reklama

Recenze: Orchestr PKF zahájil sezonu soustředěně, po vzpomínkách na prázdniny v hudbě nebyla ani stopa

  • Orchestr PKF - Prague Philharmonia zahájil sezonu vystoupením s barytonistou Andrejem Bondarenkem.
  • Mahlerův cyklus Písně potulného tovaryše vystavěli jako velký dramatický oblouk připomínající operní uvažování.
  • Bondarenko má lyrický, světlý a nosný hlas, dobře mu zní střední a nižší poloha, výšky ještě potřebují dopracovat.
Andrej Bondarenko (na snímku z nedělního koncertu je s šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem) má lyrický, světlý a nosný hlas. Andrej Bondarenko (na snímku z nedělního koncertu je s šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem) má lyrický, světlý a nosný hlas. Foto: Milan Mošna, Morris Media

Jako by se tematicky ještě nechtěl rozloučit s prázdninami, zahájil orchestr PKF – Prague Philharmonia v pražském Rudolfinu svoji dvacátou čtvrtou sezonu.

Námětem všech tří skladeb nedělního koncertu byla příroda. Letní vítr, putování od nešťastné lásky až k utěšujícímu spánku pod rozkvetlým stromem a na závěr okouzlující i hrozivý, ale nakonec vlídný venkov jako místo, kam lze uprchnout před ruchem civilizace. Symfonickou báseň Im Sommerwind rakouského skladatele Antona Weberna a cyklus Gustava Mahlera Písně potulného tovaryše završila mohutná a zároveň vlídná Beethovenova Symfonie č. 6 zvaná Pastorální.

Program spojovala přírodní tematika, ale především vnitřní hudební soudržnost, a navíc ještě Vídeň, která byla hlavním domovem všech tří autorů.

Úvodní skladba Im Sommerwind z roku 1904 bez předchozí informace z tištěného programu zafungovala i jako hudební kvíz, v němž by pravděpodobně většina znalců propadla – je v ní slyšet rafinovanost Richarda Strausse a zvukomalba Gustava Mahlera i francouzských impresionistů. Jen systematika tónových řad Antona Weberna by v ní sotva někdo hledal.

Webern napsal Im Sommerwind ve svých jednadvaceti letech a je obrazem skladatelského mládí jednoho z čelných představitelů druhé vídeňské školy. Společně s Arnoldem Schönbergem a Albanem Bergem v ní Webern vytvářel zcela neotřelé hudební uvažování i estetiku, výsledky jejich práce vyvolávaly na koncertech skandály a zároveň razily cestu hudbě dvacátého století na desítky let dopředu.

Im Sommerwind je z tohoto hlediska velmi konzervativní, ale přesvědčivě napsaná symfonická báseň, jejíž líčení letní přírody vyrůstá z prodlevy kontrabasů působící jako lehká narážka na úvod Wagnerova Rýnského zlata.

Orchestr vedený svým šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem hrál soustředěně a kompaktně – v hudebním výkonu nebyla po vzpomínkách na prázdniny ani stopa. Smyčce držely pevný a soudržný základ, do nějž pronikaly krásné barvy dechových nástrojů v detailním propracování.

Im Sommerwind zafungovala nejen jako hádanka a klasický úvod koncertu svou asi desetiminutovou stopáží, ale také jako osobitý dárek – většina posluchačů ji patrně naživo slyšela poprvé.

Cyklus Písně potulného tovaryše – Lieder eines fahrenden Geselle – je proti tomu jedna z nejznámějších kompozic Gustava Mahlera, který v programu koncertu představoval předchozí generaci geniálních vídeňských skladatelů oproti Webernovi.

Mahler napsal Písně potulného tovaryše rovněž jako velmi mladý, v roce 1884 mu bylo čtyřiadvacet let. Ve čtyřech písních líčících zklamání z nešťastné lásky už je ale obsažen typicky mahlerovský styl kombinující trýznivou symfonickou hloubku a uvažování o věčnosti s naivním písničkářstvím.

