reklama

Češi v Evropě Ondřeje Housky: Extrémní hudba je pro jednoho mučení, pro jiného ideální způsob, jak strávit den

Autor HN
Čtěte více: metal | hudba | festival
  • Extrémní hudbu většina populace odsuzuje jako odpudivou směs randálu a nelidských skřeků.
  • Přitom jde o velmi propracovanou, technicky velmi náročnou a hloubavou muziku.
  • V pevnosti Josefov u Jaroměře ve středu začíná festival Brutal Assault, kam míří skoro 20 tisíc fanoušků extrémního metalu.
V pevnosti Josefov u Jaroměře ve středu začíná festival Brutal Assault. Přijede skoro 20 tisíc fanoušků extrémní hudby. V pevnosti Josefov u Jaroměře ve středu začíná festival Brutal Assault. Přijede skoro 20 tisíc fanoušků extrémní hudby. Foto: ČTK

Lidé vynalezli spoustu různých způsobů mučení. Na ten asi nejoriginálnější přišli Američané během své okupace Iráku. Ve věznici Abú Ghrajb vězňům nahlas pouštěli hudbu. Číslo jedna na jejich seznamu trýznivých písní? Deathmetalová skupina Deicide (Bohovražda).

Pro někoho mučení, pro jiné ideální způsob, jak strávit den. Kdyby mi někdo hodiny a hodiny nahlas pouštěl Deicide, udělal by mi radost. Třeba jejich albem Once Upon the Cross.

Jasně, o extrémní hudbě převládá spousta předsudků. Když člověk vidí jejího fanouška, často se lekne: dlouhé vlasy, černé tričko, většinou se zakrváceným logem nějaké kapely. Nebo s obráceným křížem.

Glen Benton, zpěvák zmiňovaných Deicide, ho má vypálený na čele. A to, co produkuje, by asi většina lidí nazvala nestravitelným hlukem doplněným o bláznivé skřeky, nikoliv hudbou.

Takový postoj ale jen ukazuje, jak je dnešní svět povrchní.

"Na extrémní hudbě se mi líbí její hloubka," říká Tomáš Fiala, pořadatel festivalu extrémní hudby Brutal Assault, který v pevnosti Josefov u Jaroměře začíná ve středu.

"Když člověk takovou hudbu slyší poprvé, přijde mu neposlouchatelná. Když si ji poslechne popáté, tak se k ní může přiblížit. A když ji slyší popatnácté, zjišťuje, že tam jsou drobné nuance, krásné melodie. Určitě to je muzika, která není lehce stravitelná na první dobrou.
Ale zároveň to znamená, že se člověku jen tak neomrzí."

Poetika i násilí

Extrémní hudbu, jako je zmiňovaný death metal nebo třeba black metal, doom metal nebo deathcore, nemůžete poslouchat jako kulisu. Musí to být pozorný poslech. Vyžaduje stoprocentní soustředění.

"Je to tedy přesně naopak než u mainstreamové popové hudby. Ta je založená na tom, že ji člověk může poslouchat jen jako pozadí, a přesto v něm něco zanechá. Podle mě to je ten nejzákladnější rozdíl mezi extrémním metalem a popem," myslí si Tomáš Fiala.

Je smutné, že zasaženi slepotou,

sbíráme trny namísto květin.

To zpívá doommetalová skupina My Dying Bride a tenhle citát vyjadřuje i fakt, že by se lidé neměli nechat odradit na první poslech málo přístupnými tóny, které tyto kapely produkují. Když jim posluchač dá čas, odhalí v jedné písni tolik melodií, kytarových vyhrávek nebo změn tempa, že by z nich popoví umělci poskládali celé album, a ještě by za to sklidili zasloužený úspěch.

Není pak divu, že hra představitelů technického death metalu − namátkou kytaristé Chuck Schuldiner (skupina Death), Karl Sanders (Nile) nebo bubeník Gene Hoglan (Death, Testament) − je tak náročná a propracovaná, že se o ní píšou články v odborných
hudebních časopisech.

