Přiznala to kolegyně novinářka na besedě s kouči o koučinku u příležitosti mezinárodního jednání představitelů ICF v Praze. "Síla byla v tom, že jsem něco tvrdila a už v té chvíli, když jsem to tvrdila, jsem věděla, že neříkám pravdu. Bylo to jen deset minut, takže nic světoborného, ráda bych v tom pokračovala. Stále se mě jen ptali, nikdo mi nic nevnucoval. Nepovažovala bych to jen za nějaký hodinový "pokec", dost jsem se soustředila, asi bych o svém soukromí takovýmto způsobem nehovořila často. Instinktivně jsem čekala, že někdo odsouhlasí, co říkám, že mi poradí, potvrdí, že moje úvaha je správná. Ale nic takového nenastalo, ostatně jak dlouho by taková rada účinkovala? Člověk se musí přesvědčit sám, sám nalézt řešení."

ICF (International Coach Federation ) je největší světová organizace sdružující profesionální kouče a poskytující nezávislé informace o koučinku potenciálním klientům. V současné době má více než 16 000 členů v 90 zemích světa.

Diana Brennan, MCC byla zvolena do vedení ICF v roce 2004. Koučinku se věnuje od roku 2000. Před zahájením koučovací dráhy pracovala v oblasti zdravotní péče jako klinik a senior manager v USA.

Karen Tweedie, PCC má 16 let úspěšných zkušeností jako kouč, trenér a konzultant ve soukromém i veřejném sektoru. Před zvolením do vedení ICF Global působila jako prezidentka ICF v Austrálii

Marta Anna Petrášová, PCC stojí v současnosti v čele českého zastoupení ICF. Pracuje pět let jako executive kouč.

Koučink má v době úspor zelenou

Diane: Lidé se dostávají ke koučování, když je postihne nějaká krize a oni potřebují zvládnout změnu. Zájem o koučování neustupuje, naopak roste. Lídři často říkají, že vyhledávají koučink, když potřebují něco dělat jinak, a navíc už existují doklady o tom, že koučování má vysokou návratnost.

Karen: I ve chvíli, kdy firma musí propouštět zaměstnance, koučink těm, kteří zůstávají, pomáhá zvládat novou situaci. Přechází se od direktivního stylu práce ke koučovacímu. Někdy je změna těžká, neboť od řídicích pracovníků vyžaduje změnu myšlení. A jako forma rozvoje koučink zelenou určitě má. Klasické vzdělávání a školení má omezené možnosti. V Austrálii a možná po celém světě je trend spojovat klasické školení s koučováním.

Diane: Vzdělávání vás učí něco nového, koučování a současné objevování sebe sama vám zvyšuje uvědomění, pomáhá vám, abyste převzali odpovědnost a šli na věc.

Manažeři často nemají pocit, že by měli v sobě něco měnit

Diane: Já když pracuju jako kouč ve firmách, nemusím nikoho přesvědčovat, lidé ve firmě se sami nezávisle rozhodnou, že chtějí být koučováni. Pak tam jsou lidé, zvláště v HR, kteří mají rozvoj a práci s talenty na starosti, a tito lidé jsou schopni určit ty, kteří jsou na koučování připraveni nebo pro které by to bylo dobré. Když někdo přichází ke koučovi a není si zcela jistý, že to koučování chce, doporučujeme, aby se setkal s více kouči a vyptal se na jejich zkušenosti, zjistil jejich kvalifikaci, kompetentnost, certifikaci a hlavně jestli si navzájem "sedí", jestli se jim bude společně dobře pracovat, neboť koučování je o vztahu a je nutná otevřenost. Pak budou i výsledky.

Karen: Je to otázka volby. Koučink neopravuje problémy, nýbrž podněcuje rozvoj. Pro mnohé manažery je třebas důležité vědět, že koučování dostali za odměnu, že jej dostávají ti dobří, aby byli ještě lepší.

Diane: Pokud lidé se silným egem vidí, jaké úspěchy mají jiní, usoudí, že na té metodě něco je a že by to měli také zkusit. Nedávno jsem vyprávěla o šéfovi, který nastoupil do firmy, která byla v krizi. Používal direktivní způsob řízení, firmu z krize dostal, ale po nějaké době spokojenost zaměstnanců klesla, začaly se projevovat různé negativní jevy a on sáhl po koučování poté, co dvě různé skupiny konzultantů nemohly s problémem hnout. Po roce koučování šla spokojenost zaměstnanců prudce nahoru a lidé si pochvalovali, že šéf už jim neříká, co mají dělat, ale že jim naslouchá. Výsledky byly lepší stejně jako pohoda lidí.

