Zařízení SKA patří do nové generace radioteleskopů, která bude stokrát citlivější než dosavadní nejlepší přístroje. Nepůjde vlastně o jediné zařízení, ale o stovky vzájemně propojených parabolických antén pokrývajících plochu jednoho miliónu čtverečních metrů.
"Navržení a konstrukce takového teleskopu přesahuje možnosti jedné země," říká ředitel projektu, nizozemský profesor Richard Schilizzi.
Konsorcium, které stavbu organizuje, proto tvoří 29 vědeckých institucí z celého světa. Mezi hlavní evropské účastníky patří Velká Británie, Nizozemsko, Francie a Itálie. Předními kandidáty na umístění přístroje jsou Austrálie, Jižní Amerika a země jižní Afriky. Vlastní stavba má začít do konce tohoto desetiletí a počítá se s tím, že by zařízení mělo být uvedeno do provozu mezi lety 2015 až 2020. Hledání mimozemských signálů však bude jen jedním z mnoha poslání SKA.
"Jestli se ve vzdálenosti několika stovek světelných let nachází technologická civilizace aspoň trochu podobná naší, měli bychom její vysílání zachytit," uvedl anglický profesor Phil Diamond z mezinárodního výboru, který projekt řídí.
Velké ucho možná slyšelo mimozemšťany
Už bezmála půl století pátrají pozemské radioteleskopy po vysílání jiných civilizací. Největším argumentem proti pokračování výzkumu je námitka, že se nepodařilo žádný umělý signál ulovit. Ve skutečnosti to však možná není pravda. Roku 1977 se totiž americkému radioastronomovi Jerrymu Ehmanovi z Ohio State University stala věc, na niž nedokáže zapomenout. Událost, která vstoupila do legend pod označením "signál WOW!", nedá spát mnoha profesionálním vědcům stejně jako amatérským milovníkům záhad.
Psal se 15. srpen 1977, když se Jerry Ehman pustil do rutinní kontroly záznamů radioteleskopu zvaného Big Ear (Velké ucho) umístěného v americkém státě Ohio. Náhle na pásu papíru spatřil skupinu značek, která mu vyrazila dech.
"Vůbec jsem v tu chvíli nedokázal přemýšlet - byla to nejpodivnější věc, jakou jsme do té doby zachytili. A tak jsem v prvním radostném vzrušení to místo na záznamu zakroužkoval a na okraj připsal výkřik WOW!," uvedl později Jerry Ehman.
Záznam byl opravdu podivný. Signál s délkou vlny blízkou 21 centimetrům odpovídal představám astronomů o frekvenci, na které je nejvýhodnější realizovat pokusy o spojení s cizími inteligencemi. Zjevně vypadal jako umělý. Přitom nepocházel z pozemského zdroje a byl téměř třicetkrát silnější než běžné pozadí rádiového šumu vesmíru. Ve směru, odkud dorazil, se nenacházelo žádné známé těleso sluneční soustavy. Mnohé nasvědčovalo tomu, že depeše přišla v podobě úzce směrovaného paprsku z velmi vzdálených končin vesmíru.
Poprvé a naposled
Signál WOW! trval pouhých 72 vteřin. Během jeho příjmu teleskop mířil do těch míst oblohy, kde se nachází souhvězdí Střelce. Velké ucho se nemohlo natáčet, příjem tedy mohl ustat proto, že zdánlivý pohyb oblohy posunul zdroj z jeho zorného pole. Na souhvězdí Střelce proto zamířily další radioteleskopy - nic zvláštního už ale nezachytily.
"Nejdřív jsem se domníval, že šlo o pozemské vysílání, které se ve vesmíru odrazilo od úlomku nějakého tělesa," řekl jeho objevitel. "Čím déle jsem ho ale studoval, tím víc sílilo moje přesvědčení, že je opravdu mimozemského původu."
Zůstává otázkou, proč by se neznámá civilizace ozvala jen jednou, a to ještě na pouhých 72 vteřin. Někteří vědci soudí, že záhadný zdroj možná ve skutečnosti vysílal déle (nebo dokonce stále vysílá), ale že jej nějaké fyzikální příčiny nakrátko zesílily. V této souvislosti badatelé připomínají jev známý jako gravitační čočka. Při něm vede průchod světla kolem hmotné hvězdy nebo galaxie k zesílení nebo zdvojení obrazu velmi vzdálených objektů. Podobný efekt mohl postihnout i vysílání WOW! Jiní experti se domnívají, že vysílač rotoval nebo se jinak pohyboval a úzký svazek elektromagnetických vln zasáhl Zemi jen náhodně.
V každém případě se příjem už nikdy nepodařilo zopakovat. A protože věda bere na vědomí jen to, co je možné za přesně stanovených podmínek znovu ověřit, signál WOW! nebyl uznán za důkaz existence jiných civilizací.
Vědci se ale nevzdávají a připravují projekty, které by daly prokazatelnější výsledky. Jedním z nich je zmíněný SKA, zdaleka však není jediný. Budoucím supervýkonným přístrojům už možná nějaký další signál WOW! tak snadno neunikne.