Nebo že se jí, jak říká v rozhovorech, inspiruje jeden ze současných nejslavnějších dirigentů a skladatelů klasické hudby Esa-Pekka Salonen.

Na festivalu Brutal Assault od středy až do soboty zahraje přes 100 většinou extrémně metalových kapel, přijede skoro 20 tisíc fanoušků.

Je to největší přehlídka tohoto typu muziky ve střední a východní Evropě.

Zdaleka ne všechny skupiny tohoto ražení ovšem mají tak poetické texty jako zmiňovaní My Dying Bride. Spousta z nich zpívá o násilí.

Díváte se, jak vám usekávám nohy,

pak ruce.

Takhle vás zabije ten,

kterého jste zradili.

Tento text od skupiny Cannibal Corpse je jen drobnou ukázkou tvorby řady extrémně metalových kapel. "Negativní emoce má v sobě každý. I díky této hudbě se lidé s těmito emocemi můžou vyrovnat a ventilovat je nějakým přirozeným způsobem, aniž by někomu ubližovali," říká o tom Tomáš Fiala. Extrémní hudba je podle něj "pozitivní realizace negativní energie".

Dívat se na horory nebo číst si podobně morbidní tvorbu francouzských prokletých básníků nikoho nepopuzuje. V hudbě to ale většina populace za normální nepovažuje.

Ovšem ti, kteří chápou, že jde o nadsázku, extrémní formu vyjádření nějakých pocitů, této muzice většinou propadnou.

Vezmi nůž a napiš Slayer

Tenhle zápal před dvěma lety potvrdila analýza, kterou si na základě dat svých uživatelů nechala udělat streamovací hudební služba Spotify. Vyšlo jí, že "metalisté" jsou své hudbě jednoznačně nejoddanější. "Ať už jde o to, že si nechají vytetovat logo své oblíbené skupiny, nebo jsou ochotni urazit mimořádné vzdálenosti, aby viděli festival nebo koncert, metalisté jsou neobyčejně oddaní svým oblíbeným skupinám a celému žánru," okomentoval tehdy výsledek analýzy Bob Lugowe z nahrávací společnosti Relapse Records. Když jsme u toho tetování, fanoušci trashmetalových Slayer se onehdy bavili tím, že si logo této skupiny sami vyrývali nožem na předloktí.

Fanoušci metalu chodí na koncerty, ve velkém utrácejí za trička a jiné doplňky. Chtějí, aby bylo na první pohled vidět, jakou hudbu poslouchají.

"Metal má pro své posluchače větší duševní přesah než běžná muzika. Platí, že metalový fanoušek v průměru za hudbu utrácí víc než fanoušek jiného druhu hudby. V rámci životních priorit je to pro něj zkrátka na vyšším stupínku," říká Tomáš Fiala.

Jeho kolega z pořadatelského týmu Brutal Assaultu Martin "Shindy" Brzobohatý přidává statistiku.

Návštěvníci festivalu každý rok koupí až sedm tisíc kusů festivalového merchandisu. Tedy trička, mikiny, ale třeba i dámské kalhotky s velkým nápisem Brutal Ass na zadní straně. K tomu přidejme ještě trička a další zboží s logy jednotlivých kapel, jejichž prodej jde do tisíců. Jak říká hiphoper a autor knihy o subkulturách Vladimír Brož alias Vladimir 518, metal je dnes jedinou menšinovou hudební kulturou, která skutečně funguje.

V Česku se koná jeden z největších festivalů extrémní hudby na světě, ale české skupiny na něm hrají jen zcela doplňkovou roli. Není jich přitom málo. Podle internetové databáze Encyclopaedia Metallum v Česku připadá 120 metalových kapel na milion obyvatel. To ani zdaleka nestačí na Finsko, Norsko nebo Švédsko, ale je to zhruba stejně jako v Německu. Poláky porážíme naprosto bezpečně.

