David Prachař se narodil v herecké rodině, jeho otcem byla velká herecká osobnost Ilja Prachař. V roce 1982 ukončil studia na DAMU a od té doby se věnuje převážně divadlu. Účinkoval v divadle S. K. Neumanna, v Divadle Komedie a v roce 2002 se stal členem činohry Národního divadla, kde ho můžeme vidět i v současné době. Vedle Národního divadla hraje také ve hře Marka Ravenhilla Produkt v Divadle Ta Fantastika.
V televizi se objevuje v populárním seriálu Ordinace v růžové zahradě, věnuje se také dabingu. Jeho hlas mohli diváci slyšet ve filmech Zamilovaný profesor, Něco na té Mary je nebo Santa Claus.
David Prachař je ženatý se svou kolegyní z herecké branže Lindou Rybovou, s níž má dvě dcery, dvě děti má také z prvního manželství s Danou Batulkovou.
Upozorňujeme čtenáře, že dotazy jsou zveřejňovány s menším časovým zpožděním.
Online rozhovor
Jak s manželkou stíháte skloubit pracovní povinnosti se staráním se o děti. Jde to vůbec?
Jde to v pohodě. Zvlášť když je tak krásné jaro. Bydlíme za Prahou, takže starání se o děti je přeci jenom lehčí.Máme výbornou paní na hlídání z vedlekší vesnice a večer, když máme představení tak dětí spí. Jinak problémy jak skloubit práci se starostí o děti řeší většina manželství. Tím se naše profese neliší nijak od jiných.
Jak jste se dostal k spolupráci s Divadlem Ta Fantastika? Jde o jednorázovou záležitost, nebo dlouhodobou spolupráci?
Jde o zatím nedlouhodoou spolupráci. Režisér představení Jiří Pokorný mě dalpřečíst text a zeptal se mě, jestli by se mi chtělo to s ním zkoušet. Jelikož znám ředitele TaFantastiky Petra Kratochvíla, tak jsem se spoluprací rád souhlasil. Jde o činoherní představení, takže to naštěstí pro mě i pro diváky není muzikál. Necítím se být muzikálovým hercem, protože sice zpívám, ale jen sobě pro radost.
Dobrý den, ráda bych se zeptala, kdy jste zjistil, že se chcete věnovat herectví a co na to říkali rodiče? Doporučil byste stejné povolání i vašim dětem?
Podle jedné teorie, už když se člověk narodí, tak je rozhodnuto, čím bude. Mě začalo herectví zajímat až během studia na gymnáziu, když mi bylo zhruba 18 let. Rodičům moje volba byla celkem lhostejná (v dobrém slova smyslu). Nechtěli mě ani odrazovat, ani přesvědčovat, že studium na DAMU je pro mě to nejlepší.
Dětem bych toto povolání ani nezakazoval, nai nedoporučoval.Ale je fakt, že rodiče by neměly zasahovat do rozhodování svých dětí, ani je zbytečně nestresovat vyprávěním o negativních zkušenostech, které mají se svým povoláním. Nakonec děti si stejně svojí životní cestu musejí vyšlapat sami.
Zdravim,
zijete s jednou z nejhezcich ceskych herecek. Mate pocit ze o ni jeste porad musite bojovat, nebo manzelstvi s ni berete jako nezmenitelnou samozrejmost? :)
Manželství není nikdy nezměnitelná samozřejmost. Čím je člověk starší, tím víc chápe, že jak zpívá David Koller "poslení cigáro - nic není nastálo". Každý vztah je třeba stále udržovat nad vodou, je to jako plavání. Když přestanete hýbat rukama a nohama, tak se potopíte. Každý vztah vyžaduje určitou energii, aby byl pokud možno stále živý.
Davide, máte moc krásné webové stránky, ale nikde jsem tam nenašla kontakt na vás (např. email, P.O. Box či adresu na nějakou agenturu ..) Mohl byste ho tam přidat?
Webové stránky sám ani neumím najít. Kdosi mi říkal, že existují, a jedna slečna, která chodí téměř na všechna má představení mi tyto stránky zřejmě založila. Za což jí děkuji, ale já sám jsme počítačový analfabet a stále nejraději listuji v knihách. Mailovou adresu raději neudávám, neboť pročítat mailovou poštu je pro mě utrpení. Mějte se hezky.
Uživí herce vašeho formátu jen hraní v divadlech? Jak finančně výhodné je proti tomu hraní ve filmu nebo v televizním seriálu?
Uživit se divadlem je v sočasné době možné. Buď máte stálé angažmá, nebo můžete hostovat v různých divadlech, popř. hrát s nějakou zájezdovou společností. Záleží na tom, jak moc o vás mají zájem ti ostatní. Samozřejmě, že natáčení je placeno lépe, ale neznamená to, že se bez toho člověk nemůže obejít. Zhruba 2 natáčecí dny = měsíční plat v divadle.