Rocker z Microsoftu staví teleskop
Paula Allena zná svět především jako spoluzakladatele Microsoftu, který se po odchodu z podnikání věnoval hlavně elektrické kytaře. Méně se ví, že se velmi zajímá také o výzkum vesmíru. Financuje mimo jiné i stavbu radioteleskopu, který bude hledat mimozemské civilizace. Jmenuje se Allen Telescope Array (ATA) - Allenovo pole radioteleskopů.
"ATA bude revolucí v radioastronomii," uvedl profesor Leo Blitz, ředitel Radioastronomické laboratoře University of California. "Pomůže nám snad zodpovědět dvě základní otázky - jak jsme se tu ocitli a jestli tu jsme sami."
Koncepce ATA se podobá SKA, jen rozměry jsou menší. Základním prvkem ATA je otočná parabolická anténa o průměru šest metrů - tedy na první pohled nic moc. Celkem se však na poli o ploše jednoho hektaru vztyčí 350 takových mís. Jejich vzájemné propojení a geometrické uspořádání jim dá citlivost, jakou by měla jediná anténa o průměru 100 metrů. V lokalitě Hat Creek v Severní Karolíně už prochází ověřovacím provozem první skupina antén.
Paul Allen na stavbu teleskopu poskytl úctyhodných 13,5 miliónu dolarů. Druhým významným soukromým sponzorem je rovněž americký podnikatel Nathan Mryhrvold, který věnoval milión. Za "oficiální vědu" se projektu účastní University of California a Radioastronomická laboratoř Berkeley. Provozovatelem je SETI Institute, organizace, která se zabývá hledáním signálů mimozemských civilizací už několik desítek let.
Přístroj bude hledat mimozemské signály na centimetrové vlnové délce a dokáže při jednom pozorování pokrýt plochu oblohy velkou jako 36 měsíčních úplňků. Pro srovnání: největší radioteleskop na světě v portorickém Arecibo, rovněž používaný pro hledání mimozemských signálů, se dokáže zaměřit jen na oblast velkou jako jedno procento úplňku. Díky novému zařízení se tedy hledání cizích signálů zrychlí více než třistakrát.
Vysílají, nebo blikají?
Vědci pátrají i po záblescích mimozemských laserů. Program se jmenuje Optical SETI (Optické hledání mimozemských inteligencí). Vychází z předpokladu, že vyslat zprávu pomocí přesně směrovaného laserového paprsku vyžaduje mnohem méně energie než rádiové vysílání.
"Další obrovskou výhodou hledání optických signálů je to, že nás neruší vysílání ze Země," konstatoval Frank Drake ze SETI Institute. "Je to úplně nová a vzrušující oblast výzkumu."
Až dosud se program Optical SETI uskutečňoval na běžných dalekohledech určených k jiným úkolům, což přinášelo řadu obtíží. Planetary Society proto zadala Harvardově univerzitě stavbu dalekohledu určeného výhradně k hledání umělých záblesků u hvězd podobných našemu Slunci. Skupina vědců a studentů se s nadšením dala do nevšedního úkolu - a výsledkem byl přístroj, jaký zatím nemá v astronomii obdoby: mimořádně citlivý, schopný přesně vyhodnotit i velmi krátké záblesky a pracující bez lidské obsluhy.
Smysl naší budoucnosti
Otázku, jak dlouho ještě bude hledání jiných civilizací pokračovat, dostávají vědečtí pracovníci ze SETI Institute často.
"Je to, jako byste se zeptali Kryštofa Kolumba den před objevením Ameriky, jak dlouho mu bude ještě cesta trvat," odpovídají na svém webu nedočkavcům. "V tu chvíli admirál nemohl vědět, zda nepopluje ještě týdny nebo měsíce. A druhý den už kotvil u Nového světa."
Kevin Dalley z výzkumného střediska Jodrell Bank nedaleko Manchestru věří, že se poselství z vesmíru dočká. "Je to podobné hazardní hře. Když vsadím jednou, asi prohraji. Když to však budu opakovat... jednou se musí výhra dostavit!"
Šest tajemných znaků
Tajemný signál WOW!, který před devětadvaceti lety zaznamenal Jerry Ehman, je znám také jako skupina šesti znaků 6EQUJ5. Právě tyto číslice a písmena jsou zakroužkována na papírovém výstupu z počítače radioteleskopu Velké ucho. Vedle nich je Ehmanovou rukou připsán udivený výkřik WOW! Někteří amatérští luštitelé záhad jim připisují téměř mystický obsah, ve skutečnosti ale jde jen o vyjádření intenzity zaznamenaného vysílání.
"Signály zachycené naším radioteleskopem Velké ucho tehdy zpracovával počítač na papírový pás ve sloupcích. Každý z nich představoval sílu signálu v určitém rozmezí vlnových délek vysílání," objasňuje Ehman. "Vždy stačila čísla 1 až 9, pokud by ale intenzita překročila tyto běžné hodnoty, měl počítač ještě k dispozici písmena podle pořadí v abecedě. To, že se při vyhodnocení signálu WOW! dostal až ke Q a U, dokládá výjimečnost případu."
(jnk)
