Po krátké těžké nemoci ve čtvrtek zemřel anglista a přední český literární redaktor Milan Macháček. Od sametové revoluce do roku 2000 pracoval v nakladatelství Mladá fronta, od nového tisíciletí až do současnosti tutéž funkci vykonával v nakladatelství Paseka.

Díky němu zde vyšla díla Petera Ackroyda, Vladimira Nabokova, Amose Oze, Salmana Rushdieho či Johna Updika.

O Macháčkově úmrtí nakladatelství informovalo v pátek. Rodák z Pardubic, který absolvoval obory český a anglický jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, by za několik dnů oslavil šestapadesáté narozeniny.

Pro českou literaturu byla klíčová Macháčkova dlouholetá spolupráce s překladatelem Pavlem Dominikem, nositelem Ceny Josefa Jungmanna a Státní ceny za literaturu. Společně zdolali nástrahy překladů autorů proslulých vytříbeným jazykem a obrazností, mezi něž se řadí Salman Rushdie či Vladimir Nabokov.

Zejména jejich „nabokovská" éra patří k vrcholům porevolučního českého literárního překladu. S Pavlem Dominikem se však setkali i nad knihami lehčích žánrů – jejich poslední spoluprací byl překlad detektivky Richarda Pricea s názvem Sráči, kterou Paseka vydala před pár týdny.

„Milan byl mimořádně nadaný, skromný a noblesní člověk, z jeho oddanosti literatuře těžili všichni, kdo s ním měli tu čest spolupracovat. Odešel na vrcholu sil. Dal bych všechny své překlady za to, aby tu mohl být s námi," říká Pavel Dominik.

Řada titulů, na nichž Macháček pracoval, obdržela ocenění Magnesia Litera nebo Cenu Josefa Jungmanna. V jejím rámci Macháček vloni sám získal ocenění Krameriův vinš za skvělou dlouholetou redakční práci.

Macháček prosadil překlady nejen velkých jmen světové literatury, stál například u zrodu českých vydání děl pozdější držitelky Nobelovy ceny Alice Munroové. Také se ale zasloužil o poznání knih H. D. Thoreaua nebo Susan Sontagové. Pro nakladatelství Paseka připravil její zásadní esej O fotografii, jak připomněl šéfredaktor Paseky Jakub Sedláček.

„Navzdory zaměření na anglicky psanou literaturu jej zajímal celý svět, a tak připravoval překlady z hebrejštiny, například díla Amose Oze, ale i z japonštiny – věnoval se například Jasunarimu Kawabatovi,“ říká Sedláček.

Podle něj „soustředěná a pečlivá ediční práce s nadhledem a schopností prosadit náročný knižní titul navzdory podmínkám“ z Macháčka činily redaktora první velikosti. „Jeho dědictví nemá v českém prostředí obdobu,“ dodává Sedláček.

Šestnáct let s Macháčkem pracoval také nakladatel Vladimír Pistorius. Jejich spolupráce začala roku 1990, kdy se třicetiletý Macháček stal vedoucím překladové redakce v nakladatelství Mladá fronta. Tam založil a vedl edici Moderní světová próza.

„Byl to neobyčejně vzdělaný, hluboký a skromný člověk, jemuž se během několika let podařilo vytvořit kolem sebe zřejmě nejlepší redakci své doby. Milan řídil skvělé edice Moderní světová próza a Souvislosti. V mých vzpomínkách je spojen s českým vydáváním díla J. R. R. Tolkiena, Johna Banvillea či Tadeusze Konwického,“ říká Pistorius.

Ten připomíná, že Macháček do české literatury uvedl také Davida Grossmanna a další izraelské autory. „Ale to je jen zlomek spisovatelů a knih, které sám redigoval, nemluvě o inspirativním vlivu, jímž působil na všechny kolem sebe,“ dodává Pistorius.