Dvě stě třicet milionů chtějí vlekaři za ztráty, které utrpěli během teplé zimy. Lidé, kteří se nechali namlsat loňskou dlouhou zimou a napůjčovali si miliony, aby na kdekteré louce postavili lyžařské vleky, podstupovali úplně běžné podnikatelské riziko. Stát by jim neměl dát ani korunu.
Hazardérů nebylo málo: Stačí si projet cestu z Prahy do Krkonoš - směrovky k novým "skiareálům" začínají už za Železným Brodem. Vlekaři teď na rozbahněných loukách lamentují, že "nemohli vědět, že nebude sněžit". Ale kolikrát musela být v posledních letech kvůli nedostatku sněhu zrušená Jizerská padesátka?
A i kdyby. Státní dotace soukromým podnikatelům by měly být vyhrazeny jen pro to, co se dá označit za veřejný zájem. Třeba na posekané louky v podhůřích. Jaký veřejný zájem může být na "lyžařském středisku" někde u Prčice?
Nedejme se mýlit tím, že vlekaři nechtějí od státu dotace, ale bezúročné půjčky. Žádost, aby stát napěchoval čtvrt miliardy do jakéhosi fondu a tiše přicházel o peníze na odpuštěných úrocích, je nehorázná až dost. Vlekaři vsadili - a prohráli. Pokud jim ministr pro místní rozvoj vyjde vstříc, může za ním příště přijít hráč, který přišel o úspory v kasinu.
I když je fakt, že stát má pro podobné hry určitou slabost. Do mistrovství světa v klasickém lyžování, které se má konat v roce 2009 v Liberci, totiž plánuje erár napumpovat půl miliardy. Nadmořská výška běžeckých tratí je přitom 400 metrů a místní se letos jezdí koulovat o půl kilometru výš.
