Když korejský klavírista Seong-Jin Cho vloni zvítězil v Chopinově mezinárodní klavírní soutěži, v pouhých jedenadvaceti letech se přiřadil do elitní společnosti Maurizia Polliniho, Marthy Argerichové nebo Krystiana Zimmermana.

Však ho také doma vítali jako hrdinu − Cho má dnes koncerty nabité posluchači, své nejnovější desky prodal 80 tisíc kusů a zjednodušeně řečeno začíná mít v Jižní Koreji postavení rockové hvězdy. Což sám nerad slyší. "Nepřál bych si být vnímán jako rocková hvězda," reaguje Cho. "Jsem jen obyčejný klasický hudebník."

Tak ho ovšem dozajista nevnímá společnost Deutsche Grammophon, která s Choem podepsala exkluzivní smlouvu na několik let. Viděno s odstupem Cho potvrzuje trend posledních let, kdy stále více asijských interpretů nachází uplatnění a získává si renomé také v západním světě klasické hudby. Své o tom ví i posluchači Pražského jara, jehož soutěž vloni vyhráli korejský klarinetista Sang Yoon Kim a flétnista Yubeen Kim.

Letos na to festival pomyslně naváže celou programovou částí zaměřenou na Asii. Pražské jaro postupně přivítá Singapurský symfonický orchestr, šanghajskou operu zaměřenou na žánr z dynastie Ming, čínského tenoristu Hui Jina − a znovu i klarinetistu Sang Yoon Kima a flétnistu Yubeena Kima, kteří ale letos soutěžit nebudou, nýbrž už vystoupí jako sólisté BBC Symphony Orchestra a PKF − Prague Philharmonia.

Ale zpět k "nerockové" hvězdě. Seong-Jin Cho začal na klavír hrát v šesti letech, kdy mu to nabídli rodiče. Chvíli zkoušel i housle, ale protože při hraní nerad stojí, vrátil se zase k pianu. V jedenácti již vystupoval pro veřejnost, a když mu bylo čtrnáct, v Moskvě vyhrál Chopinovu mezinárodní soutěž pro mladé klavíristy.

Dnes má na kontě spolupráci s Mnichovskou filharmonií či orchestrem Mariinského divadla a rovněž se dvěma českými tělesy − roku 2011 ho doprovodil orchestr FOK a později tentýž rok i Česká filharmonie, když oba ansámbly byly na turné po Japonsku.

"Moc se mi líbil zvuk jejich houslí," vzpomíná Cho, zatímco na něj dnes vzpomínají jiní. "Byl jedním z nejzajímavějších sólistů, s nimiž jsme na turné hráli," podotýká ředitel FOK Daniel Sobotka, podle nějž bude zajímavé sledovat Choovu další dráhu.

Dobrou příležitost k tomu poskytne klavíristův letošní debut na Pražském jaru: 7. května bude v Rudolfinu − v rámci takzvaného prologu, jak festival vystoupení konající se ještě před oficiálním zahájením označuje − mít na programu Mozarta, Schuberta a Chopina. "Vždy uvádím skladby od autorů, které mám rád," vysvětluje Cho, jenž očekává, že se interpretací Mozartova ronda, Schubertovy sonáty a Chopinových preludií ještě leccos přiučí.

Má vlastně Cho představu o tom, čeho chce v hudbě dosáhnout? "Jednoduše chci být skvělý hudebník a umělec. Rád bych na klavír hrál tak dlouho, jak mi to můj věk umožní," říká měsíc před svými dvaadvacátými narozeninami.

Singapurský symfonický orchestr, ceněný po celém světě, přiveze 29. května do Obecního domu kombinaci východní a západní hudby. S dirigentem Lanem Šuejem, jenž v jeho čele stojí od roku 1997, tentokrát přijíždí pražskému publiku dobře známý americký houslista Gil Shaham. Ten bude s orchestrem během jeho evropského turné dále hrát v Drážďanech a Mannheimu − a stejně jako v Praze uvede Mendelssohnův Houslový koncert e moll.

Vystoupení začne dílem Of an Ethereal Symphony, jež na objednávku orchestru složil singapurský komponista Čchen Čang-i. Po něm bude následovat Schönbergův smyčcový sextet Zjasněná noc − z dob před takzvaným rozpadem tonality − a také Ravelův La valse. Při něm si posluchači budou moci ověřit, jak si singapurské těleso poradí s evropským rytmem.

Na Pražském jaru bude letos znovu slyšet čínská opera, kterou si návštěvníci festivalu mohou pamatovat z let 2001 a 2012. Tehdy ale šlo o pekingskou operu.

Shanghai Kunqu Opera Troupe však letos 18. května do Divadla ABC přiveze zhruba šest set let starý operní žánr zvaný kunqu, který dosáhl vrcholu v období dynastie Ming. Opera Pivoňkový pavilon, jež bude na programu v Praze, měla premiéru roku 1598 a vypráví o mrtvé šestnáctileté dívce zamilované do ještě žijícího chlapce. To by mohlo znít skoro hororově, kdyby se látka opery neopírala o staré konfuciánské učení a neměla filozofický podtext.

Na rozdíl od sofistikované scény, kostýmů a masek používaných v pekingské opeře tuto inscenaci vystihují jednoduché a účinné vizuální motivy. Jiná je též instrumentace, která může tuzemskému posluchači znít skoro minimalisticky − zcela v ní například absentují smyčce, zatímco dřeva typu bambusových fléten zde doprovází zvýšená koncentrace perkusí, bicích, gongů a činelů.

Klarinetista Sang Yoon Kim s BBC Symphony Orchestra zahraje ve středu 25. května tutéž skladbu, s níž vyhrál loňskou soutěž Pražského jara − Mozartův Koncert pro klarinet a orchestr A dur. "Je pro mě velmi cenné, že jej mohu v Praze uvést znovu, tentokrát už bez stresu, který mi způsobila loňská soutěž," vypráví. "Bude to zábavné. A bude to také mnohem uvolněnější."

Kim absolvoval pařížskou konzervatoř, kam nastoupil jako historicky první korejský klarinetista. Dnes čím dál častěji vystupuje jako komorní hráč, doprovází například klavíristu Jeana-Yvese Thibaudeta nebo francouzské smyčcové kvarteto Quatuor Ébène.

A pak je tu ještě poslední účinkující, čínský tenorista Hui Jin. I když v jeho případě jde poněkud o zavádějící označení: většinu života strávil ve Spojených státech a v Evropě. Těžko si ho zařazují i kritici − například německý list Süddeutsche Zeitung po jednom koncertě poznamenal, že "Hui Jin nám ukázal, jak má znít pravý italský tenorista".