reklama

Nový film o planetě opic obsahuje vzrušující akční scény, bez ideologie vypráví o strachu bílých mužů

Čtěte více: filmová recenze | Reeves Matt
  • Do kin přichází Válka o planetu opic.
  • Film převrací perspektivu. Vyjadřuje strach bílých mužů z toho, že jejich vláda končí a nahradí je kdokoli jiný, doposud přehlížený.
  • Opice se čím dál víc polidšťují a tím přebírají i víc negativních lidských vlastností.
jarvis_59664656498e6104b96a12f0.jpeg Díky pokročilé animaci vypadají filmoví lidoopové stále lidštěji a z tváří jim lze číst emoce. Jako kdyby se v nich probouzelo lidství. Foto: Cinemart

Na počátku stál satirický román Pierra Boulleho, kde opice nosily obleky jako angličtí gentlemani. První, podstatně dramatičtější americká filmová adaptace z roku 1968 navazující na Boulleho Planetu opic představila opičí civilizaci jako směs středověku a orientální despocie a přišla s nepřekonatelnou pointou: americký astronaut objeví na pláži zasypanou sochu Svobody a usoudí, že se jedná nikoli o vzdálenou planetu, ale Zemi po apokalypse.

Několik následujících filmů pracovalo s motivem cesty zpět časem, kdy potomek opic z budoucnosti způsobí v naší současnosti zvířecí revoluci. Nová (dosavadní) trilogie, jejíž první díl vstoupil do kin v roce 2011, druhý o tři roky později a třetí má premiéru dnes, vše restartuje.

Zprvu není jisté, co přijde v budoucnu, ale sledujeme, jak lidé vědeckými experimenty na zvířatech způsobí vlastní zkázu − rozšíření původně smrtícího viru, který v nové mutaci proměňuje lidi na nemluvná zvířata, zatímco opice se naopak stávají stále vyspělejšími.

Třetí díl nazvaný Válka o planetu opic již zachycuje situaci, kdy inteligentní šimpanz Caesar vede v severoamerických lesích několikasetčlennou tlupu různých druhů lidoopů, z nichž většina ovládá alespoň znakovou řeč, jízdu na koni a střelbu ze samopalu. Někteří dokonce dovedou říct i pár slov.

Proti nim coby zástupci lidí stojí již pouze zfanatizovaní vojáci pod vedením plukovníka McCullougha v podání tradičně vyšinutého Woodyho Harrelsona.

Oproti hodně akčnímu druhému dílu si ve třetí části stejný režisér Matt Reeves zakládá na pomalém emocionálně vypjatém vyprávění, kdy víceméně v každé scéně zkouší různě zrcadlit vztahy mezi zvířecími a lidskými kategoriemi.

Lidoopové vypadají díky mimořádně pokročilé animaci stále lidštěji, a vzhledem k tomu, že jsou "nazí" a často jim hledíme detailně do tváře, mají i obnaženější emoce − jako by před námi paradoxně vyvstávalo nově se probouzející lidství.

Naopak vojáci se chovají jako masa, v níž jsou jednotlivci zbavení duše a jejich výhrůžně pomalované tváře vyhlížejí spíš démonicky než lidsky. U opic se ve stále větší míře projevuje soucit a ochota chránit i bezbranné lidské děti, zatímco v lidech se prohlubuje bezcitnost a ochota jít přes mrtvoly i vlastního živočišného druhu.

Při sledování stočtyřicetiminutového snímku si často připadáme nikoli jako u trikového válečného blockbusteru, ale spíš jako u uměleckého filmu, jaké se dříve točily v Sovětském svazu a bylo v nich hodně mrazu, sněhu a deště.

Akční scény jsou přitom natočeny velmi vzrušujícím a přehledným způsobem, většinou také za světla, takže je v nich dobře vidět, co se děje. V tomto ohledu za své peníze dostane divák hodně. Film, který vznikl jako součást komerční mašinerie, tedy neslouží jako čistá oddechová zábava. Onou hlavní emocí, již má vyvolávat, je stud.

Celá série Planeta opic byla už v 60. letech součástí vlny emancipace dosud utlačovaných etnických skupin. Původní filmy využívaly různých kulturních stereotypů tak, že gorily reprezentovaly Afroameričany, šimpanzi zase Asijce a orangutani byli za bělochy.

V nové sérii se to komplikuje. Všechny druhy opic žijí v rezervaci jako "indiáni" a jejich guerillový boj připomíná kohokoli od kubánských partyzánů až po členy Vietcongu. Podstatné přitom je, že tentokrát přejímáme perspektivu těch, kteří byli dříve přehlíženi a líčeni jako primitivové i hrozba pro západní civilizaci. V posledku nakonec nejde o souboj barbarů a civilizovaných jedinců, ale o převrácení perspektivy, kdy se jinak vždy privilegovaní běloši stávají těmi nejohroženějšími.

film

Válka o planetu opic
Režie: Matt Reeves
Distribuce v ČR: CinemArt, česká premiéra: 13. července

V souvislosti s aktuálním společenským vývojem tak Válka o planetu opic vyjadřuje strach bílých mužů, že jejich vláda na Zemi končí a nahradí je kdokoli jiný z těch, na něž se dosud nahlíželo jako na podřadná zvířata.

Jasnou ideologii ale film Válka o planetu opic nenabízí. Hlavní hrdina Caesar se postupně proměňuje ve svého bývalého nenávistného protivníka Kobu a s plukovníkem McCulloughem proti sobě stojí jako generál Custer proti Sedícímu býkovi.

Ačkoli se Caesar ocitne chvíli také na kříži jako Kristus a opice v pracovním táboře působí coby Židé v koncentráku, děje se spíš to, že čím víc se opice polidšťují, tím víc přebírají i negativní lidské vlastnosti. Jiný podobný hit, který člověka uvádí do takového hodnotového zmatku, v současném Hollywoodu není. 

Kamil Fila
Přeposlat
Diskuse
reklama

Režim KLDR je zvrácený. Pokud nás bude ohrožovat, nezbude nám než Severní Koreu zcela zničit, prohlásil Trump v OSN

Do Prahy přichází čínský start-up na sdílení kol ofo. Začneme se 300 koly, která se sama zamknou, říká muž, který firmu přivedl

Češi bývali i premianty Evropy. Podívejte se do dob, kdy se ekonomicky vyrovnali Norům, Rakušanům a válcovali Finy

České automobilky letos vyrobily 940 tisíc osobních aut, o 5,7 procenta více než loni. Méně vozů vyprodukovala jen kolínská TPCA

Daňoví úředníci neustáli tlak politiků, když začali plošně prověřovat korunové dluhopisy, říká bývalá Babišova náměstkyně Hornochová

reklama