reklama

Štrougalova funková extáze. Debutový román Karla Veselého popisuje fiktivní kapelu pozdního komunismu

  • Velkolepou fiktivní kapelu z pozdní éry komunismu ve svém románu Bomba*Funk popisuje hudební novinář Karel Veselý.
  • Na kytaru hraje Antonín Panenka, na trubku Ladislav Gerendáš, zpívá Lubomír Štrougal.
  • Cíl? Ukončit obecnou letargii a lhostejnost vůči myšlence komunismu.
jarvis_5964e0b0498e6104b9645ce5.jpeg Ať je vaše hudba kreativní ako Slušovice, plná energie ako Dukovany, žehná Gustáv Husák kapele Funky Leninz. Foto: David Böhm a Jiří Franta

Měli jsme zakázané kapely i písničkáře − ale co kdyby velké a vášnivé spiknutí, srdce planoucí pro rytmus a decibely, existovalo také mezi komunisty? Román nazvaný Bomba*Funk, jejž nyní vydal hudební publicista Karel Veselý, vypráví o hudebním organizátorovi Jiřím, který roku 1988 od prezidenta Husáka dostane tajný úkol: ukončit obecnou letargii a lhostejnost vůči myšlence komunismu tím, že založí novou rockovou kapelu. Bude nejlepší ze všech, "atomová", a v mladých srdcích vzbudí nadšení, jaké Husák pamatoval z poválečného období, "kdy lidé ještě zpívali a tančili".

V nápadu o fiktivní funkové sestavě se zvláštně prolíná víra v komunismus s entuziasmem, jakého jsou schopni skuteční stoupenci subkultur. A se středoevropskou národní povahou zásadně kontrastuje Husákovo rozhodnutí, že revoluce proběhne skrze výbušnost afroamerické muziky: má být nastolen "všeobecný funk".

V knize nakonec o alternativní dějiny totalitní éry jde poměrně málo − i když jsou reálie Československa 80. let minulého století vděčným zdrojem groteskního kontrastu a mnoha gagů. "Ať je vaše hudba kreativní ako Slušovice, plná energie ako Dukovany a ať má sílu zvednout porodnost v Československu alespoň o 10 procent," žehná Husák svou českoslovenštinou kapele Funky Leninz.

Ta však nejprve musí vzniknout: a už od prvních kapitol čtenář zjišťuje, že tohle bude hlavně příběh o zvláštních silách, jež probouzí hudba a dění kolem ní. Demiurg Jiří v příběhu konstatuje, že z českých muzikantů nikdy nic funkově explozivního nevydoluje: kapelu tedy postaví na nemuzikantech, kteří mají bavičskou jiskru.

Na post kytaristy je získán fotbalista Antonín Panenka − v knize je láskyplně a podrobně vylíčena jeho legendární penalta, jež v Bělehradě 1976 učinila Čechoslováky mistry Evropy. Dál v podivném tělese koexistují na baskytaru komik Josef Dvořák, trumpetista od Ivana Mládka Ladislav Gerendáš, amatérský romský bubeník Lájoš a chladný profesionál Felix Slováček. Ten je však během příběhu odhalen jako donašeč.

Kapelu korunuje nalezení zpěváka a vizionáře, jímž není nikdo jiný než komunistický expremiér Štrougal. Mimochodem, křestní jména se v příběhu vyskytují minimálně, evokuje se tak styl režimních hlášení a protokolárních výpovědí.

Štrougal je v pojetí autora knihy tajemný donchuán, který v předělávkách písní od Jamese Browna může vysoptit léta utlumovanou energii a na scéně se zběsile točí kolem své osy jako derviš. Vystupuje nepoznán − v sovětské válečné uniformě, ušance a černých brýlích: taková kombinace je dobře reprezentativní pro mix komunistických a popkulturních odkazů, které autor knihy Karel Veselý hněte do jediné materie.

Ve vrcholném období má kapela skutečně atomovou energii: od pozitivní harmonizace "národa pod jedním rytmem", jak zní černošské heslo, až po ničivou akci, jež velký sál pražské Lucerny zanechá v troskách.

Byl by omyl čekat, že kniha Bomba*Funk je čistým humorem. Fantaskní fikci zprvu dominuje formativní příběh kapely: sledujeme první zkoušky, první úspěšné koncerty, autorské pokusy, natáčení desky, boj se zákazy… Tohle se bude zvlášť dobře číst příznivcům popkultury − i když Veselý snad každou situaci griluje v absurditě a pomáhá tak obecnějšímu vyznění.

Vášnivost a extáze funku se otiskuje i do energie textu: Veselému se podařilo vypsat štěstí ze splynutí s muzikou a tak trochu i vesmírem. Postupně se do příběhu vkrade melancholie: to když síla hudby začne do osudu Funky Leninz zasahovat negativně a skupina vidí, že se vše vzdaluje původním úmyslům.

Kniha

Karel Veselý
Bomba*Funk
2017, Nakladatelství BiggBoss, ilustrovali David Böhm a Jiří Franta, 314 stran, 290 korun

Přes všechnu obraznost se vyprávění zastavuje u mnoha úvah − třeba o roli sexu v totalitním životě (sex a funk mají mnoho společného) nebo o hudbě, která jde za slova a vede k menším nedorozuměním, než když spolu lidé mluví. Knihu tak lze číst i jako asociativní sbírku řady mikroúvah.

Knihou Bomba*Funk v žánru beletrie debutuje zkušený a renomovaný hudební publicista Karel Veselý, který do novely jasně otiskl svůj profesionální zájem a léta rešerší: příběh z hudebního prostředí má díky tomu bohatý a dost zábavný fantaskní rozměr. Je znát, že svou mystifikační fantasy si Veselý po léta hýčkal.

Zároveň má vydání dobé načasování. Připomíná se tu, že afrofuturistické mýty, spojené s kapelami Parliament−Funkadelic či Sun Ra Arkestra, jsou utopiemi o rovnostářském světě, formálně blízkými původním myšlenkám komunismu. Ovšem kdo by v knize chtěl vidět oporu pro současný comeback levicových ideologií, nebude to mít jednoduché. Finále románu "odhaluje", že jak Husák, tak Marx mysleli leccos jinak, než se může zdát. Víc by s ohledem na čtenářský zážitek nebylo fér prozradit.

Styl knihy utváří i limituje lehce toporný jazyk vypravěče, dobový, v něčem loajální k režimu. Bomba*Funk je na některých místech debutantsky mnohomluvná, škoda že jí nakladatelství BiggBoss rapera Vladimira 518 nedopřálo přísnějšího editora. Ale i tak je to jedna z nejpoutavějších fikcí sepsaných na bázi alternativní historie Československa. Ve "starém" příběhu proudí ideje, na které dnes tak či onak myslíme: a hudební fanoušci tu jako bonus najdou řádnou porci emocí a gagů ze svého světa.

Pavel Klusák
Přeposlat
Diskuse
reklama

Už není kde brát lidi. České firmy proto experimentují s roboty, investice se vrátí do 195 dní

V Pietro Filipi je třeba hodně věcí změnit, říká nový majitel Michal Mička. Zlepšit chce pánskou kolekci

Na Václavském náměstí vystoupili i prezidentští kandidáti. Horáčkovi to nebylo umožněno, Hilšer mu nabídl část svého času

Kdo mohl, už utekl. Venezuela je na pokraji bankrotu, ke dvěma milionům migrantů přibudou další

Tisíce lidí si připomněly události 17. listopadu. Babiš s Okamurou sklidili kritiku

reklama