Když se tuto sobotu v Aténách otevřel další ročník akce zvané Documenta, jedna z nejdůležitějších evropských přehlídek umění se po dlouhé době ocitla mimo německé město Kassel.

Čtrnáctý ročník Documenty nazvaný Učíme se od Atén potrvá v řeckém hlavním městě do 16. července. Zabírá přes čtyřicet významných míst včetně náměstí, univerzitních kampusů, biografů a knihoven, kde se odehrávají performance a nacházejí malby, sochy či zvukové instalace.

Druhá větev Documenty v Kasselu bude otevřena od 10. června do 17. září.

Letos se Documenty účastní přes 160 umělců. Vyjadřují se k migraci, hospodářské krizi či cenzuře.

Umělecký ředitel přehlídky, polský rodák Adam Szymczyk, organizaci akce v Aténách označil za neuvěřitelně krásnou, ale též nesnesitelně náročnou. „A to naše cesta přitom teprve začíná,“ dodal.

Rozhodnutí rozdělit letošní přehlídku mezi Atény a Kassel a vyzvat umělce, aby vytvořili díla pro obě akce, pořadatelé učinili v reakci na hospodářskou a uprchlickou krizi v Evropě.

Hlavním dějistěm nynější Documenty je Národní muzeum současného umění v Aténách. Vzniklo roku 1997 na místě bývalé pivnice, nákladná rekonstrukce ale skončila teprve vloni.

V muzeu je teď umístěné například dílo argentinské konceptualistky Marty Minujinové, které tvoří tisíce zelených a černých oliv. Jmenuje se Platba řeckého dluhu Německu olivami a uměním.

Vleklá řecká ekonomická krize zhoršila vztahy této země s Německem. Mnozí Řekové kladou svému největšímu věřiteli Berlínu vinu za bolestivé škrty a historicky vysokou míru nezaměstnanosti. Ta souvisí již se třemi záchrannými balíčky, které Řecko obdrželo od roku 2010, kdy málem zbankrotovalo.

„Cílem je strhnout politické a ekonomické zdi, které nás rozdělují, a porozumět okolnímu světu,“ řekl při zahájení Documenty nový německý prezident Frank-Walter Steinmeier a vyzval Němce, aby si uvědomili, jak těžké časy Řecko zažívá.

Řekové by podle něj skrze Documentu pro změnu mohli nahlédnout, že Evropané nejsou „jednostranní a neteční“, jak řekl.

„Můžeme se jeden od druhého učit a v Evropě bychom to měli dělat častěji. To je ale myslitelné jen v případě, že se nebudeme navzájem utvrzovat ve stereotypech,“ dodal Steinmeier podle agentury AFP.

Kurátor přehlídky Szymczyk se při zahájení ptal, co se Evropané od Řeků naučili. „Naučili jsme se, že musíme opustit předsudky a ponořit se do temnoty nevědomí,“ odpověděl sám sobě.

Skladbu moderního polského komponisty Henryka Góreckého na sobotním večerním ceremoniálu uvede Aténský státní orchestr spolu se Syrským uprchlickým orchestrem. Jde o ansámbl složený z hudebníků, kteří se v důsledku občanské války stali migranty.

Od roku 2015 Řeckem prošlo přes milion uprchlíků. Více než 50 tisíc tu stále zůstává v provizorních táborech.

V neděli se pod aténskou Akropolí shromáždí dvanáct jezdců na koních. Půjde o akci připomínající starověké panathénské hry, které se pořádaly na počest bohyně Athény a jež jsou zobrazeny na vlysu starodávného chrámu Parthenónu.

Nedělní akci zorganizoval konceptuální umělec původem ze skotského Glasgow Ross Birrell. Procesí z Atén do Kasselu během 100 dnů urazí cestu 3000 kilometrů. Půjde ve stopách mnoha migrantů, kteří opustili válku a chudobu na Blízkém východě a vydali se hledat nový život v Evropě.

Dalším uměleckým dílem na letošní Documentě je pohoštění v improvizované kuchyni postavené na náměstí v centru Atén. Návštěvníci tu mohou poobědvat s cizími lidmi pod tradičním svatebním stanem, jaký se používá v Pákistánu. Jde o iniciativu pákistánského umělce Rasheeda Araeena.

Jiná díla se nacházejí na starořeckém shromaždišti agoře, u zříceniny Chrámu Dia Olympského nebo na Prvním národním hřbitově.

Například argentinská umělkyně Minujinová vytvořila Parthenón z knih. Jde o repliku starořeckého chrámu, kterou poprvé roku 1983 vystavěla ze sta tisíc knih zakázaných na různých místech po světě. Nyní Minujinová svoji instalaci oživila pro Atény.

Rumunský umělec Daniel Knorr bude během Documenty v německém Kasselu dvakrát denně vypouštět do vzduchu bílý kouř. Chce tím poukázat mimo jiné na to, že také v Kasselu se nachází uprchlický tábor.

Během druhé světové války v Kasselu fungoval pracovní tábor, město pak vybombardovala spojenecká vojska, připomíná agentura AFP.

Americký umělec zvaný Pope.L bude během Documenty instruovat pětici performerů, aby procházeli městem a náhodným kolemjdoucím do ucha šeptali své poznatky.

Choreografka z Haiti Kettly Noëlová uspořádá takzvaný zombie balet, kdežto guatemalská umělkyně Regina José Galindo si oblékne šaty zavražděné ženy.

Documenta také věnuje prostor nedávno zesnulému umělci z kmene severoamerických indinánů kvakiutlů Beau Dickovi.

Letošní Documenta dále vydává vlastní časopis zvaný Jih jako duševní rozpoložení. Doprovodné programy jsou zařazené do programové sekce nazvané Parlament těl.

Tiskové konference k Documentě v Aténách se zúčastnila mimo jiné Společnost přátel Halita Yozgata, tureckého provozovatele internetové kavárny, jehož v německém Kasselu před jedenácti lety zavraždili členové neonacistické buňky.

Na pátečním představení nechyběl ani Charif Kiwan. Ten se coby člen filmařského kolektivu Abounaddara snaží produkovat jiný obraz o běžném životě v Sýrii, než jaký momentálně předkládají světová média.

Documenta, která se poprvé uskutečnila roku 1955, se koná jednou za pět let a vedle Benátského bienále, veletrhu Art Basel a pařížské Monumenty patří k nejvýznamnějším evropským přehlídkám umění. Roku 2012 poslední ročník Documenty navštívilo okolo 900 tisíc lidí.

Jak upozorňuje časopis The Art Newspaper, také předchozí kurátoři Documenty pořádali doprovodné akce v jiných městech, například v afghánském Kábulu, kanadském Banffu nebo v egyptské Alexandrii. Rozsah letošního programu v Aténách je však v historii Documenty bezprecedentní, tvrdí časopis.

Organizátoři jsou hrdí na to, že sledují trendy a vystavují umění od avantgardních výtvarníků. Například roku 2007 tehdy ještě méně známý čínský umělec Aj Wej-wej na Documentu přivezl 1001 čínských obyvatel, které v Kasselu představil jako takzvané živé exponáty.

Documentu založil kurátor a profesor umění Arnold Bode, jeden ze stěžejních německých výtvarníků, jenž měl za nacismu zakázáno tvořit. Coby rodák z Kasselu chtěl, aby se místní občané v éře po nacismu střetávali s nejrůznějšími podobami světového umění a měli tak ponětí o tom, co se ve světě děje.