V první části závěrečné písně se ozve i smuteční pochod – jedna z konstant Mahlerova hudebního a nakonec i myšlenkového světa. Smířené usínání pod rozkvetlou lípou by mohlo připomenout i trampský doják, nebýt jemného kouzlení s orchestrální barvou.

Mahlerův cyklus zazpíval třicetiletý ukrajinský barytonista Andrej Bondarenko, jehož kariéra je na slibném začátku. Momentálně působí v opeře v Curychu a na konci sezony jej čeká debut v londýnské Covent Garden, kde bude zpívat roli Marcella v Pucciniho Bohémě.

O nastudování cyklu Písně potulného tovaryše pěvce požádal Emmanuel Villaume, s nímž se Bondarenko setkal už v opeře v Dallasu. Celý Mahlerův cyklus také vystavěli jako velký dramatický oblouk připomínající operní uvažování.

Provedení stoupalo od křehkého smutku úvodní Až se vdá milá má k naléhavým akcentům Přes pole jsem šel až takřka k hysterickým vrcholům třetí písně Žhavý nůž já v srdci mám. Smutek a klid písně Ty dvě modré oči ukončily myšlenky na nešťastnou lásku splynutím s přírodou.

Andrej Bondarenko má lyrický, světlý a nosný hlas, ale zároveň také ještě mladý a nevyrovnaný. Velmi dobře mu zní střední a nižší poloha, výšky ještě potřebují dopracovat – znějí mu nesourodě, trošku jako vypůjčené od jiného pěvce. Rozhodně ve spolupráci s Villaumem projevil smysl pro celkovou výstavbu cyklu i jednotlivých písní, i když je otázka, zda oné operní dramatičnosti nebylo až příliš. Mahlerově impulzivní povaze i chování by ale její dávka odpovídat mohla.

Symfonie č. 6 Ludwiga van Beethovena představovala jediné opravdu zralé dílo v programu koncertu. Beethoven na základech vídeňského klasicismu vybudoval cestu k romantickému revolucionářství a takzvaná Pastorální symfonie je předobrazem velkých symfonických líčení přírody, ať už se nacházejí u Hectora Berlioze, Bedřicha Smetany a vlastně kteréhokoliv jiného romantika.

Beethovenova Pastorální symfonie vedla posluchače v Rudolfinu od Probuzení radostných pocitů po příjezdu na venkov přes Scénu u potoka završenou ptačím zpěvem na Radostné shromáždění vesničanů a skrze Bouři a vichr až ke Zpěvu pastýřů a radostným a vděčným pocitům po bouři.

Beethoven v názvech jednotlivých vět stručně shrnul jejich náladu, kterou neomylně a přesně zakódoval do hudby.

Orchestr i Emmanuel Villaume zahráli Beethovenovu symfonii výborně. I při živých tempech konkrétně artikulovali, základem bylo krásné legato smyčců a plynulé frázování. V krátkých sólových vstupech měly řadu příležitostí k drobným barevným kouzlům dřevěné dechové nástroje, spolehlivě zahrály lesní rohy i ostatní žestě.

PKF – Prague Philharmonia dala své aktuální sezoně titul Podmanivě, zásadní roli v ní bude hrát zpěv. V příštích programech se mezi účinkujícími objeví sopranistky Simona Houda-Šaturová, Kateřina Kněžíková, tenorista Jaroslav Březina, mezzosopranistka Lucie Hilscherová, Český filharmonický sbor Brno i korejská hvězda Sumi Jo.

Boris Klepal
Přeposlat
Diskuse
reklama

Ve městě, kde Merkelová prožila své dětství, cítí k německé kancléřce respekt, ale rozhodně ne obdiv

Evropská komise zkoumá závadnost rumového aroma. Lihovarníci chystají změnu receptu tuzemáku

Trump vyhlásil bankovní blokádu KLDR. Obchod se Severní Koreou zakáže bankám i Čína

Investiční rating od Moody's sníží cenu, za kolik si CPI Property Group půjčuje, věří šéf firmy Němeček

Volný pohyb osob je bláznivý nápad, hřímal euroskeptik Farage na setkání příznivců Svobodných v Praze

reklama