Karen: Koučovací styl lze použít i v běžném rozhovoru. Já osobně když se chystám s někým pracovat, chci, aby si člověk koučování v rozhovoru "ochutnal", a pak se teprve rozhodl.

Dopady koučinku lze změřit

Diane: Dá se změřit stoupající produktivita, která se projeví v prostředí, kde vedení se svými zaměstnanci najednou komunikuje a mění způsob práce s lidmi. Lidé jsou spokojenější a mají chuť pracovat lépe. Takto lze přínos koučinku vyhodnotit.

Marta: Asi se mi nestalo, že by klient nepojmenoval, co mu koučink přinesl. Klient to většinou dobře ví.

Diane: Koučování je něco jiného než konzultování - u koučování je výsledkem odpovědnost klienta. On přijímá rozhodnutí, která ho pak ovlivňují.

Karen: Mám zkušenosti, že na počátku stanovené cíle se stanou většími a náročnějšími a dostáváme se dál, až nakonec tyto cíle daleko překročíme. Profesionální kouč vždy s klientem na začátku uzavírá kontrakt, kde jsou specifikovány výsledky, které chce klient dosáhnout. Kvalitativní měřítka zahrnují vnímaní klientů, co se týče zlepšení úrovně pracovního stresu, produktivity, zvýšení spokojenosti a nadšení pro práci, kterou dělají.

Jsou zde také zcela objektivně měřitelné kvantitativní přínosy. Pokud jste mnohem produktivnější, tento přínos pro organizaci může být spočítán. Koučink obvykle přináší větší efektivitu a kreativitu. Cílem rozhodně není, aby klient pod vlivem koučinku pracoval stále více a více hodin, ale naopak, aby nalezl způsoby, jak pracovat efektivněji a s větším nadšením.

Z výzkumů, které má ICF k dispozici, vyplývá, že zaměstnanci, mající zkušenost z koučinkem, jsou obvykle spokojenější v organizaci, cítí se více podporováni ve své práci, více se cítí být součástí organizace a jsou loajálnější. Pokud jsou lidé povýšeni, s podporou kouče se dokáží rychleji a úspěšněji zabydlet na nové pozici. Koučování obchodníků přináší zase měřitelné výsledky v nárůstech prodeje. Takže existuje mnoho způsobů, jak změřit přínosy koučinku.

Koučovací návyky by měly získávat už děti v mateřské školce

Diane: Koučuji dva ředitele škol. V Německu běží projekt práce s učiteli, podobné projekty existují v Americe, existuje program koučování dětí. Dovednosti, které se děti naučí v raném věku, jim pak pomáhají v dalším životě, děti, které takovým programem projdou, mnohé problémy, které mají ostatní, ani nevnímají. Jeden z velkých cílů je, aby se koučování stalo nedílnou součástí společnosti, aby zde vedle koučů byli lidé, kteří používají koučovací dovednosti - pak se svět dostane mnohem dál a mezilidská komunikace bude úplně jiná.

Kouč je módní titul běžného poradce

Marta: Jedno z vodítek k rozlišení toho, kdo je kouč a kdo se za něho jen vydává, je certifikát nezávislé profesní organizace - má-li ho ten člověk, mělo by to být větší zárukou kvality kouče.

Diane: Učíme veřejnost, jak kouče hledat. Spousta lidí si tak jen říká, ale není jisté, zda to koučové skutečně jsou. Je důležité se orientovat, podívat se, jakým školením ti lidé prošli, jakou mají zkušenost. Certifikace ICF dokumentuje, že potřebnou kvalifikaci mají a že se zavázali k dalšímu profesionálnímu rozvoji.

Kouč koučovi koučem

Diane: Jak dlouho trvá člověku, než se stane koučem, záleží na tom, jaký absolvuje program. Některý zabere několik měsíců, některé několik let, několik týdnů. Náš certifikační proces ICF pomáhá získat základní kvalifikaci, a když pak kouč načerpá zkušenosti, může získat další certifikace pro pokročilé.