A přitom polské deathmetalové skupiny jako Vader, Decapitated a především Behemoth jsou světově proslulé. V Česku nenajdeme jedinou kapelu, která by to o sobě v rámci extrémní hudby mohla říct.

"Podle mého názoru je to čistě věc rozdílu mezi českým a polským naturelem," tvrdí Bronislav "Bruno" Kovařík, hlavní postava deathmetalové skupiny Hypnos, asi největší v Česku. "Pro Poláky je typická určitá zarputilost. Když dělají muziku a mají kapelu, tak to dělají naplno, nehledí nalevo napravo. Je jim jedno, jestli je vyhodí z práce a budou dva roky přežívat na chlebu a vodě."

Bruno si pamatuje na začátky Behemothu, kdy tato skupina dlouhé roky téměř každodenně koncertovala, i když za zcela směšný honorář. Ale postupně si vybudovala obrovské renomé. Dnes Behemoth patří mezi naprostou světovou špičku extrémní hudby, na jejich koncerty chodí tisíce lidí, vydělávají velké peníze.

O tom mohou české kapely jen snít. Kdysi měla k velkému úspěchu nakročeno skupina Krabathor, ve které hrál "Bruno" Kovařík na baskytaru. Alba Lies a Orthodox, vydaná zhruba před dvěma desítkami let, měla špičkovou úroveň, Krabathor jel evropské turné, podíval se i do Spojených států nebo Jižní Afriky. Kvůli osobním neshodám se ale rozpadl. "Krabathor se mohl stát velkou kapelou, třeba na úrovni Vaderu. Potenciál na to měl," myslí si Tomáš Fiala z Brutal Assaultu.

Dnes nic takového není na obzoru.

"Úplně to nekoresponduje s příslovím 'co Čech, to muzikant'. Ale ono to muzikantství má víc aspektů. Není to jen hudební sluch, ale i schopnost přijít s něčím originálním," upozorňuje Fiala. Neplatí to jen u extrémní hudby. Která česká skupina, v kterémkoliv žánru, je ve světě skutečně známá? Tedy když pomineme Karla Gotta s jeho kultovním statusem u východoněmeckých důchodkyň.

K tomu, aby se člověk prosadil, samozřejmě potřebuje i hodně štěstí. Snad ho tedy bude mít pražská deathmetalová skupina Heaving Earth, která o sobě po krůčcích dává vědět i za hranicemi Česka.

Její poslední album Denouncing the Holy Throne je nesmírně propracované, technicky dokonalé, plné brutálně ostrých, nádherných melodií. Zní, jako by ho nahrála nějaká velká kapela z americké Floridy, líhně death metalu.

Návštěva festivalu Brutal Assault může být vhodnou příležitostí, jak proniknout do hudby, která má pro laika až odpudivou skořápku, ale uvnitř skrývá velmi promyšlený, upřímný a inteligentní obsah. "Člověk, který na tom festivalu byl, ta dvě slova − Brutal Assault, tedy Brutální útok − vnímá úplně jinak než ten, který na něm nebyl," tvrdí Tomáš Fiala.

"Laici" to ale mohou zkusit zase až za rok. Letos už mají na Brutal Assaultu vyprodáno.

Ondřej Houska
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Platíte Čechům třetinu toho co svým lidem, vzkázal Sobotka Francouzům. Pracovníci z východu sráží naše mzdy, říká zase Macron

Liglass nám doporučoval přímo Zeman, tvrdí kancléř kyrgyzského prezidenta. Tendr ale prý proběhl korektně

Uber poprvé přichází o přízeň části investorů, snižují ocenění jeho akcií. Čtveřici fondů se nezamlouvají skandály firmy

Češi zkonstruovali unikátní mobilní pivovar v kontejneru. Pořídit si ho může každý, vyrobí až sto tisíc piv ročně

Český start-up Spendee se zařadil mezi 33 nadějných firem světa, které podpoří Google

reklama