Ctitelům čtyř předchozích neobvyklých alb skupiny Arcade Fire nyní vydaná novinka Everything Now pořádně zamotá hlavu. Kanadská kapela si v posledních dvanácti letech získala značnou oblibu na alternativní scéně. Titulní singl nové desky však svým vzdušným klavírním úvodem a pěveckým stylem víc než cokoliv jiného připomíná skupinu ABBA.

Americká představa o tom, co je alternativní, se značně liší od středoevropské. Do "škatulky" alternativní z amerického pohledu patří i dnes tak úspěšné kapely jako Imagine Dragons, Foster the People nebo bluesrockoví The Black Keys.

Šestičlenní Arcade Fire už od první desky značně těžili ze svých multiinstrumentalistických schopností. Každý z hudebníků ovládá řadu nástrojů, proto sestava nemá pevné obsazení. Album Everything Now těchto muzikantských schopností využívá, ale oproti předchozím titulům víc zapojuje syntezátory a elektroniku.

Pestrost byla odjakživa výrazným rysem tvorby Arcade Fire, ale tentokrát je hlavním programem. Aby jí skupina dosáhla, kromě stálého spolupracovníka Markuse Dravse pozvala producenty ze dvou odlišných světů − Thomase Bangaltera z tanečně laděných Daft Punk a Steva Mackeye od britpopových Pulp.

Výsledkem je neobvyklá koncepce − na první, druhé a poslední pozici alba jsou tři verze titulní skladby. V úvodu zní v krátkém provedení připomínajícím Johna Lennona, následuje verze ve stylu ABBA a na závěr se objeví ve tvaru, který připomene starší alba Arcade Fire.

Aby byla konstrukce ještě komplikovanější, uprostřed alba je zařazena další píseň Infinite Content ve dvou verzích: první zní v duchu nové vlny a místy může připomenout Police, druhá, značně odlišná, má blíž k hudbě, jakou dělali Beatles na albu Abbey Road. Ale dobrá píseň zůstane dobrou, i když ji aranžmá pokaždé změní. Posluchači ani nepřijde na mysl, že vnímá tytéž skladby.

Hledání inspirace v minulosti populární hudby je dalším klíčovým rysem v postmoderním přístupu Arcade Fire. Skupina se často pokouší některé skladby sestavit z různorodých prvků. Například první singl z desky není jedinou skladbou, která připomíná skupinu ABBA. Podobné rysy má také kompozice Put Your Money on Me, ale její nervní rytmický základ odkazuje ke způsobu typickému pro novou vlnu, nejspíš Talking Heads.

Album Everything Now představuje rodící se hudební trend, jemuž by se dalo říkat "učený pop". Nahrávku si může užít i hudební diletant, ale pro člověka, který má širší posluchačskou zkušenost, jsou různé vazby a dešifrované inspirace zážitkem navíc.

Album

Arcade Fire
Everything Now
Columbia Records / Sony Music 2017

Fúze s popem nepotěší pravověrné rockové publikum, ale dokáže pro Arcade Fire získat nové fanoušky. Kanadská skupina navíc ve svém experimentu není osamocena.

Cestu už naznačili britští Coldplay, jejichž sladce a snivě znějící popové skladby z alba A Head Full of Dreams se v letech 2015 a 2016 dostaly snad do všech světových žebříčků populární hudby. Proměnu prožila na své poslední desce One More Light také skupina Linkin Park. Populární poprocková skupina Killers zase sklízí úspěch se skladbou The Man, která zní, jako kdyby utekla z filmu Horečka sobotní noci. Na svém novém singlu Dig Down částečně podlehli popu i Muse.

Možná jde o chvilkovou módu, ale komerční úspěch těchto pokusů naznačuje, že se na hudební scéně objevil prázdný atraktivní prostor pro jakýsi "pop-poprock", který stojí za obsazení.

Ale je tu ještě jeden aspekt − bořitelský. V pop-music neexistují tabu. Pojmy vkus a nevkus přestaly fungovat. Zbyly jen "škatulky", které se různě prolamují. Jednu z nejtlustších zdí, hranici mezi popem a takzvanou uměleckou hudbou, se Coldplay, Linkin Park a teď Arcade Fire rozhodli zbořit. K nelibosti soudců uměleckých hodnot se jim to zatím daří.

Populární hudba je nevyzpytatelná a jen málokdy jde směrem, který si představují hudební kritici. Pátá deska Arcade Fire to dokládá vrchovatě.