Akční thriller Atomic Blonde: Bez lítosti, který včera začala promítat česká kina, je důsledně vycizelované, "osmdesátkové" špionážní retro natočené v hypermoderním stylu.

Ačkoliv nemá originální příběh, režijní debut Američana Davida Leitche je v kontextu žánru výjimečný z několika důvodů. Odehrává se v německé metropoli bezprostředně před pádem Berlínské zdi, na plátno uvádí nepředvídatelně prohnanou hrdinku v podání Charlize Theronové a dobovou atmosféru dotváří skvělými písněmi.

Film je vyprávěn prostřednictvím flashbacků a místy i flashbacků uvnitř flashbacků. Předkládá jiný příběh než ten, jak Berlínská zeď padla ve skutečnosti.

Autoři vycházeli z černobílé grafické novely The Coldest City (Nejchladnější město) navazující na špionážní romány z dob studené války, jaké psali John le Carré či Len Deighton.

Zde je protagonistkou britská operační důstojnice Lorraine Broughtonová. V listopadu 1989 míří do Berlína, aby vyšetřila vraždu kolegy a přitom získala protistranou ukradený mikrofilm se soupisem tajných špionů, včetně jednoho dvojitého.

Seznam, který je ukrytý ve švýcarských hodinkách a zájem o něj mají agenti ze všech stran hroutící se železné opony, je přitom typický hitchcockovský "MacGuffin". Takto se nazývá předmět, po němž každý pase, přitom je pouze zaměnitelnou záminkou, aby se naplno rozjel kolotoč napínavých událostí.

Kinetické akční scény ve filmu Atomic Blonde: Bez lítosti připomenou, že bývalý kaskadér David Leitch před třemi roky režíroval některé sekvence "maskulinního" akčního snímku John Wick. Choreografie velmi brutálních soubojů i tentokrát zdůrazňuje kontaktní fyzičnost, avšak s ženskou aktérkou.

Fascinující je syrová, v jednom desetiminutovém záběru nasnímaná scéna, kdy se agentka MI6 zuřivě rve s protivníky v místnostech i na schodištích prázdné budovy ve snaze zachránit přeběhlého důstojníka tajné služby Stasi. Kamera se mezi těžce oddechujícími a stále více zakrvácenými postavami pohybuje v bezprostřední blízkosti. Tím do řežby vtahuje diváky, jako by se úporného zápasu sami účastnili.

Ideální představitelku tvůrci našli v záhy dvaačtyřicetileté Charlize Theronové. Své postavě dodala obdivuhodnou fyzickou kondici, ale také ledové charisma a sex-appeal. Její agentka Lorraine je kombinací moderní akční hrdinky a špionky z dob studené války, vybavené až bondovskými dovednostmi a znalostmi.

Stejně jako agent 007 má také ona oblíbený drink, a dokonce i svoji "bondgirl" v podobě mladé lesbické francouzské špionky. Theronová, kterou akčně prověřil již sci-fi thriller Šílený Max: Zběsilá cesta, se ve filmech nikdy nevyhýbala nahotě. Tentokrát ji kamera snímá až s jistou dávkou fetišismu, nicméně diváci její tělo − stejně jako v případě Keanu Reevese v Johnu Wickovi − mnohdy uvidí značně zrasované, plné podlitin, jizev a řezných ran.

Film

Atomic Blonde: Bez lítosti
Režie: David Leitch
Vertical Entertainment, česká distribuční premiéra 3. srpna

Thriller Atomic Blonde: Bez lítosti je typickým letním oddechovým filmem, jehož vizuální stránka a atmosféra jsou důležitější než překombinovaný příběh plný zvratů.

Tvůrci snímku, ponořeného do chladných modrozelených barev, přitom kladou důraz na dobovou módu − například účesy Charlize Theronové připomenou zpěvačku Debbie Harryovou ze skupiny Blondie − a zejména hudbu.

Akci na plátně v provokativním kontrastu téměř neustále doprovázejí chytlavé písně tehdejších rockových i popových kapel: od New Order a Duran Duran přes Davida Bowieho, The Clash a Siouxsie and the Banshees až po Nenu a její protiválečný hit 99 Luftballons.

Až se místy zdá, že všechny ty zběsilé rvačky, honičky, přestřelky a exploze jsou také jen jakýmsi MacGuffinem − záminkou pro to, aby milovníci hudby osmdesátých let měli všechny ty báječné skupiny v jednom filmu pěkně pohromadě.