Václav Klaus by možná měl pomalu začít psát novou knihu. Mohla by se jmenovat: "Ptačí, nikoli lidská nemoc." S podtitulem: "Co je ohroženo? Zdraví, nebo naše svoboda?"

Poté, co ve čtvrtek ve vesnici na Orlickoústecku horlivý veterinární zřízenec vyrval plačící stařence z náručí člena rodiny, aby ho propíchl injekcí s jedem, by prezident mohl téma zvednout. Jenže nestane se. Byl to jen papoušek a kdyby prezident označil - podobně jako globální oteplování - za nesmysl také boj proti ptačí chřipce, asi by u veřejnosti nezabodoval.

Téma ptačí chřipky drží přitom na titulních stránkách jen obyčejná hysterie.

Fakta jsou jasná


Pojďme si přehrát fakta: K přenosu nemoci na člověka v Evropě nedošlo. Aby se to stalo, museli bychom přespávat spolu s drůbeží v kurníku či slovy hlavního hygienika "pít syrovou krev nakažených ptáků." Obojí je, jak uznají i škarohlídi, přece jen poněkud mimo středoevropský kulturní kontext.

A dál: K mutaci viru do podoby přenosné z člověka na člověka by mohlo dojít snad jen tak, že by si sebevražedný terorista počkal, až na něj přijde běžná sezónní chřipka a pak dával několik dní usilovně umělé dýchání nakažené slepici. Tváří v tvář takovému odhodlání by si musel v depresi odstřihnout plnovous i Muhammad Atta.

Proč tedy po české vesnici pobíhají vojáci v maskáčích, proč se vytyčují ochranná pásma velká jako Lucembursko a proč zřízenci vraždí domácí mazlíčky? A proč si od lidí z Tisové odsedávají kolegové v závodní jídelně?

Potřebujeme nebezpečí


Odpověď hledejme v ustrojení lidské psychiky. Problém je v tom, že náš svět je nesnesitelně bezpečný. A lidé nebezpečí do jisté míry potřebují. Tváří v tvář hrozbě se dokážou shluknout, spolupracovat, zakoušet jednotu. V tomhle opojném stavu není nutné přemýšlet. Kategorie "realita" a "fikce" ztrácejí smysl. Kritické myšlení, jako nutný předpoklad svobody individua, odkládá v šatně.

Stalo se jistou konstantou obviňovat média. Jenže ta se jen chovají tržně. Ptačí chřipku koneckonců umístil na titulní stránku i tento list. Média jsou prostředkem masové komunikace a v mase se alespoň na chvíli - rekreačně - potřebuje rozptýlit i výběrový čtenář.

Přežijí obrnění


Abychom ale nezůstali jen u ptačí chřipky. Jen namátkou vzpomeňme na apokalyptickou vizi zhroucení světa důsledkem počítačové chyby milénia (Y2K) či na mediální tance hořících mrtvol dobytčat při nedávném šílení kolem BSE. Všechna tato poblouznění se mohou jevit jako sekularizovaná forma nejrůznějších apokalyptických hnutí z posledních dvou tisíc let. Pojmenovává se "přicházející hrozba," mobilizuje se k jednotě. A obdobně vytvářejí i kanonické texty: Tentokrát už ne tradiční literární "apokalypsy" ale například zprávy armádních či bankovních komisí, direktivy Evropské komise k BSE či Národní epidemické plány.

Oproti tradičnímu chiliasmu jsou tyto sociální úkazy rozptýlené, těkavější, a hlavně - bez morálního nároku na "věřící": Ano, nastává poslední soud, ale tentokrát přežijí ne "spravedliví", ale "technologicky obrnění." Ti s lepšími počítači, s lepším očkováním, ti co zabili víc ptáků či krav.

Důsledky jsme mohli vidět v Tisové: Vykonavatelé vybavení kanonickým textem se za většinového souhlasu vrhají na bezprávné oběti, berou jim majetek, vpichují smrtící injekce do krků jejich rodinných příslušníků. A postižené vybavují cejchem "těch-od-kterých-je-lepší-si-odsednout", protože přece "člověk-nikdy-neví."

Abychom se ale alespoň částečně vrátili k prezidentovi, u kterého naše úvaha začala: Globální oteplování už své "skeptické ekology" má. Díky za ně. Těšme se ale, až se objeví také první "skeptický veterinář."

Lidská potřeba "jednoty v ohrožení" by se pak mohla koncentrovat třeba do oblasti astronomie. Určitě je v dohledu nějaký pěkný asteroid, u kterého se nedá vyloučit, že....


petr.honzejk@economia.cz