Jeden film bezmocného diváka vhodí přímo doprostřed vřavy občanské války, zatímco ten druhý s humorem glosuje, jaké je začít nový život v Evropě, když člověk před stejným konfliktem uteče.

Snímky nazvané Insyriated a The Other Side of Hope, které nyní v německé metropoli promítá filmový festival Berlinale, mají společné téma: Sýrii.

Ten první byl takřka celý natočen mezi čtyřmi zdmi bytu, jenž se stává vězením pro hrdinku Oum Yazan. Tato matka je odhodlaná přečkat občanskou válku, jejíž brutalitu ve snímku zprostředkovávají zvuky vybuchujících bomb a střelba odstřelovačů.

„Lidmi to velmi chytrým způsobem otřáslo. Diváci ze Západu už v televizi viděli dost násilných obrazů. Ale málokdo tuší, co Syřané opravdu zažívají a jaký je pocit být teď v Sýrii uvězněný,“ řekl po projekci irácký filmový kritik Kais Kasim.

Snímek diváky nutí položit si otázku, jak by se v podobné situaci sami zachovali.

Když se po projekci filmu Insyriated rozhostilo ticho a na tvářích některých diváků i členů štábu bylo vidět slzy, belgický režisér Philippe Van Leeuw prý usoudil, že splnil úkol.

„Je těžké říct, že jsem byla šťastná, když jsem s diváky absolvovala první projekci,“ dodává herečka Hiam Abbassová, která ztvárnila hrdinku Oum Yazan. Tvrdí ale, že film diváky přiblížil situaci Syřanů.

Druhým snímkem na Berlinale, který se týká syrské krize, je novinka finského režiséra Akiho Kaurismäkiho, v anglické distribuci nazvaná The Other Side of Hope.

Režisér s humorem líčí eskapády, které ve finských Helsinkách zažívá syrský černý pasažér a žadatel o azyl Khaled. Ten se rozhodne ve Finsku zůstat i poté, co je jeho žádost o trvalý pobyt zamítnuta.

Khaled se osudově setká s hlavní postavou druhé části filmu, finským obchodníkem Wikstromem. Ten v hlavním městě koupí restauraci, kde Khaleda zaměstná a také ho zde nechá pracovat.

Wikstroma i další Finy film znázorňuje groteskně. Tyto postavy tak svým chováním odlehčují muka, jež Khaled musel zažít – většina jeho rodiny v syrském Aleppu zahynula při výbuchu bomby a o sestru hrdina přišel krátce poté, co z Turecka dorazili do Evropy.

„Ten film využívá komediálních prvků, aby vyprávěl tragédii,“ tvrdí irácký kritik Kasim. „Mísí kritiku s karikaturou a lidem klade otázku, jestli se mají smát, nebo plakat,“ dodává.