Do března roku 2011 Japonsko pokrývalo více než čtvrtinu své energetické potřeby štěpením jádra. Je to pochopitelné - vlastní energetické zdroje prakticky nemá. Navíc odloučenost od kontinentu a tektonická nestabilita neumožňuje vést zemí ropovody. Uran se tak nabízí jako ideální zdroj pro pohon parních turbín. Březnová fukušimská tragédie však jako mávnutím proutku změnila energetický profil země. Veřejnost, které s výjimkou hrstky aktivistů byl původ elektrické energie víceméně lhostejný, se názorově rozštěpila.
Odpůrci jaderné energie ve společnosti výrazně převažují, a tak není divu, že se z jádra stalo významné politikum. Naprosté nezvládnutí situace po jaderné havárii zlomilo politický vaz již beztak málo oblíbenému premiérovi Naoto Kanovi, naopak výrazná protijaderná rétorika vynesla ze stínu kabinetu do premiérského křesla dosavadního ministra financí, Jošihiko Nodu. S uchopením premiérského žezla započala vlna odstavování komerčních jaderných reaktorů, které měly projít důkladnou revizí.
Přestože se jejich opětovnému spuštění brání většina společnosti, vzbudilo velké překvapení vládní prohlášení, podle kterého se reaktorům, které revizí projdou bez ztráty květinky, bude jejich životnost prodloužena ze současných třiceti let na čtyřicet roků. Zde se sluší podotknout, že při spuštění reaktorů se počítalo s životností pouhých dvaceti roků.
Japonsko se snaží energetický výpadek, způsobený odstavením reaktorů, překlenout aktivací rezervních zdrojů, vyrábějící elektřinu z fosilních paliv. Zvýšený nákup ropy a zemního plynu význačnou měrou vychýlil zahraničně-obchodní bilanci. Na ekonomickém propadu Japonska v loňském roce se negativně podepsaly i výpadky v exportu: řada provozů vyrábějících klíčové strojírenské a elektronické komponenty se nachází v oblasti postižené tsunami. Omezování výroby kvůli nedostatku energie postihlo loni Japonsko v podstatě celoplošně, podobný scénář je očekáván i v blížícím se létě. Tou dobou je totiž spotřeba elektřiny v domácnostech nejvyšší. Japonské zimy jsou mírné,na většině území málokdy klesne teplota pod bod mrazu, pokud se topí, tak nejčastěji naftou.
Naopak horká a nesmírně vlhká léta pomáhají obyvatelům souostroví přežít klimatizační jednotky, které mají ohromnou spotřebu elektrické energie. Japonci jsou pověstní svým konzervativismem, byznysmen byl ještě donedávna bez upnuté tesilové košile, kravaty a barevně nevýrazného obleku prakticky nepředstavitelný. Ústup od této módní konvence však skýtá ohromný energetický potenciál. Člověk oblečený v bavlněné rozhalence s krátkými rukávy a ve volných bavlněných kalhotách dovede pracovat i v kanceláři, která může být podstatně méně klimatizována, než jsou kanceláře klasicky oděných úředníků. Každý jeden stupeň, o který je teplota v letní kanceláři zvýšena, představuje ohromnou úsporu energie.
Palulel, Kašiwazaki či Záporoží. Prohlédněte si 10 největších jaderných elektráren světa - čtěte ZDE
Japonci něco podobného zažili již za vlády Džun-ičira Koizumiho. Tehdejší popuštění uzdy upjatému oblékání vláda nazvala "cool biz", neboli "pohodový byznys". Současná vláda, která je co do módy ještě progresivnější, své úsilí nazvala "super-cool biz". Snaha je to samozřejmě chvályhodná, ale obávám se, že japonské ekonomice, která se potácí v ekonomických problémech už v podstatě čtvrt století, nepomohou ani donaha svlečení byznysmani.
Řešení je jednoduché, nepřekvapující, ale bolestivé: zbořit tisícileté obchodní bariéry a dovozní omezení a podstatně hlouběji se zapojit do východoasijského i celosvětového obchodního systému.
Poslední odstavovaný reaktor se nachází na ostrově Hokkaidó nedaleko města Tomari. Je to zřejmě hříčka osudu, ale napsáno jinými znaky se dá slovo "tomari" přeložit jako "zastavení", "stop".