reklama

Recenze: V Lorkově hře v Národním divadle má každé slovo váhu, za činy se platí životem

  • Národní divadlo uvedlo premiéru Krvavé svatby v režii dua SKUTR.
  • Pohled na jeviště je od začátku okouzlující.
  • Vše se tu naplňuje neúprosně, ve starozákonní jednoduchosti. Každé slovo má váhu, za činy se platí životem.
Snímek z inscenace Krvavá svatba v pražském Národním divadle. Snímek z inscenace Krvavá svatba v pražském Národním divadle. Foto: Martin Špelda

Nad baladickým dějem Krvavé svatby básníka Federika Garcíi Lorky visí v pražském Stavovském divadle svazek bílých zářivek, který vyvolává pocit palčivého španělského slunce. Připomíná i paprsky světla na barokních obrazech, znamení Boží přítomnosti, která vstupuje do lidských osudů.

Hudebně a choreograficky komponovanou novou inscenaci takto "osvítilo" režijní duo SKUTR − Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský.

Svět Lorkovy hry se inspiruje životem andaluského venkova. Vše se tu naplňuje neúprosně, ve starozákonní jednoduchosti. Příběh matky, která přichází o posledního syna, a nevěsty, která ho v den svatby opouští s jiným, je předurčen od prvních vět textu.

"Dej mně nůž," říká syn matce, když jde pracovat do vinice. Vyvolá tak obraz těch, kteří se jí z pole vrátili mrtví, i předtuchu spojenou s budoucí nevěstou: "Vyslovím její jméno a jako by mě kamenem do čela uhodil."

V Krvavé svatbě má každé slovo váhu, za činy se platí životem. Přímočaré dialogy prostupují silné obrazy, jejichž symbolika je svázaná s přírodou, každodenní venkovskou zkušeností a tradicí.

Části textu zní ve verších a odkazují k lidové poezii, ovšem vnímané v kontextu meziválečné moderny, zvláště surrealismu − vždyť k Lorkovým přátelům patřili filmový režisér Luis Buñuel, malíř Salvador Dalí i spisovatel Jorge Luis Borges.

Pro současné divadlo je Krvavá svatba lákavý materiál. Ale pro čisté, nelomené emoce a gesta, bez nichž archetypální významy i poezie zůstávají mrtvou veteší, hledá činoherní herectví jazyk jen obtížně. Ne náhodou je jedno z nejpřesvědčivějších ztvárnění Krvavé svatby filmové a taneční − stejnojmenné dílo režiséra Carlose Saury a tanečníka a choreografa Antonia Gadese z počátku osmdesátých let minulého století.

SKUTR, který opakovaně pracuje s hudbou, folklorními motivy a "taneční" stylizací hereckého gesta, má k Lorkově látce blízko i obsahově − ritualizovaná archetypální témata jako láska a smrt, vztah matky a syna, muže a ženy, člověka a přírody se v jeho dramaturgii opakují v mnoha obměnách a kontextech.

Krvavá svatba, kterou Kukučka a Trpišovský inscenovali s činoherci z Národního divadla a týmem osvědčených spolupracovníků, je opět velmi múzická a vizuálně strhující práce. Španělský folklor se tu prolíná s moravským a slovenským. V kulturně propojeném světě to dává smysl. Situace svatby, lásky a smrti jsou univerzální. Lorkovy verše "Nevěsto v bílém šněrování, dneska děvčátko, zítra paní" až nutkavě připomínají moravskou píseň "Dneska nevěsta, zajtra žena…".

Pohled na jeviště je od začátku okouzlující: působivě nasvícená "biblická" krajina Jakuba Kopeckého se stromečky růží a oliv v květináčích, brilantní kostýmy Simony Rybákové, v nichž se prolíná tradiční španělská silueta a barevnost se současností, zvuk kytary a zpěv, choreografie žen s pletacími jehlicemi, "spřádání" klubek osudu… Do toho dialog "o noži" Matky Taťjany Medvecké a Ženicha Patrika Děrgela s přesně kladenými důrazy.

Divadlo

Federico García Lorca: Krvavá svatba

Režie: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský)

Stavovské divadlo, Praha

Nejbližší reprízy 23. a 29. března a dále 16. a 30. dubna

Herecká souhra, pro tento typ inscenace nezbytná, bez výhrad klape, všichni herci se dobře hýbou, zpívají, cítí rytmus. Postupně se ocitneme v domě nevěsty vymezeném čistým bílým obdélníkem nebo ve stodole se zemědělskými stroji a cirkulárkou. Ke slunečním paprskům přibude působivá zrcadlová luna.

Ocitáme se v universu, kde na pozadí kolektivního vědomí vystupují individuální příběhy. Taťjana Medvecká vtiskla Matce přitažlivou, temperamentní ženskost, která paradoxně umocňuje tragiku postavy.

Velmi uvěřitelná je temná, smrtící vášeň Nevěsty a Leonarda v interpretaci Pavlíny Štorkové a Filipa Kaňkovského. Divnou, ale emocionálně silnou figuru nevěstina otce vytvořil David Prachař. Nepřehlédnutelná a obdivuhodná je devadesátiletá Soňa Červená v roli Luny/Mrtvé matky, která rtěnkou nekompromisně označuje křížem na hrudi budoucí mrtvé.

Na Krvavou svatbu se moc dobře dívá. Martin Kukučka před časem v rozhovoru označil žánr inscenací SKUTR jako "artkýč". Zda je v inscenaci Krvavé svatby víc umění, nebo kýče, je na individuálním vkusu diváků. Každopádně velmi dobře zapadá do současného inscenačního trendu činohry Národního divadla, v němž převládá řemeslně suverénní a široce přijatelný vizuální styl poučený popkulturou.

Marie Reslová
Přeposlat
Diskuse
reklama

Češi mají v oblasti kryptoměn hned dvě světová prvenství. Vytvořili virtuální peněženku a bitcoinové "JZD"

Ministerstvo průmyslu zpřísňuje investiční pobídky. Levné montovny neplatící alespoň průměrnou mzdu mohou na podporu zapomenout

Babiš ani neví, kde Kostelec je, jinak by to tak nenechal, říkají místní. Volit budou ANO, i když na práci v masně Agrofertu si stěžují

Češi umí rozjíždět "byznys z vesmíru". Dostávají kosmické technologie do běžného života, říká manažer Evropské vesmírné agentury

Forbes: Trump se propadl v žebříčku boháčů o sto příček. Gates zůstává nejbohatším člověkem planety

reklama