Máte málo svátků? Přestěhujte se do Amazonie
K čemu jsou svátky? Jelikož někdy už lidé ani netuší, proč se některý den světí, nabízí se odpověď: Zásluhou křesťanství máme dnes celý rok vkusně proložený volnem (a samozřejmě také díky slavným činům v dějinách státu a dovolené, ale to nyní nechme stranou).
Občas vzniká dojem, že čím bohatší a vyvinutější stát, tím má více svátků a odpočinkových dnů. Závidíme Západoevropanům každý svátek navíc, téměř tak jako každé euro v jejich peněžence.
Podíváme-li se však do Jižní Ameriky, najdeme tam státy chudší než Evropa, ale s mnohem víc svátky. Netýká se to amazonských Indiánů: ti nemají ani narozeniny.
Ó, požehnané puentes
Začněme většinovou populací Jižní Ameriky. Taková Kolumbie má svátků mnohem víc - možná díky tomu, že si Kolumbijci raději užívají života než práce. A zřejmě také proto, že nejsou ve své víře tak vlažní jako my Češi. (Dobře nám tak! To máme asi za ty husity vyhánějící mnichy z klášterů. Takže nám teď nezbývá než milovat práci a mít se stále lépe a radostněji.)
Jenže ani Kolumbijci už se ve své záplavě svátků moc nevyznají. Jejich parlament totiž před pětadvaceti lety vnesl do křesťanského kalendáře takzvané puentes, mosty, nádherný to vynález. Oč jde? Padne-li svátek na všední den uprostřed týdne, přesune se ke konci či začátku víkendu, aby vzniklo delší volno a netrhal se týden na drobné úseky. Má to jistou logiku: po každém volnu přece chvíli trvá, než se tělo vyburcuje z letargie a nastartuje k patřičné pracovní aktivitě.
To však není vše! Padne-li svátek na sobotu nebo neděli, "předsouvá" se na nejbližší všední den. Nelze přece přijít o volnou sobotu a neděli jen kvůli nějakému svátku, uvažovali Kolumbijci. Není přece v lidských silách odpočívat sedmý den, jak nám praví bible, a ještě při tom slavit svátek... Jak by k tomu ten svátek přišel? Občas se tyto "mosty" prodlužují na hotové "akvadukty" a z dvoudenního víkendu jsou i čtyři dny volna.
I hluboce věřící Kolumbijci se v tom sami přestávají vyznávat, kdy který svatý přináší volno - hlavně že je "puente" aspoň dvakrát do měsíce. (Upřímně řečeno, nechápu slovutné církevní představitele v Kolumbii, že svátek Tří králů klidně nechají oficiálně slavit třeba o tři dny později nebo dřív, což jsme my vlažní Češi nedopustili ani za komunismu.)
Chudák - neví, co je práce
Jejich indiánští spoluobčané v kolumbijských pralesích Amazonie nemají žádné svátky ani slavné "mosty". Nemají totiž žádné svaté, jen nedozírné množství duchů.
Jejich kalendářní rok se řídí přírodními a klimatickými cykly. Když uloví a sklidí, mají zábavu a oslavy. A tak se může veselit třeba každý druhý den a nečekat na vánoční svátky.
Indián nemá pracovní týden ani víkendy. Je nezaměstnaný, či spíš je na volné noze. Takže chudák ani pořádně neví, co to je práce, která občany celého zbytku světa tolik povznáší... Musí si tento zvláštní kulturní fenomén osvojovat od nás včetně samotného slova trabajo. Vždyť jeho zaměstnavatelem je sama příroda a ta jej živí podle svých zdrojů.
Musí se o ni dobře starat - třeba tím, že moc neloví. Což není pro něj potíž, protože jednak není chamtivý, jednak mu starodávné mýty a zvyky přikazují, že nesmí přírodu příliš vysílit.
Mama Negro a duchové
Pokud jde o dárky, ty mají indiáni neobyčejně rádi. Proto si dělají vzájemnou radost a stále se něčím obdarovávají. Kdo tomu nerozumí, nemá cenu, aby mezi ně jezdil bez nich. Každá drobnost je přijímaná s nadšením, protože ještě nejsou tak "oprsklí" a nároční jako mnozí u nás.
Naopak jejich pokrevní kolegové, horští indiáni, již dávno přijali křesťanství, třebaže si své animistické víry v duchy hor a skal a řek pro jistotu ponechali. (Člověk nikdy neví...)
A navíc se svou neutuchající chutí stále něco oslavovat se vůbec nerozpakují slavit jakýkoliv svátek: animistický, katolický, islámský či židovský. Vytvořili si směsici, v níž kombinují svaté se svými duchy a kulty předků, s vírou černochů i Asiatů. Proto je u nich rok přeplněn desítkami karnevalů, oslav černých i bílých, klanění se idolům či třeba sošce černé Mamy Negry.
Tomu říkám multikulturní přístup a globalizace volna. Kam my se na ně hrabeme!
Autor je cestovatel a etnograf. Uskutečnil sérii výprav mezi jihoamerické indiány, kmen Jawalapitiů jej přijal za svého člena. M. Zelený byl také velvyslancem v Kolumbii.
