reklama

David Gaberle fotografuje města, která mu nedělají dobře. O jeho knize už píší i v Anglii

  • Fotograf David Gaberle vydal knihu Metropolight, v níž zachytil radikálně odlidštěné ulice světových metropolí.
  • Fotit začal, když pocítil úzkost z přelidnění.
  • "V zaplněných veřejných prostorech jsem prožíval stavy dost podobné panickým atakám," říká.
jarvis_596781e7498eda17e6f05a9e.jpeg Na fotografiích Davida Gaberleho jsou lidé neostrými doplňky sklobetonových metropolí. Foto: David Gaberle

Fotograf a antropolog David Gaberle ještě ani nestihl rozeslat výtisky své knihy všem donátorům, kteří příspěvkem přes internet její vydání umožnili, a už o ní psaly British Journal of Photography i deník The Guardian. Kniha fotografií nazvaná Metropolight fascinuje netečnou, supermoderní krásou velkoměst.

Mrakodrapy a ulice ozářené sluncem jsou plné života. Jako by si vyměnily roli s lidmi, kteří se stali jen mechanicky se přemisťující masou. Právě masovost, přelidněnost Londýna, ve kterém Gaberle studoval univerzitu, přivedla v roce 2012 tehdy jednadvacetiletého Čecha k fotografování.

"Nebyl jsem na tom v té době psychicky úplně dobře a v zaplněných veřejných prostorech jsem prožíval stavy dost podobné panickým atakám. Na radu kamarádky jsem si s sebou začal nosit foťák, abych se od okolí trochu odstřihl. Zjistil jsem, že se při koukání do hledáčku cítím bezpečněji a vnímám podstatně menší množství informací, které mě předtím znervózňovaly," vzpomíná Gaberle, který ovšem nezůstal jen u autoterapie: "Ve focení je zároveň také element nějakého umocnění, který mi byl velmi příjemný. Nadchl jsem se a řekl si, že když mi fotografie takhle rychle pomohla, tak musím to médium zkoumat dál. Dlužím mu to."

Vrhl se tedy do studia, absolvoval několik fotokurzů, nejdůležitější byl workshop s fotografem Georgijem Pinchasovem z agentury Magnum Photos. Nejvíc Gaberleho ale posunula vlastní praxe, když se mu fotografování stalo hlavní náplní života.

V roce 2015, kdy na University College London přerušil studium, si David Gaberle vyzvedl všechny úspory a naplánoval osmiměsíční cestu po světových metropolích.

"Původně jsem vybíral podle nějakého indexu, jenž na základě několika kritérií vyhodnocoval, která města jsou nejmetropolitnější. Musel jsem si to pak upravit a nahradit třeba Peking australským Sydney, protože v Číně už jsem se chystal do Šanghaje a nechtěl jsem dvě města z jedné země," říká fotograf, pro kterého bylo také důležité, aby v daném městě stálo hodně mrakodrapů a budov ze skla. "Ty v konkrétní denní dobu odrážejí světlo přímo na ulici. Proto právě třeba spíš Šanghaj než Peking."

Vydal se na cestu do deseti měst. V Londýně a New Yorku přespával u známých, jinde využíval couchsurfing. "To je platforma, přes kterou vám lidé nabízejí ubytování zdarma s tím, že vy to třeba z domova děláte také," vysvětluje fotograf, který pouze v Tokiu párkrát spal na ulici.

Během své cesty Gaberle naexponoval několik desítek tisíc snímků, do knihy nakonec vybral pouze pětatřicet fotografií, nejvíc z oblíbeného Tokia.

Vytvořený soubor sice není zcela originální, odlidštěnost městského života i dominanci obří architektury lze nalézt také u jiných fotografů, Metropolight ale přitahuje svou radikálností.

Kniha

David Gaberle, Petr Volf
Metropolight
Nakladatelství KANT 2017, 84 stran, 432 korun

David Gaberle si vybral jinou metodu než tu tradičně spojovanou s pouličními fotografy, kteří pozorují lidi, navazují kontakt a hledají příběh. Gaberle se setkání vyhýbá. Autisticky pozoruje vnější podobu, lidé jsou stíny, siluety, neostré doplňky sklobetonové metropole. Musí tak svá města fotit, aby v nich mohl volně dýchat.

"Abych se přiznal, tak tomu sám úplně nerozumím," odpovídá na otázku, proč vlastně velkoměsta vyhledává, když mu nedělají dobře. Nakonec ale nalezne odpověď: "V menších městech se nudím a velká mě rozčilují, ale zároveň fascinují. Věřím, že velkoměsta člověka mohou zničit, ovšem objevuje se v nich i spousta kreativity, kterou jinde nenajdete."

Města podle Davida Gaberleho nejsou falešná, ale extrémně odcizená. Paradoxně i tak se dá vyprávět o nejhlubších citech.

Magdalena Čechlovská
Přeposlat
Diskuse
reklama

Už není kde brát lidi. České firmy proto experimentují s roboty, investice se vrátí do 195 dní

V Pietro Filipi je třeba hodně věcí změnit, říká nový majitel Michal Mička. Zlepšit chce pánskou kolekci

Na Václavském náměstí vystoupili i prezidentští kandidáti. Horáčkovi to nebylo umožněno, Hilšer mu nabídl část svého času

Kdo mohl, už utekl. Venezuela je na pokraji bankrotu, ke dvěma milionům migrantů přibudou další

Tisíce lidí si připomněly události 17. listopadu. Babiš s Okamurou sklidili kritiku

reklama