reklama

Sochař Beránek má v jednaosmdesáti první velkou výstavu, na umění povyšuje kuchyňské mlýnky i ozubená kolečka

  • Sochař a chartista Milan Beránek vystavoval v druhé polovině 60. let, po roce 1989 má ale první samostatnou retrospektivu až nyní.
  • Beránek na umění povyšuje kuchyňské mlýnky, cínové vodovodní kohoutky, kliky či ozubená kolečka.
  • Jeho otec byl popraven za heydrichiády, matka nevydržela psychický tlak a bití členů Veřejné bezpečnosti.
Výtvarník Milan Beránek se svým autoportrétem Výtvarník Milan Beránek se svým autoportrétem Foto: Arthouse Hejtmánek

Jednoho dne před dvěma lety se v pražské galerii Arthouse Hejtmánek objevil charismatický starší pán v klobouku. Zrovna tam začala výstava pozapomenutého secesního umělce Jaroslava Horejce. "Chvíli jsme si povídali o Horejcově umění. Potom se mi ten pán představil jako Milan Beránek − sochař, a dodal, že by mi moc rád ukázal své dílo," vzpomíná sběratel Tomáš Hejtmánek na první setkání s umělcem, jehož do té doby neznal.

Zato nyní je patrně největším znalcem jeho tvorby. Ve své galerii nedávno otevřel Beránkovu první retrospektivu, k níž vydal i katalog, a plánuje i vydání jeho veršů. Výstava potrvá do 5. listopadu.

Sochař, básník a také chartista Milan Beránek se narodil v roce 1936 a na vlastní kůži poznal brutalitu nacistické i komunistické totality.

Vystavoval nejčastěji v druhé polovině 60. let, kdy dokonce založil skupinu Nezávislí. Po roce 1989 jej připomněly jen dvě pražské kolektivní výstavy. Velká, rozmanitá výstava v bubenečské vile proto působí jako zjevení.

Jsou tu drobné, bíle natřené plastiky ze sochařské plastelíny, odkazující ke stylu Henryho Moorea, hliníkové reliéfy a velké množství asambláží a objektů složených z věcí od popelnice. Povýšení na umění se pod Beránkovýma rukama dočkaly kuchyňské mlýnky, cínové vodovodní kohoutky, kliky, ozubená kolečka a třeba i gymnastická kuželka ze spartakiády.

Svým pracím, výhradně v kombinacích barev černé, žluté a červené, dával autor bizarní, často dlouhé a politicky zabarvené názvy: "Stroj na zveřejnění prvomájových hesel" vypadá jako malý pouliční transparent natažený mezi telegrafické přijímače; podivný mandl, z něhož vypadávají fotografie, je zase "Dohlížející samostatné zařízení k vizuálnímu sledování podezřelých osob" a objekt s obnaženými klapkami má název "Psací stroj pro disidenty".

K umění Milana Beránka, jehož otec byl popraven za heydrichiády, přivedla paradoxně vojenská služba v socialistické armádě.

Devatenáctiletý vojín měl za úkol hlídat muniční, avšak většinou prázdné sklady. Fasoval plastelínu na pečetění zámků a z dlouhé chvíle si s tvárnou hmotou pohrával. Vznikaly figurky z biblických příběhů i komplikované geometrické tvary. Objevil tak vášeň, která mu změnila život. Po vojně se přihlásil do večerní výtvarné školy sochařství v Brně. Přes den pracoval jako revizní technik, večer se učil modelovat.

Ve vzdělávání pokračoval i v Praze, kam se v roce 1964 přestěhoval. Do svých prací promítal svou víru, humor a také antikomunistické smýšlení, pro něž měl přemíru důvodů: jeho matku v roce 1971 napadli a surově zbili členové Veřejné bezpečnosti a útoky se opakovaly, když s ní šel o pár dní později do kostela.

Sochař se bránil a skončilo to jeho odsouzením za urážku státního zřízení. Jeho maminka velký psychický tlak nevydržela a vzala si život.

I proto se nemusel dlouho rozmýšlet, když měl podepsat Chartu 77. V 80. letech dokonce jezdil k Havlovým na Hrádeček, nějaký čas v jeho ateliéru vedl Jiří Gruntorád samizdatové nakladatelství, pozdější Libri prohibiti.

Výstava

Milan Beránek

Galerie Arthouse Hejtmánek, Praha

Výstava potrvá do 5. listopadu.

Když ho sběratel Hejtmánek krátce po prvním setkání navštívil v jeho třípokojovém panelákovém bytě kousek od Černokostelecké ulice, byl prý ohromen "množstvím a rozmanitostí výtvarníkových prací". Sochařův byt sloužil také jako ateliér a galerie. Barevně natřené poličky byly posety desítkami plastik, na zdech visely asambláže a objekty v promyšlených kompozicích a mezi tím vším se vinula popínavá pokojová rostlina.

Jenomže pak se Milan Beránek musel ze zdravotních důvodů přestěhovat do pečovatelského domu a hrozilo, že s vyklízením bytu skončí všechna díla na skládce. "Neváhal jsem a domluvil jsem se s ním, že se jich ujmu," říká sběratel, který se zavázal, že Beránkovi připraví velkou výstavu.

Slib nyní plní, část výstavy dokonce zařídil jako věrnou kopii dvou pokojů sochařova bytu − včetně "popínavky". Jednaosmdesátiletý sochař na tom již není zdravotně nejlépe, ale výstavu, na niž se těšil, si nenechal ujít. Na vernisáž přijel na kolečkovém křesle a fotografům pózoval s typickým černým kloboukem na hlavě.

Magdalena Čechlovská
Přeposlat
Diskuse
reklama

ČSSD by měla bojovat za práva žen a proti nadnárodním korporacím, říká hejtman Josef Bernard

Začal jako právník J&T s platem 22 tisíc, dnes je pátým nejbohatším Čechem. Křetínský vlastní majetek za zhruba 50 miliard

Sekyra ukázal budoucí podobu Smíchova: Byty pro 3300 lidí i 9000 pracovních míst. Pražané prosadili změny, místo bulváru chtějí park

Německý prezident Steinmeier vzkazuje politickým stranám: Dohodněte se, předčasné volby nic neřeší

Unijní bankovní agentura se po brexitu do Prahy nepřestěhuje. Česká nabídka nepostoupila ani do druhého kola

reklama