Festival Pražské jaro, jehož 71. ročník v sobotu zakončil koncert Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, letos nabídl pět desítek koncertů.

Ředitel festivalu Roman Bělor uvedl, že se pořadatelé snaží respektovat tradici a zároveň být progresivní, neopomíjet žádnou hudební formu, nabídnout premiéry, ale respektovat i konzervativní publikum.

Podle hudebního publicisty Petra Vebera je Pražské jaro svým způsobem "velmi veřejnoprávní".

"Určitá veřejnoprávnost Pražského jara je v tom, že nabízí nejen to, co posluchači chtějí, ale také to, co si odpovědní za festival myslí, že by lidé měli znát. Když použiju slova ředitele Symfonického orchestru BBC Paula Hughese, tak to, co by se lidem mělo líbit zítra," řekl Veber.

Tento vedoucí hudební redakce stanice Českého rozhlasu Vltava dodal, že letošní ročník byl naštěstí podobný těm předchozím v tom ohledu, že stále jde o špičkovou přehlídku především interpretačního umění. Ta však nadále přináší podněty ve výběru skladeb.

"Letošní festival určitě lze zařadit k těm nejúspěšnějším. Měl širokou programovou nabídku, v níž se dostalo na každého, a zejména některé tematické bloky jako blok umělců pobaltských států byly opravdovým objevem a těšily se velké přízni publika," uvedl hudební publicista Vladimír Říha.

Hudební kritička Věra Drápelová ocenila kontratenoristu Andrease Scholla, klavíristu Murraye Perahiu s Akademií sv. Martina v polích, recitál pěvkyně Martiny Jankové nebo hostování berlínského Státního orchestru s dirigentem Danielem Barenboimem.

Také pro ni byl příjemným překvapením koncert Litevského národního symfonického orchestru i záskok pianisty Charlese Richard-Hamelina za nemocného Maurizia Polliniho.

"Naopak za očekáváním zůstalo v porovnání s minulostí vystoupení Symfonického orchestru BBC s šéfdirigentem Sakarim Oramem a částečně i souboru Al Ayre Espaňol, jejichž program ztratil na osobitosti kvůli neúčasti sopranistky Raquel Anduezové," sdělila Drápelová, podle které mají na Pražském jaru místo i projekty typu flamenco v rámci španělského cyklu nebo čínské opery v provedení souboru Šanghaj Kungu Opera.

"Když už ,přesahy‘ s cílem oslovit širší publikum, tak je lepší špičková – řekněme – etno hudba než dřívější projekty typu Johna Malkoviche," podotkla Drápelová.

Vedoucí časopisu Hudební rozhledy Hana Jarolímková připomněla úspěch v podobě druhého místa mladého klavíristy Marka Kozáka v klavírní části mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. Vítězi se stali korejský klavírista Pak Čin-hjong a trumpetista Huw Morgan z Velké Británie.

Stejně jako její kolegové Jarolímková ocenila koncerty pobaltského cyklu. "Pozoruhodný výkon ovšem podal i Singapurský symfonický orchestr, ozdobou jeho vystoupení se stal především výkon houslisty Gila Shahama," sdělila.

K naprosté špičce podle ní patřil především purcellovský program s kontratenoristou Schollem, kterého doprovodilo Collegium 1704. "V letošním roce se festivalová dramaturgie vyznačovala větší snahou o stylovou a žánrovou pestrost než v minulých letech," prohlásila Jarolímková.

Zcela spokojena však nebyla se závěrečným koncertem s díly Peterise Vaskse a Francise Poulence, které doplnila Beethovenova Sedmá symfonie zahraná pražskými symfoniky v čele s dirigentem Tomášem Netopilem.

"Zahrána byla výtečně, ale na tu pravou slavnostní tečku to nestačilo. Stále se potvrzuje, že nadčasové poselství Beethovenovy Deváté naléhavě promlouvající k celému lidstvu, jež je navíc v dnešní době více než aktuální, je k tomuto účelu jednoznačně volbou nejen nejlepší, ale také nenahraditelnou," uvedla Jarolímková.

Letošní Pražské jaro přivítalo 14 orchestrů, 65 sólistů a dirigentů a 19 komorních souborů. Uznávané symfonické orchestry a interpreti dorazili z 23 zemí světa.