Co udělala s vaší popularitou Ordinace v růžové zahradě a co nový rodinný život? Pozoroval jste nějakou změnu u obecenstva, lidí v obchodě apod. Jak jste se vyrovnával se zvýšeným zájmem bulváru? Nebo jste zvyklý, když byl váš otec tak známý herec?
Popularita to je jenom taková hra. Jde o to, aby člověk dělal to, co ho skutečně baví. Znám plno lidí, kteří nejsou populární díky své profesi, ale třeba zachraňují lidské životy, nebo se starají o životní prostředí. Ti jsou pro mě daleko cennější, než množství tzv. celebrit, které se každý den nechávají fotit pro bulvární časopisy.
Často mám s bulvárem problém, který se ale netýká mnohdy mojí osoby. Vadí mi, že v bulvaru se s lidmi zachází jako se zbožím. Doufám, že přeci jenom kvalitní žurnalistika zvítězí.
Pane Prachař, ráda chodím do Národního divadla a moc se mi líbí jak hrajete. Moji rodiče si zase vážili Vašeho tatínka. Chtěla bych se zeptat co si myslíte o tom, že se naše republika pořád nepřipojila k zemím, kde již funguje přísnější protikuřácký zákon. Vadí Vám, že u nás nejsou oddělené kuřácké a nekuřácké prostory? Byli byste ochotni se s dalšími herci zapojit do kampaně www.stopkoureni.cz?
Mohu pouze konstatovat, že jsem celkem tolerantní i ke kuřákům. Spíš mi vadí, že ČR mi někdy připadá jako chytrá horákyně, která se snaží plno paragrafů EU šikovně obejít. Jako bychom od EU chtěli jen výhody a nebyli jsme schopni jakékoli oběti. Tím vzniká dojem, že Česká republika má malo sebevědomí. Jelikož ani naše vláda v současné době není silná na to, aby mohla prosadit razantní změny, obávám se, že problém kouření bude i nadále trvat. Irové i Italové překvapivě razantně zasáhli proti kuřákům. U nás to půjde pomaleji, ale myslím si, že v současné době potřebujeme plno jiných důležitějších zákonů.
Dobrý den! Moc by mě zajímalo jak je schopen herec se naučit na zpaměť dlouhé monology, které jsou třeba ve verších, takže to nejde nějak ,,okecat" a hraje na jevišti? Nemohu to pochopit.
Já zase nemohu pochopit, že se někdo může naučit několik cizích jazyků v poměrně krátké době. Souvisí to zřejmě se schopností pojmout do svého mozku mnoho informací. Říká se, že svůj mozek využíváme jen z 20 procent. Paměť souvisí i se stářím. Myslím, že každým rokem se schopnost učit nové texty bude pro mě stále obtížnější, ale jde o cvik a samozřejmě i o to nebýt líný. Každá dovednost s sebou přináší i nutný trenink.
Davide, zdravim vas, vy mate zkusenosti s hranim u nas i v zahranici (mj. v Nemecku). Je nejaky rozdil (krome jazykove bariery, ktera se da do urcite miry smazat) mezi ceskym divakem a tim "venku"? Nebo je to vzdycky o tom obsahu a jeho podani?
Například nejlépe fungující divadelní systém je v německy mluvících zemích. Mají bohaté zkušenosti s dotováním divadel a jsou to také bohatší země. České divadlo mě překvapuje tím, že po revoluci funguje překvapivě mnoho divadel. V Praze v kulturní nabídce každý večer fuguruje asi 30 divadelních souborů a to je v porovnání s jinými městy v Evropě určitě hodně.
Divadlo je vždycky svázáno s rodným jazykem. Herec zvládá nejlépe svou mateřštinu. Může samozřejmě hrát i v jiném jazyku, ale vždycky to je znát. Když přijedeme do zahraničí na divadelní festivaly, tak překvapivě s Evropou držíme krok. Stali jsme se součástí EU a problémy, které řešíme jsou problémy celé Evropy, tzn. že kontext našeho divadla zapadá do kontextu západoevropského divadla.
Hezky den, loni jsem vas videla na Shakespearovskych slavnostech. Budete tam hrat i letos?
A jak se vam vlastne hraje "klasik vsech klasiku"? Je pro herce jakymsi vyssim cilem si ho zahrat, nebo je to spise drina, ktera zas tak moc nestoji za to (krome toho, ze ji divaci chteji ;o)?
A jak se hraji Shakespearovske texty vam osobne?