Marta: U nás lze studovat v českém jazyce - působí zde dvě školy s akreditací ICF. Každý kouč by měl mít svého kouče, je jeho úkolem neustále na sobě pracovat.

Diane: Koučování vychází z různých směrů, dotýká se psychologie, manažerského řízení, má systémové zdroje. Já například mám hlavně manažerské zázemí. Komunikace, poznávání, všechno dohromady pak tvoří koučování. Váš kouč vás sleduje, jak vy sami koučujete, a pak vám poskytne zpětnou vazbu, abyste se mohli dále rozvíjet.

Není koučování jako koučování

Diane: Koučování má stejné prvky či kompetence, ale když pracujete s určitým druhem klientů, chce to jiný přístup, jinou šíři znalostí, specializaci. Proto při školeních často spolupracujeme s univerzitami.

Marta: Když vyzkoušíte různé kouče, zjistíte, že každý kouč má svůj styl, je to osobnostní záležitost. Kouč vstoupí do koučování základním tréninkem, ale pokud chce být dobrým koučem, pořád hledá, co dalšího se chce naučit, co by bylo dobré ještě vědět a znát. Ta profese patří mezi nákladné služby, protože jsou vysoké i náklady na osobní rozvoj kouče samotného.

Manažeři by měli mít svého kouče povinně

Marta: Výsledky z koučování se dostavují tehdy, když klient chce něco řešit. Jenomže ten, kdo je přesvědčen o vlastní dokonalosti, se zdokonalovat nechce. Pro úspěšnost koučinku je důležitá vlastní motivace chtít na sobě pracovat.

Diane: Koučování je čím dál tím víc v kurzu, neboť přináší výsledky. A manažer by měl koučování absolvovat, neboť se může stát, že když manažer sám koučováním neprojde, ale své lidi k tomu má, uvidí lidé jeho vlastní nedostatky a může to otřást jeho pozicí.

Z různých studií máme informace o efektivitě koučování, ty mohou přesvědčit odpovědné lidi, aby po této formě rozvoje lidí ve firmě sáhli. Za posledních pět let byla provedena spousta průzkumů, prokazujících účinnost koučinku, a komunita HR manažerů přemýšlí o spolupráci s kouči i o prosazení této formy rozvoje.

Různé národy, stejné principy

Diane: Kupříkladu v Indii se používají stejné tréninkové programy jako v Austrálii. Koučové jsou školeni ve stejných kompetencích, ale máme různé přístupy. Ani klienti nejsou všude stejní.

Marta: Na mezinárodních konferencích máme možnost se potkat s lidmi z jiných zemí a zjišťujeme, že kompetence, které ICF vybrala pro certifikaci, jsou pro všechny stejné a tudíž dobře vybrané.

Diane: Já sama například nerozumím francouzsky či švédsky, ale jsem schopna říci, co při tréninku vedeném v tomto jazyce probíhá. Koučování se zaměřuje na hodnoty, které kulturní prostředí přesahují.

Marta: Je skvělé, že se podařilo vybrat něco, co je nadnárodní a zaručuje kvalitu procesu.

Diane: Chtěli bychom, aby se koučink stal součástí společenského života, ale jak toho dosáhnout? Napadlo nás, což takhle nabízet koučink jako dárek těm, kteří na koučování nemají.

Pozitivní účinky koučinku

Diane: Koučink je reflexe, ukazuje mi, co se můžu naučit. Někdy připomíná jízdu na horské dráze, jednou jste nahoře, jednou dole, ale víte, že jízda bude stát za to, protože jste v bezpečných rukou. Pokud je člověk odhodlaný udělat něco, co vám jako kouči nesedí, nebudete v této práci pokračovat. Proto ostatně existuje etický kodex kouče, kde se také říká, aby se kouč ujistil o tom, že se klient nestane na koučování závislým a že bude schopen pokračovat na svém rozvoji samostatně vybaven odpovědností za svůj vlastní rozvoj.

Naše práce není ovlivňovat člověka, ale ukazovat mu, co je pro něho nejlepší. Výsledkem koučování je vždy zlepšení: pracovních vztahů, vztahů v rodině, s partnery, koučování opravdu něco přináší, pomáhá člověku procházet různými životními situacemi. V tom je jeho pozitivní vliv i význam v celospolečenském smyslu slova.