Začalo to ve skotském Edinburghu a může za to pivo. Když roku 2001 skotský rodák žijící v Praze Steve Gove navštívil největší světový divadelní festival Fringe, znovu přemítal, proč podobná akce neexistuje v Praze. V hospodě s českou tematikou, příznačně pojmenované Pivo, ve slabé chvilce zorganizoval tiskovou konferenci. A na ní oznámil založení festivalu Prague Fringe.
Tehdy samozřejmě netušil, jak ho uspořádat. Rok nato ale festival skutečně vznikl, uvedl patnáct anglickojazyčných představení a přivítal zhruba 400 lidí. "Nevěděli jsme, jestli tomu říkat úspěch, nebo ne," přiznává Gove před dnešním zahájením dalšího ročníku.
Tentokrát už je na programu 236 představení od 50 souborů. Během devíti dnů se budou hrát po celé pražské Malé Straně, od A studia Rubín až po Divadlo Kampa.
Experimentální divadlo, komedii, tanec či hudbu, které Fringe nabízí, loni vidělo zhruba 6000 lidí, kteří dle propočtu festivalu v Praze utratili 1,7 milionu korun.
Přes 60 procent návštěvníků Prague Fringe tvoří cizinci, kteří přijíždějí výhradně za festivalem. Patnáct procent diváků představují cizinci žijící v Praze a zbývajících 25 procent Češi. "Většinou jde o mladší lidi, kterým vyhovuje mezinárodní atmosféra festivalu," odhaduje Gove.
Právě atmosféra odlišuje pražský Fringe zhruba od 40 stejnojmenných přehlídek, které ve světě vznikly od chvíle, kdy byl roku 1947 založen původní Fringe v Edinburghu. Tam se do programu může přihlásit kdokoliv. Naopak pořadatelé pražského Fringe zhruba z 250 přihlášek každý rok vyberou pětinu. Se svými kolegy pak Gove zajišťuje produkci a reklamu, aby se účinkující mohli soustředit na svůj výkon a měli čas seznamovat se s kolegy i diváky.
"Edinburgh je nesmírně soutěživý, vždy se s někým přetahujete o pozornost. V Praze máte pocit, že vám všem jde o stejnou věc, cítíte se jako součást velké rodiny," popisuje britský dramatik Henry Naylor, který vloni Prague Fringe navštívil poprvé.
V Británii je jedenapadesátiletý Naylor hvězdou − roky pro televizi psal scénáře populárního loutkového satirického pořadu Spitting Image. Roku 2001 ale v rámci příprav pořadu pro BBC navštívil Afghánistán a to mu změnilo život. "Když jsem v uprchlickém táboře v Kábulu viděl, kolik lidí ve válce přišlo o končetiny, už jsem o dění na Blízkém východě dál nemohl psát komedie," vysvětluje Naylor, proč od té doby dokončil tři vážné divadelní hry, dnes spojené do trilogie Arabian Nightmare.
První díl se zabývá týráním v irácké věznici Abú Ghrajb, ten druhý provokuje hledáním paralel mezi manželkami džihádistů a emancipovanými ženami z viktoriánské éry. Právě za tuto hru Naylor vloni získal cenu na festivalu Prague Fringe.
Letos přiváží hru Angel o Kurdce, která se přidá k odboji a stane se odstřelovačkou poté, co její rodné město Kobani ovládne Islámský stát. Hra vycházející ze skutečného příběhu už měla úspěch v Edinburghu, australském Adelaide, Londýně či New Yorku.
Hlavním tématem letošního Fringe je současná politická situace. Na programu jsou dramata o brexitu, vládách špehujících vlastní občany či inscenace, v níž reinkarnace nacistického pohlavára Rudolfa Hesse nad současnou situací uvažuje, zda nacisté kdysi opravdu prohráli.
Kdo dává přednost komediím, může navštívit dvě představení pákistánské komičky Sajeely Kershiové. Ta se narodila do muslimské rodiny, od šesti let však vyrůstala v Británii.
"Celý život mě někdo škatulkoval," vysvětluje, proč dnes tyto škatulky rozbíjí příběhy o kulturních odlišnostech a proč vybízí diváky, aby do nich přispívali vlastními historkami. "Rychle si uvědomíte, že nemáme problém s uprchlíky, nýbrž problém, o nějž se všichni dělíme," říká.
Jednotlivá představení na Fringi většinou trvají necelou hodinu a stojí nanejvýš 150 korun, pro studenty ještě méně. Člověk tak za večer snadno zvládne i čtyři inscenace a ještě se seznámí s herci či dalšími fanoušky. K tomu bude letos sloužit domovská hospoda Fringe − pražská Malostranská beseda.
