Čím jste chtěli být v dětství? A splnili jste si tento sen alespoň částečně?
Čím jste chtěli být v dětství? A splnili jste si tento sen alespoň částečně?
Chtěl jsem být popelářem, což se mi prozatím nesplnilo. Ale člověk nikdy neví...
Spisovatelkou. Na to, že bych při své práci málo psala, si tedy rozhodně nemohu stěžovat. Jen to není "paper and ink", ale většinou spousta e-mailů. Ale ještě není všem dnům konec!
Mí moravští předci byli hlavně rolníci a zedníci. To druhé se mi zdálo lákavější. Když se nás v první třídě ptali, většina spolužáků chtěla být lékařem, učitelem. Abych je trumfnul, řekl jsem, že chci být zedníkem nebo prezidentem. Ani jedno nevyšlo.
Samozřejmě kosmonautkou. Má nejoblíbenější hračka – nafukovací kosmonaut – byla větší než já. Pak to přešlo, ale s jedním živým jsem se před časem setkala a dodnes ráda louskám články a dokumenty o nových vesmírných objevech.
Chtěl jsem být historikem. Nejsem, ale mám dějiny jako koníček a asi je to tak lepší :-).
Paleontologem, nebo kuchařem. Příroda (i ta minulá) mně zůstala jako koníček a vařím jen pro své nejbližší a to jen občas.
Pokud nepočítám popeláře a řidiče autobusu, tak jsem chtěl už od dětství stavět domy, takže se mi to splnilo na 100 %!
Chtěl jsem být řidičem náklaďáku. Bavily mě motory. Náklaďák už neřídím, ale motory mně zůstaly. Splnilo se mi tedy skoro vše, po čem jsem toužil.
Chtěl jsem být darebák, který bude chránit slabší a ano, povedlo se mi to. Rostu a chráním stále více.
Chtěla jsem být archeoložka, ale systém výuky ve škole mě od studia dějin odradil. Teď si občas jako archeolog připadám, když ve spodních vrstvách dětského pokojíčku odkrývám různé fosílie a úlomky čehosi.
V dětství jsem chtěl být závodníkem formule 1. Dnes nerad řídím byť jen osobní auto. Můj sen se mi nesplnil, ale nijak toho nelituji.
Chtěl jsem být paleontologem, ale pletl jsem si to s archeologií. Poté bylo přírodovědné období, které jsem úspěšně vystudoval a opustil.
Učitelem. Zčásti se mi to splnilo: stále něco vysvětluji, snažím se zaměstance motivovat, dávám úkoly, kontroluji jejich plnění a v rámci ročního hodnocení i své podřízené známkuji.
Chtěl jsem řídit a vlastnit družstvo, které vyrábí něco užitečného. Psala se osmdesátá :-). Splnilo se mi to beze zbytku, díky Sametové revoluci a malé knize Tomáše Bati, která mě nasměrovala k podnikání jako službě veřejnosti.
Kosmonautem a vynálezcem. Aspoň to druhé se mi maličko splnilo.
Automechanikem, řidičem autobusu a konstruktérem. To se mi v podstatě všechno splnilo. Naopak jsem nikdy nechtěl být vedoucím dalších lidí, protože jsem slýchával o problémech s tím spojených ve svém okolí. V tomto ohledu jsem své předsevzetí nesplnil.
Popelář, protože jezdili zvenku na autě. Nevyšlo mi to, ale ještě není všem dnům konec.
Až do poměrně vážného zranění jsem si v dětském věku myslela, že se budu závodně věnovat sportovní gymnastice. Život mě ale zavedl na zcela jinou cestu, takže nyní se bohužel mohu věnovat sportu již jen rekreačně nebo pro udržení kondice.
Související