reklama

Nekrolog: Skloněný nad varhanami vypadal Marián Varga démonicky, vyzařovalo z něj až jakési osvícení

  • Zemřel slovenský varhaník a skladatel Marián Varga.
  • Po rozpadu své klíčové skupiny Collegium Musicum se vydal v pravém slova smyslu na sólovou dráhu.
  • Totální improvizace na jeho koncertech jako by byly odrazem Vargovy nespoutané duše.
jarvis_598b3f6c498e42ee1eafb8fd.jpeg Marián Varga zůstane v paměti zapsán jako excentrický muž s doutníkem nebo jednou supersilnou cigaretou zapalovanou od druhé. Foto: Profimedia

Tvorba slovenského varhaníka a skladatele Mariána Vargy, jenž včera zemřel ve věku sedmdesáti let, dalece přesahovala hranice toho, čemu se běžně říká populární hudba.

Od konce 60. let minulého století Varga inspiroval všechny generace českých a slovenských hudebníků, kteří se zabývali experimentálními proudy moderního umění.

Už jako dítě měl nesmírný hudební talent. Byl jedním z nejmladších žáků skladatele Jána Cikkera a na bratislavské konzervatoři později studoval kompozici u Andreje Otčenáše. Oba významní slovenští autoři v něm probudili zájem o soudobou klasiku a slovenské lidové písně, tedy dva hudební světy, které zformovaly Vargův pozdější umělecký vývoj.

Na konzervatoři vydržel tři roky, pak už se objevil na rockové scéně se skupinou ­Prúdy. V roce 1969 s nimi natočil album Zvoňte, zvonky, jež představovalo originální směs folk rocku, ohlasů slovenských lidových písní a progresivního rocku. I při dnešním poslechu překvapuje neotřelými muzikantskými nápady.

Varga, ač vynikající klavírista, si už na této desce za svůj základní nástroj zvolil Hammondovy varhany. Držel se jich pak po většinu kariéry.

Na podzim roku 1969 k žalu obdivovatelů i kritiky odešel od inspirativních Prúdů a založil artrockovou čtveřici Collegium Musicum.

Jejich singl s kompozicí Hommage à J. S. Bach na téma skladatelova Braniborského koncertu a baladou Ulica plná plášťov do dažďa způsobil senzaci. Poprvé se objevil soubor, jenž byl srovnatelný s nejlepšími světovými progresivními rockery, jimiž tehdy byli britští The Nice nebo nizozemští Ekseption.

Ve stejném duchu jako singl vznikla též první deska Collegia Musica s efektními variacemi na koncert Josepha Haydna a s vlastními skladbami. Reflektovaly všechny tehdy moderní trendy od blues rocku po konkrétní hudbu.

V letech 1970 až 1974 Collegium Musicum intenzivně koncertovalo a každé jejich vystoupení působilo jako svátek. Ozdobou naživo bývaly variace na Šeherezádu od Rimského-Korsakova, které publikum přiváděly do varu navzdory více než půlhodinové délce.

Kratší, jen dvaadvacetiminutová verze je zachycena na albu Konvergence z roku 1971, kde rock Collegia Musica prorůstá vlivy evropského romantismu, Vargova oblíbeného Bély Bartóka, slovenských lidových písní či elektronické hudby. V kulturním úhoru té doby vzniklo dílo mimo čas, prostor a společenské zřízení.

I když koncertní Collegium Musicum stálo hlavně na instrumentální tvorbě, Varga ctil písňový žánr. Stále se k němu vracel, nejčastěji ve spolupráci se starým kolegou z Prúdů Pavolem Hammelem.

Společně natočili pět alb, mezi nimi nedoceněný muzikál Cyrano z predmestia. A Ham­mel na oplátku zpíval jako host v některých Vargových projektech.

Collegium Musicum skončilo v roce 1979 a Marián Varga se vydal v pravém slova smyslu na sólovou dráhu. Koncertoval sám, jen se svými nástroji. Až na výjimky předváděl totální improvizace, jež jako by byly odrazem jeho nespoutané duše. Co koncert, to jiný zážitek.

S přibývajícími roky však vystoupení ubývalo. Poslední velkou pražskou akcí Mariána Vargy a příležitostně obnoveného Collegia Musica se stal společný koncert s Blue Effect před třemi roky v listopadu v pražské Lucerně.

Spousta historek koluje o Vargově životním stylu. Lze-li o někom říci, že byl opravdový rocker, pak právě o něm. V paměti svých příznivců zůstane zapsán jako excentrický muž s jednou supersilnou cigaretou zapalovanou od druhé, červeným vínem a chraptivým hlasem, jemuž často nebylo rozumět.

Skloněný nad svými varhanami a později i syntezátorem vypadal přímo démonicky, hluboko ponořený do abstraktního světa hudby.

V takových chvílích z Mariána Vargy vyzařovalo až jakési osvícení. Při tom všem byl ovšem jedním z nejvzdělanějších muzikantů, kteří působili v bývalém Československu.

Varga o necelý rok a půl přežil svůj první vzor, anglického varhaníka Keitha Emersona, a o osm měsíců svého přítele a spoluhráče Radima Hladíka.

Nezapomenutelné album trojice Varga–Hammel–Hladík zvané Zelená pošta nebo jejich společné, bohužel nikdy nenatočené improvizace na skladbu Season of the Witch od písničkáře Donovana patří k tomu nejkrásnějšímu, co ve slovenské a české hudbě 70. let vzniklo.

Josef Vlček
Přeposlat
Diskuse
reklama

Z pražských sídlišť by se mohly stát vyloučené lokality. Vzor pro uzdravování panelových ghett ukazuje Nizozemsko

Šokuje mě, když vidím lidi pracující ve fabrikách za 16 tisíc. Pro mnohé se toho od socialismu moc nezměnilo, říká Zaorálek

Koruna je tam, kde byla před intervencemi. Posilování ale může zarazit úspěch Okamury a komunistů

Vlk z Wall Street míří do Česka. Dravý byznysmen bude v Praze radit podnikatelům, jak dosáhnout větších obratů

Větší rozdíl mezi mzdami mužů a žen je v rámci EU už jen v Estonsku, ukázala nová studie

reklama