Wiliam Shakespeare patří ke klasickým autorům a setkat se s jeho textem je vždycky velký zážitek. Letos na Shakespearovských slavnostech hrát nebudu. Chci si udělat dovolenou. Ne každý chirurg chce operovat i v době své vlastní dovolené. Hrát divadlo není o nic větší dřina, než dělat dobře jakoukoliv jinou práci. Pro mě herectví znamená i možnost dozvědět se něco víc o sobě a o světě. Kdo je zvědavý tak má velkou šanci být hercem. Člověk si tímto povoláním i prodlužuje svoje dětství, děti jsou v tomto smyslu úplně přirozené. Stále se na něco ptají, stále si na něco hrají.
Které herce považujete za své největší vzory a kdo z mladých se vám zdá u nás největším hereckým talentem?
Měl jsem rád vždycky herce, kteří měli nějaké osobní tajemství. Např. pana Vosku, Rudolfa Hrušínského, Lino Venturu a třeba Jeana Gabina. Bohužel nemohu nijak podrobně sledovat současné mladé divadelní herce, protože většinou každý večer hraji - někdy až 25x v měsíci. Těch 5 volných večerů raději trávím s rodinou. To ale neznamená, že sem tam nezajdu do divadla, ale určit, kdo je největším hereckým talentem bych si nikdy netrofl. Přeci jenom nejde o sport a hodnocení typu "nejlepší" to přináleží spíše změřitleným sportovním výkonům.
Zdravím!Jaký máte vztah k fanouškům a obdivovatelům?Přeji hezký den.
Když někdo dokáže vaši práci ocenit, je to vždycky příjemný pocit.
Máte raději komediálnější, nebo vážné role? Co je vám bližší a co je podle vás snažší?
Pan Voskovec kdysi řekl, že dobrý herec musí zahrát všechno. Myslím, že i v těch největších tragédiích je prostor pro smích a že ty nejlepší komedie nás nutí vážně přemýšlet o světě. Jsou to propjené nádoby. Jedno nemůže být bez druhého. Je to jako den a noc.
Pocházím ze "severu" a dost často jsme vídávali vašeho tatínka v Doubicích na chalupě. Jezdíte tam také nebo jste chalupu prodal? A jak vzpomínáte na náš kraj? Díky a pěkný den přeji
Severní Čechy miluju, prožil jsem tam od svých 9 let většinu prázdnin. Chalupu stále máme, ale já tam jezdím tak jednou za rok. Mám málo času. O chalupu se stará moje sestra.
Někde jsem slyšel, že má Praha skoro stejně divadelních scén jako Paříž. To je v Praze opravdu tak velký zájem o divadlo a máme vůbec tolik kvalitních herců? Kde se berou? Je mezi mladými velký zájem o to hrát v divadle?
Praha je opravdu srovnatelná s Paříží. Paříž nedotuje jako město příliš mnoho divadel, ve Francii je podobný systém jako třeba v USA. Představení se hrají v určitých celcích určitou dobu podle toho, jaký je o ně zájem. U nás je většina repertoárových divadel, tzn. že divadla hrají v měsíci třeba 8 titulů. Francouzský divadlení systém má svoji tradici, svoje výhody i svoje nevýhody, ale nejsem příliš velkým odborníkem na pařížské divadelnictví.
Po revoluci bylo cítit, že se na školy se zaměřením na herectví nehlásilo tolik uchazečů jako před revolucí. Bylo to způsobeno tím, že se mladý lidem otevřely pestřejší nabídky. Plno mladých lidí začalo podnikat, jezdit do zahraničí apod. V tuto chvíli je opět vidět, že každým rokem se počet zájemců o herectví zvětšuje. Na DAMU je to asi 350 uchazečů každý rok.
Vystupoval jste někdy v nějaké reklamě, nebo se tomu z principu bráníte?
Vystupoval jsem v jedné reklamě určené pouze pro zákazníka v USA. Hrát v reklamě je problém v tu chvíli, kdy člověk nemůže nic ovlivňovat, ale když ji může natočit s nějakým kamarádem nebo s někým, s kým si rozumí a je ta reklama vtipná, tak potom to může být i zábavná práce.
Kdy jste hrál poprvé? Kolik vám bylo let?
Bylo mi asi 6 let, když jsem v televizi hrál v jednom dětském seriálu.
Díváte se na sebe v televizi? Jaký je to pocit? Dovedete se na film, v němž hrajete dívat stejně jako na každý jiný?
Na televizi se dívám daleko méně než dřív. Většinou je to sport, u kterého si člověk může odpočinout. Včera Slavie hrála špatně a to je ta chvíle, kdy lituji, že mám televizi.
Dívat se na sebe je asi problém každého člověka, raději se dívám na ty druhé.
