena vystřídá jeho mladší autorská verze, zlaté dítko americké nezávislé scény Wes Anderson. Jeho film Moonrise Kingdom o dvojici zamilovaných skautů na útěku dnes večer jubilejní, 65. ročník festivalu odstartuje. Festival skončí 27. května.
Rituál, show a obchod
V defilé hvězd a celebrit by neměl v podvečer vedle Andersona chybět ani Edward Norton, který hraje v Moonrise Kingdom vedoucího skautského oddílu, nebo Bruce Willis. Ten v tradičně excentrickém Andersonově světě dostal roli policisty, jenž má uprchlé náctileté "milence" najít.
Hostitelka herečka Berenice Bejo, stále ještě obklopená oscarovou slávou francouzského snímku The Artist, postupně uvede i mezinárodní porotu.
Na obří obrazovce nad hlavním palácem se tak objeví italský herec a režisér Nanni Moretti, předseda letošní poroty a držitel Zlaté palmy za drama Synův pokoj. Po něm, ne nutně v tomto pořadí, dorazí herec Ewan McGregor, Diane Krugerová nebo návrhář Jean Paul Gaultier. Možná ve fraku, možná v sukni.
Upoutávka na Moonrise Kingdom
Andersonovu snímku se tak dostane větší show než jakémukoliv jinému filmu ze zbývajících jednadvaceti, které letos soutěží o Zlatou palmu. Zahajovací ceremoniál je rituál, kterým musí Cannes dostát své pověsti nejhvězdnější přehlídky.
Po něm už dny na La Croisette poplynou hlavně v duchu obchodu, distribučních dohod a "folklorních" debat o tom, který ze soutěžních filmů má největší šance na vítězství, který filmař zklamal či zda se vynořil nový talent.
Letošní soutěž je v jistém ohledu klasická. Potkávají se v ní velká zavedená jména, která se v Cannes objevují opakovaně, se jmény novými nebo s filmaři, o nichž nebylo dlouho slyšet. "Míchat" známá a mediálně vděčná jména s těmi méně známými, ale potenciálně progresivními je dlouhodobou strategií festivalu.
7 amerických nadějí pro Cannes: Novinky uvede Anderson, Cronenberg či Hillcoat - čtěte ZDE
Kdo určí vítěze Cannes? Hráč póla, módní návrhář a krásní lidé jako Diane Krugerová - čtěte ZDE
Ostatně organizátoři jsou běžně kritizováni za to, že se do soutěže dostávají automaticky, "protekčně" velcí režiséři. Prezident festivalu Gilles Jacob se ale strategií nasazování velkých jmen netají - a argumentuje tím, že za jednoho Quentina Tarantina může dovézt jednoho Ulricha Seidla.
S Cronenbergem v limuzíně
I když Tarantino letos v soutěži není, mezi "protekční" filmaře patří třeba s dramatem Láska Michael Haneke, který získal v roce 2009 hlavní cenu za Bílou stuhu, či Kanaďan David Cronenberg, jenž před sedmi lety soutěžil s Dějinami násilí a stále je obklopen, trochu zkresleně aurou "mistra hororu".
Organizátoři zařadili do soutěže jeho Cosmopolis. Pod nevinně znějící synopsí - "Osmadvacetiletý byznysmen z Manhattanu během cesty limuzínou k holiči potkává lidi, kteří mu změní život" - se podle traileru skrývá apokalyptický portrét současného zkorumpovaného světa, jenž se nezadržitelně hroutí ve spirále násilí, sexu a agrese. Tedy canneský standard.
Upoutávka na Cosmopolis
Do druhé skupiny "zasunutých" filmařů pak patří svým způsobem například velký talent Thomas Vinterberg, který na sebe upozornil v roce 1998 Rodinnou oslavou, jež mu vynesla cenu za režii. Filmař obratem překřtěný na největší naději dánského filmu, jehož následující snímky pod kritickým drobnohledem ne úplně obstály, se vrací s dramatem Lov.
Objevy se vrací
Po zhruba stejné prodlevě - naposledy soutěžil v roce 1999 s filmem Pola X - na festival dorazí francouzský tvůrce Leos Carax se snímkem Holy Motors, v němž si zahrála i Kylie Minogue.
Cannes, který se profiluje jako festival autorských tvůrců, si zakládá i na objevování nových talentů a teritorií. Nové filmy tak v soutěži mají i Christian Mungiu - držitel Zlaté palmy za film 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny - či Ital Matteo Garrone, tedy režiséři, které Cannes před několika lety "objevilo". V případě toho prvního pak Cannes pro svět našlo i celou rumunskou novou vlnu.
Českou kinematografii Cannes asi hned tak neobjeví, nicméně i letos se na program dostaly dva filmy - animovaná Tramvaj Michaely Pavlátové do sekce Quinzaine des Réalisateurs, film Tambylles Michala Hogenauera pak do soutěže studentských filmů Cinéfondation.
OD NAŠÍ ZPRAVODAJKY Z CANNES