Alternativní rocková skupina The Afghan Whigs zůstávala i ve svém nejslavnějším období na počátku 90. let ve stínu sebespalujícího žáru grungeových hvězd jako Nirvana, Pearl Jam či Soundgarden. Že poněkud nespravedlivě, dokládá její letošní deska In Spades, kterou americká kapela zřejmě téměř kompletně přehraje během sobotního koncertu v pražském Lucerna Music Baru.
S grungem, jenž vycházel z hard rocku a punk rocku, byli sice The Afghan Whigs neodmyslitelně spjati, zároveň se ale od svých generačních i hudebních souputníků v mnohém odlišovali.
Skupina vznikla před jedenatřiceti lety v Cincinnati ve státě Ohio, tedy mimo přirozené centrum grungeové vlny, jímž se tehdy stal washingtonský Seattle. Nicméně několik nahrávek kapela natočila pod záštitou tehdy velice vlivného seattleského labelu Sub Pop.
Začátkem 90. let, poté, co Nirvana vydala desku Nevermind a vlna grunge kulminovala, si The Afghan Whigs vydobyli mimořádnou oblibu především u fanoušků z "generace X". Její příslušníci souzněli s temnými kytarovými melodiemi, ale především s texty popisujícími frustrace, pocity odcizení, emocionální poranění a další pochmurné stránky života.
V hudbě The Afghan Whigs se zároveň objevovaly − ve srovnání s jinými americkými grungeovými kapelami − značně atypické prvky: z jejich písní byl znát především obdiv k černošskému rhythm and blues a soulu. Za prvních patnáct let existence vydala skupina šest studiových alb.
Důležité pro vývoj původně garážových rockerů bylo to první natočené u značky Sub Pop pod názvem Up In It v roce 1990. Přelomovým se pak stalo album čtvrté, pojmenované Gentlemen.
Kapela tuto desku vydala v roce 1993 již u velké společnosti Elektra. Příznivce eruptivních, rozeklaných a zkreslených kytarových riffů album překvapilo silnými melodiemi i zjevným obdivem k písničkáři Leonardu Cohenovi.
V roce 2001 se The Afghan Whigs rozešli, avšak nestalo se tak − jak bývá u rockových skupin zvykem − proto, že by se přebujelá ega hudebníků začala vzájemně nesnášet nebo že by došlo k nějaké životní tragédii. To, že rozluka skutečně proběhla v přátelském duchu především kvůli rodinným závazkům, jak tehdy muzikanti ujišťovali, se potvrdilo o deset let později.
Znovu se dali dohromady takřka v původní sestavě, včetně trojice zakládajících členů: frontmana, kytaristy a zpěváka Grega Dulliho, baskytaristy Johna Curleyho a kytaristy Ricka McColluma.
Kromě pravidelného koncertování The Afghan Whigs natočili v průběhu následujících let dvě desky − a to znovu u značky Sub Pop. V roce 2014 vydali po dlouhých šestnácti letech nové album Do To The Beast, na které letos v květnu navázali osmou studiovou nahrávkou nazvanou In Spades.
Ačkoli v zahraničí získala takřka výhradně velmi pozitivní recenze, není to deska posluchačsky jednoduchá. Žánrově proměnlivá, plná nečekaných zvuků a ambiciózních aranžmá, která hojně využívají smyčce. Emotivní a naléhavý hlas autora všech písní Grega Dulliho − na jehož barvu mělo podle zpěvákových vlastních slov největší vliv kouření camelek − ovšem stále nic neztratil na někdejší podmanivé síle.
Veškeré odlišné žánrové polohy navíc The Afghan Whigs interpretují s drivem a autentičností. Což by mohlo být příslibem, že to v sobotu večer v Lucerna Music Baru může pěkně vřít.
Možná skoro stejně jako v časech, kdy dlouhovlasí příznivci grunge − ještě z přesvědčení, nikoli kvůli módním trendům − nosívali plandavé kostkované flanelové košile, oprané roztrhané džíny, vytahané svetry, krátké široké sukně ze second handu, děravé punčocháče a ledabyle zavázané tenisky.
