Jak Skotové napodobí Slovensko
O know-how Čechů a Slováků, jak rozdělit společný stát, je nyní v Evropě znovu zájem. A to v soustátí, od nějž už by to málokdo ještě čekal: ve Velké Británii. Boj za skotskou nezávislost má sice dlouhou tradici, ale nyní má sever ostrovů poprvé reálnou šanci přetrhat pouta s Londýnem.
Budoucí spolupráce by pak prý mohla vypadat stejně přátelsky, jako je tomu od roku 1993 u Čechů a Slováků.
Ano, ať si jdou
Ne každý Skot používá příměr k pokojnému rozchodu ve střední Evropě. Třeba ministr financí Gordon Brown varuje před balkanizací země. Má své důvody. Letitému čekateli na uvolněný britský premiérský post po odcházejícím Tony Blairovi by se totiž mohlo snadno stát, že okrsek, který už léta ve Westminsteru reprezentuje, bude najednou v jiném státě.
Celý zmatek, který do květnových skotských parlamentních voleb neustane, má pikantní pointu. V týž měsíc, kdy se slaví 300 let unie Anglie a Skotska, se angličtí občané poprvé v průzkumu vyslovili pro nezávislost Edinburghu.
Že nadpoloviční většina Skotů podporuje nezávislost své země, není novinkou. Překvapivější je to, že v lednu poprvé průzkum přinesl zprávu, že se Skoty je zajedno i většina Angličanů.
Co může za to, že čím dál méně lidí se cítí Brity, ale mnohem spíše Angličany, Skoty (a Velšany)? Jedna osoba - Tony Blair. Pokud se Skotsko skutečně od Británie odtrhne a po 300 letech tak přetne společné soustátí, dosavadní britský premiér na tom bude mít pořádnou porci viny.
Tony zůstal v půli cesty
Decentralizaci moci považoval vždy Blair za svůj politický úspěch. Nechal vzniknout skotskému parlamentu (obdobně velšskému shromáždění). Skotský Holyrood pak od Westminsteru přejal práva ve skotských daních, sociálním zabezpečení, armádě nebo zahraničních vztazích. Jenže k dokonalosti mělo nové konstituční aranžmá ostrovů daleko.
V referendu o devoluci nezaškrtávali Skotové souhlas s vypisováním daní pro svůj parlament, ale pouze možnost berně upravovat ("tax-varying"). Blairův Zákon o Skotsku z roku 1998 tak zůstal na půl cesty mezi thatcheristickým centralismem a nezávislostí.
Ještě před dvěma lety měli labouristé ve Skotsku 40% podporu a nacionalisté poloviční. Dnes má Skotská národní strana (SNP) po sérii přetahování o kompetence parlamentu 33procentní podporu a měla by květnové volby vyhrát. Pokud se šéf SNP Alex Salmond stane skotským prvním ministrem, referendum o nezávislosti na sebe nenechá dlouho čekat.
Záchrana? Skotská ropa
Polovičatost devoluce způsobila i naštvanost Angličanů: 60 % z nich chce také svůj parlament a se severními nespokojenci by se klidně rozloučili. Skotsku (jako kdysi Slovensku) se předhazuje, že si bez transferů z Londýna (Prahy) ani neškrtnou. Pět miliónů Skotů má skandinávské veřejné výdaje (přes 50 % HDP), ale americké daně (pod 40 %). Podle odhadů by se nový stát hned propadl do 12% deficitu. I kdyby většina ropných nalezišť v Severním moři ("skotské ropy") připadla severu ostrovů, výnos by ještě před dvěma lety zalátal stěží polovinu rozhazovačného skotského rozpočtu. Při dnešních cenách by však už skotský rozpočet byl ufinancovatelný...
Květnové volby podle SNP nejsou referendem o nezávislosti. Ta už je prý rozhodnuta, volí se rychlost a způsob odluky. Autor je novinář
