iHNed: Jaká vidíte z českého pohledu rizika měnové politiky před vstupem do eurozóny?
Již mnoho let jsme nízko inflační ekonomika, takže se tu nejedná o velké skoky. Největším dlouhodobým rizikem je z našeho hlediska stále fiskál, ale ani ten se nevyvíjí nijak tragicky. Neumím si představit, co jiného by krátkodobě mělo vyvolat rizika. Koruna je, ačkoli si to neuvědomujeme, v zásadě stabilní měna a její pohyby jsou v řádu procent. Rizikem by spíše bylo urychlené vstupování do eurozóny jen proto, abychom byli první.
iHNed: Existuje reálná možnost, že fluktuační pásmo kurzu v rámci jednoho z konvergenčních kritérií bude pouze asi dvě a čtvrt procenta. V tom ohrožení nevidíte?
Nevidím, pokud vstoupíme za slušných fiskálních výsledků. Koruna má pověst měny, se kterou není radno si zahrávat. Myslím si, že je to spíše otázka vstupu do eurozóny s relativně vyspělou a vybalancovanou ekonomikou bez slabých míst, které by mohly vyvolávat snahy o spekulace. Jednou ze součástí kritérií přijetí eura je zapojení do ERM II (Exchange Rate Mechanism), které je pro bankéře nepříjemné a mělo být co nejkratší. Nyní se soustředíme pouze na inflační cíl, kdyžto v ERM II budeme muset cílit několik věcí naráz: inflaci, kurz a úrok. Bylo by dobré, aby se to povedlo v prvních dvou letech tohoto kursového mechanismu, protože jinak to bude drahé a mohlo by to vyvolávat pochybnosti o dosažitelnosti našich cílů a věrohodnosti naší politiky.

iHNed: Je riziko vstupovat do EMU se současným nastavením Paktu stability?
Z vývoje Paktu stability samozřejmě nemá nikdo radost. Zakládá institucionální podmínky pro to, aby se v Evropské unii začalo hrát "vězňovo dilema" s fiskální politikou. Nebo-li, kdo se uhne směrem k neoptimální nebo rozvolněné fiskální politice, ten vyhrává. V druhé fázi vývoje začnou uhýbat všichni a měna tím bude trpět. Má-li být euro důvěryhodnou měnou, bude se Pakt stability stability muset dále měnit, tentokrát k lepšímu.

iHNed: Mohou podle vás mít současné problémy kolem euroústavy dopad na Evropskou měnovou unii?
Aby euro v době jeho zavedení bylo udržitelné, integrace Evropské unie se musela prohloubit. Politici euro použili, když užijeme přirovnání, jako spálení lodí za Cortézovou armádou. Když Cortéz vysadil žoldáky na mexickém pobřeží, zničil jim lodě, aby se nemohli vrátit. A tak jim nezbylo nic jiného, než dobít Aztéky. Myslím si ale, že bez ohledu na to, jestli přijme unie ústavu, se musí změnit pravidla. Pokud zůstane Pakt stability takto rozvolněný, měna bude dlouhodobě špatná.


iHNed: Pokud uvážíme kurs vůči dolaru, euru se poměrně daří. Je to znak relativní úspěšnosti eurozóny nebo spíše výsledek špatného hospodaření USA?
Je to známka poměrně rozvolněného měnového hospodaření ve většině vyspělých zemí. Silných měn je málo a koruna je jedna z nich, ač si to neuvědomujeme. Koruna má lepší institucionální základy než například euro se současnou verzí Paktu stability, i když tady očekávám další vývoj.
Amerika má sice velmi rozvolněnou fiskální politiku, ale mj. alespoň ze silného důvodu: snaží se vyhrát válku o arabský svět. Možná neuspěje, ale jasná priorita to je. Evropské fondy vytékají kvůli tisícům prkotin, např. aby se subvencoval šestý traktor farmáře kdesi v centrální zemi. To je úplně jiný typ kvality rozvolnění. Jedna, dvě velké díry se ucpávají snáze než cedník.