Profilem módní návrhářky Mimi Nguyen zahajujeme sérii portrétů pozoruhodných Čechů, které byste měli znát. V dalších dílech se seznámíte například s horolezcem, který dal jméno českému outdoorovému oblečení, mužem, jenž v divadle baví stejně dobře děti i jejich rodiče, či neurochirurgem, který dokáže zázraky s páteří.



Její barevná fantazie sahá daleko za hranice české trikolory. A když mluví, dělá si s ustálenými českými frázemi, co se jí zlíbí. Její kariéra v Česku proto nejede "jako po másle", ale je "na másle". Každopádně to znamená, že se módní návrhářce, Češce vietnamského původu Mimi Nguyen, v její branži daří. Ve třiceti letech má vlastní módní značku La Femme Mimi, v Praze tři obchody, které rozběhla na koleni během šesti let, své šaty prodává také v Berlíně, kabelky zase v Moskvě.

"Na svých módních přehlídkách občas slyším: Vaše modely jsou krásné, ale nenositelné. Ale i Češky začínají objevovat, že když si k hedvábné, výrazně barevné sukni vezmou obyčejné černé tričko, vypadají ležérně a elegantně zároveň. A taky nemusí být hned za extravagantní," říká drobná asijská černovláska v růžovooranžové hedvábné šále.

A stejně jako učí Češky nosit exotické barvy i střihy připomínající křídla vážky, česká společnost si bude muset zvykat na to, že další úspěšní vietnamští Češi budou stavět na hlavu jiné zdánlivé neměnnosti - asi jako když si Mimi bezelstně pohrává s českými příslovími. Tato Čechovietnamka miluje pražské Dejvice, film Hoří, má panenko od Miloše Formana a má ročního syna Lama Pelnáře. A když si v rádiu dělají legraci, že Vietnamci jedí psy, volá jim naštvaně do studia. Ne že by to třeba nebyla pravda, ale Češi zase přece jedí posvátné koňské maso.

U stánku v Holešovicích

Je to docela roztomilá shoda okolností, že jedna z nejviditelnějších členek místní vietnamské komunity je z módní branže, když Vietnamci platí spíš za specialisty na teplákové soupravy se čtyřmi pruhy a levnější než levná trička.

Ochody Mimi Nguyen jsou kamenné a v centru Prahy. Nemají velkou reklamu, většinou si o nich Češky samy řeknou. Nebo se o nich dočtou v módních časopisech. K dobrému živobytí to stačí, říká Mimi.

Některé z jejích modelů střihem připomínají kimono, jiné díky materiálům působí v českém prostředí možná až moc slavnostně, každopádně mají daleko k unisexové módě, běžné v Evropě.

"Je originální, nic podobného tady v Česku není. Člověk musí být trochu odvážný, aby modely La Femme Mimi nosil, ale základ je vždy v kombinaci, i exotika a džíny k sobě jdou dobře," říká módní stylistka Andrijana Trpkovič, která prostřednictvím časopisů Elle či Marianne spoluurčuje, co se bude nosit. "Češi jsou navíc v oblékání dost konzervativní, ale i to se začíná trochu měnit, podobně jako ve světě. Do velkých prodejen se má chodit pro klasické části šatníku, jako jsou trička, ale vždy je dobré k nim najít originální kousek. A nemusí jít o luxusní světové značky jako Dior, zajímavé původní věci se dají najít právě v původních menších prodejnách, jako třeba u Mimi," dodává stylistka.

I příběh tohoto druhu vietnamské módy začal tam, kde pravděpodobně musel: v pražské holešovické tržnici. Do Prahy přijela Mimi v roce 1994 za svou matkou, která v Československu žila od 80. let. Po revoluci si otevřela stánek a začala prodávat vietnamskou keramiku. "Matka sem vozila krásnou keramiku a zelený čaj. Je pravda, že se nám ostatní Vietnamci trochu smáli, že raději neprodáváme to, co Češi chtějí a na čem se dá rychle zbohatnout, alkohol a cigarety," vypráví Mimi, která matce nejdříve jen pomáhala. Především se ale první dva roky učila česky, střední školu si dodělala dálkově a taky se poté začala připravovat na přijímací zkoušky na vysokou školu. Ty nakonec zvládla, má univerzitní diplom v oboru politologie na Karlově univerzitě.

Od politiky k módě

Možná je její vzdělání jen projevem typické asijské houževnatosti, protože už v prvním ročníku si otevřela první obchod. Začala u keramiky a přidala látky. Už v začátcích je od ní kupovala třeba návrhářka Helena Fejková. Co neprodala na metráž, začala časem přetvářet na oblečení. "Když jsem otevřela první obchod, za týden přišla povodeň, bála jsem se, že to bude konec, ale už za dva roky jsme měla první přehlídku společně s firmou Timbuktoo. To jsem si poprvé řekla, že jdu správnou cestou," říká Mimi. Dnes má stálé zákaznice a dvakrát do roka představuje nové kolekce. A v Česku už je zabydlená nejen pracovně, vdala se tu. Má ročního syna, pro kterého s manželem horko těžko hledali jméno. Mimi totiž chtěla, aby syn, i když je Čech, nesl vietnamské jméno. "Muž říkal: Severní vítr je krásné jméno, ale já to neumím vyslovit a nechci, aby se mi vlastní syn smál," popisuje Mimi nástrahy česko-vietnamského manželství. Sama prý až na pár výjimek vazby s vietnamskou komunitou neudržuje. Krajané prý bývají uzavření, chtějí si tu jen odpracovat své a poslat peníze svým rodinám do Vietnamu. "Ani nevědí, kdo je Václav Havel. Ale jejich děti už jsou jiné. Mají vietnamský vzhled, ale českou hlavu," říká Mimi. Podle ní se Češi musí v dohledné době připravit na to, že si mladí čeští Vietnamci začnou nárokovat svá místa mezi elitami.

 

080818-04.jpg